Marian Palla
| doc. MgA. Marian Palla | |
|---|---|
 Marian Palla na besedě na jazykovém gymnáziu v Ostravě-Porubě, 2011 | |
| Narození | 30. července 1953 (72 let) Košice  Československo |
| Povolání | spisovatel, výtvarník, hudebník, pedagog |
| Vzdělání | Brněnská konzervatoř, obor kontrabas |
| Alma mater | Konzervatoř Brno |
| Ocenění | Cena Michala Ranného (2016) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marian Palla (* 30. července 1953 Košice) je český prozaik, básník, výtvarník, vysokoškolský pedagog, publicista a recesista.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Marian Palla se narodil do rodiny architekta a lékařky. Matka Ludmila, rozená Pařízková, pocházela z Luhačovic a mohla vystudovat obor lékařství pouze v Košicích. Záhy se rodina přestěhovala do Brna. Marian studoval gymnázium na Křenové ulici v Brně. Zároveň chodil do Lidové školy umění, kde hrál na kytaru. Učitel hry na harmoniku ho přemluvil, aby začal hrát na kontrabas a mohl tak vystupovat s jeho orchestrem harmonikářů. Rodiče v té době získali půdní ateliér, kde se mohl učit hrát na kontrabas a zároveň začal jako samouk malovat.[1]
S otcem, který také maloval a hrál na housle, chodil na koncerty a výstavy. Rodina Pallů se zajímala o umění. Navštěvovali je brněnští architekti, malíři i básníci jako byli Jan Skácel nebo Oldřich Mikulášek.[1]
Během studia na gymnáziu se na radu otce přihlásil na brněnskou Státní konzervatoř. Byl přijat a nastoupil do druhém ročníku oboru hra na kontrabas. V roce 1969 se s přáteli účastnil demonstrace k prvnímu výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy. Byli zatčeni a odvezeni na služebnu policie. Měl štěstí, byl poslán domů, ale kamarádovi zakázali studovat a byl dva měsíce ve vyšetřovací vazbě.[1]
Mezi lety 1970–1975 vystudoval hru na kontrabas na Státní konzervatoři.[2] V období normalizace bylo aktuální umění umlčeno. V ateliéru pořádal se svými přáteli výtvarníky a hudebníky přednášky, výstavy a semináře. Přednášeli zde například filozof Petr Rezek, výtvarník Pavel Büchler a další. Po ukončení konzervatoře byl povolán k výkonu základní vojenské služby do Tábora , i když prošel konkurzem do pražského Armádního uměleckého souboru. Podat odvolání mu zabránil jeho učitel z konzervatoře Josef Hanák,[3] který se dozvěděl, že Pallův ateliér je sledován.[1]
Po ukončení vojenské služby nastoupil, po absolvování konkurzu, do operního orchestru Janáčkova divadla. Patnáct let zde hrál na kontrabas. Postupně se začal věnovat výtvarné tvorbě a happeningu. Ukázky své tvorby prezentoval v brněnském Studentském klubu Křenová v říjnu roku 1980.[1]
Začátkem osmdesátých let 20. století se přestěhoval do domku v Rousínově.[4]
V roce 2000 absolvoval Atelier multimédií, konceptu a environmentu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického. Je též autorem řady knih, jednu z nich na sci-fi námět s mimozemšťany určenou pro děti napsal společně s Janem Jiráněm (Ve znamení hada). Byla vydána i jako zvuková nahrávka.[5]
Mezi lety 1994–2011 působil jako pedagog na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Učil zde dvacet let jako odborný asistent a později obhájil titul docent.[6]
V roce 2025 bydlel a tvořil ve svém domě – ateliéru ve Střelicích u Brna.[6]
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Od konce sedmdesátých let 20. století byly jeho různé umělecké projevy označovány termínem konceptuální umění. V roce 1980 například pořádal Dvacetičtyřhodinové malování obrazu, o kterém informoval jedenáct přátel s instrukcemi, jak se mají chovat, když ho v této době přijdou (uvaření čaje, pořízení fotografie atd.). Po přestěhování do Rousínova začal průběh svých privátnějších a soukromých akcí zaznamenávat do autorských knih a následně prezentovat zápisky. Například si v roce 1982 pořizoval zápisky z pravidelného pozorování kamene.[4]
Vydal řadu knih poezie a prózy, například Jak zalichotit tlusté ženě (1996), Kdyby byl krtek velkej jako prase (1997), Zápisky uklízečky Maud (2000), Teplé škvarky (2007), Njkpůúp kkléedc(2011), Naivní konceptualista a slepice (2014), Smrad škvařeného fousu (2022).[4][6]
V jeho ateliérových dílech převládá naturální barevnost s odstíny hnědé, béžové a bílé. Od osmdesátých let 20. století začal malovat hlínou. Hlínu také používá na psaní textů, modelování objektů (např. nábytkový set skládající se z křesla a odkládacího stolku) a tvoří asambláže. Lze jej zařadit do brněnské skupiny, vzniklé v roce 1971 kolem Jiřího Valocha, kdy se sním seznámil. Účastnil se se svým obrazem Příroda výstavy Mladých brněnských výtvarníků a Jiřího Valocha zaujal. Sám se označuje za naivního konceptuálního umělce. Jeho ranná tvorba vycházela ze dvou protikladů. Vážnost, která se objevovala v kreslicích performancích (Na tomto obraze jsem existoval dva dny a snědl 7799 zrnek rýže, 24 hodin, Cesta za dotykem, Kresby čajem ad.), a naivity přítomné v jeho malbách (Moji rodiče, Příroda ad.).[7]
Před Sametovou revolucí patřil k zakladatelům skupiny Měkkohlaví, polemizujícími se skupinou Tvrdohlaví.[8]
Má za sebou řadu výstav v České republice i v zahraničí. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze, Východočeské galerie v Pardubicích, Muzea umění v Olomouci a Moravské galerie v Brně.[9]
V roce 2003 se stal historicky prvním mistrem České republiky ve slam poetry. V roce 2016 získal výtvarnou Cenu Michala Ranného.[9]
V září roku 2016 se uskutečnila jeho výstava Malbu hlínou – klacky zubama v Domě umění města Brna.[4]
V první polovině roku 2024 uskutečnila brněnská Fait Gallery retrospektivní výstavu umělce „malé nekonečno“.[7]
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]Skupinových výstav a performancí se od roku 1979 účastnil v Rakousku, Německu, Francii, Holandsku, Polsku a Spojených státech amerických.
Samostatné výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1980 – Klub Křenová, Brno
- 1987 – Galerie Na bidýlku, Brno
- 1988 – KS Blatiny, Praha
- 1988 – Galerie Studio, Opava
- 1989 – Galerie mladých, Olomouc
- 1993 – Galerie Sýpka u Brna[2]
Spříznění autoři
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 Marian Palla (1953). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- 1 2 Palla [online]. [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 KLÍMOVÁ, Barbora. Být líný i na zen. www.artantiques.cz [online]. ART ANTIQUES - měsíčník o umění, architektuře, designu a starožitnostech [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Palla, Marian, s. 170.
- 1 2 3 Tvůrce Marian Palla: Na slova To bych uměl taky! odpovídám: Tak proč jste to neudělal?. ČT art [online]. 2024-05-01 [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- 1 2 Marian Palla / malé nekonečno. www.faitgallery.com [online]. FAIT GALLERY [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Marian Palla. Galerie Pekelné sáně Kroměříž [online]. [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
- 1 2 Místo barev maluje hlínou. Všestranný umělec Palla vystavuje v Brně. Aktuálně.cz [online]. 2024-02-27 [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marian Palla na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marian Palla
- http://marianpalla.cz – osobní stránky
- Marian Palla v informačním systému abART
- Marian Palla v Encyklopedii dějin Brna
- Díla Mariana Pally ve sbírce Moravské galerie Brno
