Olga Karlíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Olga Karlíková
Narození 6. ledna 1923
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. srpna 2004 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání malířka
Webová stránka www.artlist.cz/olga-karlikova-430/
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Karlíková (6. ledna 1923 Praha5. srpna 2004 Praha) byla česká malířka a textilní výtvarnice.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 6. ledna 1923 v rodině Leopolda Karlíka, majitele České mezinárodní paroplavební společnosti Karlík a spol. a jeho ženy Olgy, rozené Zajíčkové. Byla vnučkou Hanuše Karlíka, průmyslníka, významného odborníka v českém cukrovarnictví. Vyrůstala v Praze. Po absolutoriu francouzského lycea navštěvovala Grafickou školu Jaroslava Švába (Officina pragensis, 1939–1940) a Uměleckoprůmyslovou školu (prof. Jaroslav Benda a prof. Antonín Strnadel 1942–1945), která po válce dostala statut Vysoké školy uměleckoprůmyslové (ateliér textilní tvorby prof. Antonína Kybala 1945–1948).

Roku 1947 se provdala za sochaře Jiřího Nováka. V roce 1948 se jim narodila dcera Olga (dnes Jeřábková). S manželem se rozvedli roku 1960.

Žila a pracovala v Praze, od poloviny 60. let také v ateliéru na Kokořínsku. Velký význam pro ni měly cesty do Itálie – na XII. Milánské trienále v roce 1960 – a především několikerá návštěva Francie. V roce 1977 podepsala Chartu 77. Od roku 1990 byla členkou Umělecké besedy v Praze. Zemřela roku 2004 na Mělníku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Textilní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1949–1976 pracovala Olga Karlíková v Textilní tvorbě (od roku 1951 Ústav bytové a oděvní kultury – ÚBOK), kde se věnovala návrhům tapiserií, koberců, dekorativních textilií a látek. Byla autorkou tkaného koberce pro český pavilón na Světové výstavě EXPO 58.

Kresba a malba[editovat | editovat zdroj]

Rané dílo Olgy Karlíkové vycházelo z impulzů, které čerpala z okruhu Václava Bartovského a umělců jako byli Václav Boštík, Adriena Šimotová, Jiří John, Věra a Vladimír Janouškovi a další.[1] Principy textilní tvorby, práce s materiálem, smysl pro ornament a rytmizaci plochy se uplatnily i v její volné tvorbě. Díky kontaktům s Jindřichem Chalupeckým, který působil jako teoretik ÚBOKU, se blíže seznámila s aktuálními tendencemi v současném českém i evropském umění. Nevyčerpatelnou inspirací se pro ni stala krajina a její struktura a přírodní jevy a procesy, jako je víření vody, let ptáků či pohyb nebeských těles. Barevnou škálu v malbě zredukovala na minimum. Samotná plastická struktura přírodních materiálů se pak hojně uplatňovala v technice frotáže, kterou si Karlíková oblíbila.

Od poloviny 60.let v kresbách tužkou, štětcem i perem zaznamenávala nejen vizuální, ale také akustické vjemy. Kromě klasické i moderní hudby (např. Johann Sebastian Bach, Leoš Janáček, Milan Slavický, Olivier Messiaen) to byly hlavně přírodní zvuky – žabí kuňkání, volání velryb a především ptačí zpěv, který se od 70. let stal jejím ústředním tématem.[2]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1959 Galerie Československého spisovatele, Praha; Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno (s Jiřím Mrázkem)
  • 1964 Alšova síň Umělecké besedy, Praha
  • 1965 výstava Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Světová literatura
  • 1975 Galerie Ve věži, Mělník (se Svatoplukem Klimešem)
  • 1983 Premonstrátský klášter Doksany; ZV ROH nemocnice, Vysoké Mýto
  • 1984 Galerie H, Kostelec nad Černými lesy (s J. Krupkou a P. Rudolfem)
  • 1986 Předsálí knihovny Kulturního střediska, Praha Opatov (zakázáno)
  • 1987 Sovinec; Osvětová beseda, Jirkov
  • 1988 Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha; Galerie Aspekt, Brno
  • 1990 Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem (výběrová retrospektiva)
  • 1993 České muzeum výtvarného umění, Praha, Zemi, Olga Karlíková a konceptuální přátelé (s M. Šejnem, M. Maurem a M. Pallou)
  • 1994 Státní galerie výtvarného umění Most; kostel Nanebevzetí Panny Marie, Zemi, Olga Karlíková a konceptuální přátelé (s M. Šejnem, M. Maurem a M. Pallou)
  • 1995 Galerie Via Art, Praha
  • 1996 Unie výtvarných umělců ústecké oblasti, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1997 Synagoga, Městské muzeum a galerie, Hranice na Moravě; Städtische Galerie Wolfsburg
  • 1998 Galerie Jiřího Jílka, Šumperk; Malá výstavní síň hematologicko-transfúzního oddělení Nemocnice s poliklinikou, Louny; Galerie Via Art, Praha; Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1999 Obecní galerie Beseda, Praha
  • 2000 Galerie umění Karlovy Vary
  • 2001 Podbezdězský spolek intelektuální a okrašlovací, Dubá
  • 2005 Galerie Atrium, Praha; Městské kulturní zařízení, Galerie Šternberk
  • 2007 Galerie Pošta, Dubá
  • 2010 Topičův salon, Praha
  • 2010 Galerie Ve Školské, Praha
  • 2010 Synagoga, Úštěk
  • 2012 Multifunkční kulturní centrum Sever, Cvikov
  • 2014 Multifunkční kulturní centrum Sever, Cvikov
  • 2014 Galerie Pošta, Dubá

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Komunikační prostor Školská 28: Olga Karlíková. skolska28.cz [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-11. 
  2. „Slyšené krajiny“ Olgy Karlíkové, ČrO Vltava 2012

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Olga Karlíková, 1959
  • Olga Karlíková: Výstava obrazů, Vachtová Ludmila, 1964, Český fond výtvarných umění
  • Olga Karlíková, 1975, Galerie ve věži, Mělník
  • Olga Karlíková: Kresby, 1983, Nemocnice, Chirurgické oddělení, Vysoké Mýto
  • Olga Karlíková, Hlaváček Ludvík, 1983
  • Olga Karlíková (K dílu Olgy Karlíkové), Lahoda Vojtěch, 1986, Kulturní středisko Opatov, Praha
  • Olga Karlíková: Obrazy, kresby, Valoch Jiří, 1990, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Olga Karlíková, Vachtová Ludmila, Valoch Jiří, 1996, Unie výtvarných umělců ústecké oblasti, Ústí nad Labem
  • Olga Karlíková, Valoch Jiří, 1997, Městské muzeum a galerie, Hranice
  • Olga Karlíková: Kresby, Valoch Jiří, 1998, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • Olga Karlíková (Česká kresba 13), Sedláček Zbyněk, 2000, Galerie umění Karlovy Vary
  • Olga Karlíková: Prostor pro světlo a řeč přírody, Rous Jan, 2010, Společnost Topičova salonu, Praha
  • Olga Karlíková: Díkůvzdání (Obrazy a kresby),Koval Miroslav, 2012, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • Olga Karlíková, Hlaváčková Miroslava, 2011, Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]