Oldřich Koníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oldřich Koníček
Oldřich Koníček.jpg
Narození 12. října 1886
Kutná Hora
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. července 1932 (ve věku 45 let)
Žehuň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř
Podpis Oldřich Koníček - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Koníček (12. října 1886, Kutná Hora[1]17. července 1932, Žehuň) byl český malíř.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Koníček se narodil do dobře situované rodiny kutnohorského právníka Františka Koníčka a jeho ženy Marie. Vzdělání získal na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a na kladenské reálce. V Kladně ho značně ovlivnil pokrokový učitel kreslení Alois Bouda a Koníček se rozhodl pro uměleckou dráhu. V roce 1906 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, už v roce 1908 představil některá svá raná díla v impresionistickém stylu.

Zlomový byl rok 1911. Oldřich Koníček poprvé navštívil Paříž, jeho tvorba se zcela proměnila a odteď už Koníček maloval v mezích postimpresionismu. Studoval zejména díla Cezannova, Derainova, Matissova či Friszova. Období první světové války prožil Oldřich Koníček na srbské frontě jako důstojník rakousko-uherské armády. Po návratu do vlasti byl vyslán nově vzniklým Ministerstvem národní obrany do Itálie malovat významná bojiště československých legionářů. Společně s malíři Angelo Zeyerem a Ladislavem Šímou zde strávil téměř dva měsíce a přivezl z cesty čtyřicet jedna pláten.

V roce 1920 se Oldřich Koníček oženil s Marií Eliášovou, v průběhu let se manželům narodil syn Oldřich a dcera Krasava. Ve dvacátých letech Oldřich Koníček hojně vystavoval v Praze, jinde v republice i v zahraničí. V dobovém tisku se mu dostalo pochvalné pozornosti od takových jmen jako Karel Teige, Josef Čapek a Jaromír Pečírka. V první polovině dvacátých let se Koníčkova tvorba přiklonila k neoklasicismu, inspiroval se obrazy renesančních a klasicistních malířů. Od roku 1926 byl Koníček silně ovlivněn díly Maurice Utrilla. Závěrečná etapa jeho díla je spojena s odklonem od významu linie, výraz obrazu je nesen harmonickou i expresivní barvou. Převažují krajinomalby a figurální malba.

Oldřich Koníček zemřel ve svých 45 letech v Žehuni na Kolínsku. Pohřben byl v rodinné hrobce v Kutné Hoře za přítomnosti členů S. V. U. Mánes, jehož byl dlouholetým členem.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaromír Pečírka, Oldřich Koníček: soubor prací z let 1920 - 1922: LXI. výstava Spolku výtvarných umělců Mánes (kat. výst.), Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze 1922.
  • Jaromír Pečírka, Posmrtná výstava díla Oldřicha Koníčka (kat. výst.), Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze 1932.
  • J. R. Marek, 60 olejů a akvarelů Oldřicha Koníčka (1886-1932) k 5. výročí jeho úmrtí (kat. výst.), Galerie Hugo Feigl v Praze 1937.
  • Zdeněk Sejček, Oldřich Koníček: Obrazy, kresby (kat. výst.), Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory 1973.
  • Prokop Toman, Oldřich Koníček, výběr z díla (kat. výst.), Svaz českých výtvarných umělců v Praze 1976.
  • Aleš Rezler, Jaroslav Jareš, Oldřich Koníček, Josef Jan Šedivý (kat. výst.), Galerie Felixe Jeneweina města Kutná Hora 1996.
  • Marie Řakušanová, Akademismus a neoklasicismus, in: Bytosti odnikud - Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Praha 2008, s. 208 – 212.
  • Michael Zachař, Má vlast. Pocta české krajinomalbě, Praha 2015.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]