Olga Karlíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Olga Karlíková
Narození6. ledna 1923
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. srpna 2004 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánímalířka, kreslířka a textilní výtvarnice
Webová stránkawww.artlist.cz/olga-karlikova-430/
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Karlíková (6. ledna 1923 Praha5. srpna 2004 Praha) byla česká malířka a textilní výtvarnice.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 6. ledna 1923 v rodině Leopolda Karlíka, majitele České mezinárodní paroplavební společnosti Karlík a spol. a jeho ženy Olgy, rozené Zajíčkové. Byla vnučkou Hanuše Karlíka, průmyslníka, významného odborníka v českém cukrovarnictví. Vyrůstala v Praze. Po absolutoriu francouzského lycea navštěvovala Grafickou školu Jaroslava Švába (Officina pragensis, 1939–1940) a Uměleckoprůmyslovou školu (prof. Jaroslav Benda a prof. Antonín Strnadel 1942–1945), která po válce dostala statut Vysoké školy uměleckoprůmyslové (ateliér textilní tvorby prof. Antonína Kybala 1945–1948).

Roku 1947 se provdala za sochaře Jiřího Nováka. V roce 1948 se jim narodila dcera Olga (dnes Jeřábková). S manželem se rozvedli roku 1960.

Žila a pracovala v Praze, od poloviny 60. let také v ateliéru na Kokořínsku. Velký význam pro ni měly cesty do Itálie – na XII. Milánské trienále v roce 1960 – a především několikerá návštěva Francie. V roce 1977 podepsala Chartu 77. Od roku 1990 byla členkou Umělecké besedy v Praze. Zemřela roku 2004 na Mělníku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Textilní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1949–1976 pracovala Olga Karlíková v Textilní tvorbě (od roku 1951 Ústav bytové a oděvní kultury – ÚBOK), kde se věnovala návrhům tapiserií, koberců, dekorativních textilií a látek. Byla autorkou tkaného koberce pro český pavilón na Světové výstavě EXPO 58.

Kresba a malba[editovat | editovat zdroj]

Rané dílo Olgy Karlíkové vycházelo z impulzů, které čerpala z okruhu Václava Bartovského a umělců jako byli Václav Boštík, Adriena Šimotová, Jiří John, Věra a Vladimír Janouškovi a další.[1] Principy textilní tvorby, práce s materiálem, smysl pro ornament a rytmizaci plochy se uplatnily i v její volné tvorbě. Díky kontaktům s Jindřichem Chalupeckým, který působil jako teoretik ÚBOKU, se blíže seznámila s aktuálními tendencemi v současném českém i evropském umění. Nevyčerpatelnou inspirací se pro ni stala krajina a její struktura a přírodní jevy a procesy, jako je víření vody, let ptáků či pohyb nebeských těles. Barevnou škálu v malbě zredukovala na minimum. Samotná plastická struktura přírodních materiálů se pak hojně uplatňovala v technice frotáže, kterou si Karlíková oblíbila.

Od poloviny 60. let v kresbách tužkou, štětcem i perem zaznamenávala nejen vizuální, ale také akustické vjemy. Kromě klasické i moderní hudby (např. Johann Sebastian Bach, Leoš Janáček, Milan Slavický, Olivier Messiaen) to byly hlavně přírodní zvuky – žabí kuňkání, volání velryb a především ptačí zpěv, který se od 70. let stal jejím ústředním tématem.[2]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1959 Galerie Československého spisovatele, Praha; Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno (s Jiřím Mrázkem)
  • 1964 Alšova síň Umělecké besedy, Praha
  • 1965 výstava Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Světová literatura
  • 1975 Galerie Ve věži, Mělník (se Svatoplukem Klimešem)
  • 1983 Premonstrátský klášter Doksany; ZV ROH nemocnice, Vysoké Mýto
  • 1984 Galerie H, Kostelec nad Černými lesy (s J. Krupkou a P. Rudolfem)
  • 1986 Předsálí knihovny Kulturního střediska, Praha Opatov (zakázáno)
  • 1987 Sovinec; Osvětová beseda, Jirkov
  • 1988 Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha; Galerie Aspekt, Brno
  • 1990 Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem (výběrová retrospektiva)
  • 1993 České muzeum výtvarného umění, Praha, Zemi, Olga Karlíková a konceptuální přátelé (s M. Šejnem, M. Maurem a M. Pallou)
  • 1994 Státní galerie výtvarného umění Most; kostel Nanebevzetí Panny Marie, Zemi, Olga Karlíková a konceptuální přátelé (s M. Šejnem, M. Maurem a M. Pallou)
  • 1995 Galerie Via Art, Praha
  • 1996 Unie výtvarných umělců ústecké oblasti, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1997 Synagoga, Městské muzeum a galerie, Hranice na Moravě; Städtische Galerie Wolfsburg
  • 1998 Galerie Jiřího Jílka, Šumperk; Malá výstavní síň hematologicko-transfúzního oddělení Nemocnice s poliklinikou, Louny; Galerie Via Art, Praha; Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1999 Obecní galerie Beseda, Praha
  • 2000 Galerie umění Karlovy Vary
  • 2001 Podbezdězský spolek intelektuální a okrašlovací, Dubá
  • 2005 Galerie Atrium, Praha; Městské kulturní zařízení, Galerie Šternberk
  • 2007 Galerie Pošta, Dubá
  • 2010 Topičův salon, Praha
  • 2010 Galerie Ve Školské, Praha
  • 2010 Synagoga, Úštěk
  • 2012 Multifunkční kulturní centrum Sever, Cvikov
  • 2014 Multifunkční kulturní centrum Sever, Cvikov
  • 2014 Galerie Pošta, Dubá
  • 2020 Fait Gallery, Brno
  • 2020 Olga Karlíková : Naslouchání / Listening, Museum Kampa, Praha, 8. září - 8. listopad 2020, kurátorky: Terezie Zemánková a Anežka Šimková.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Komunikační prostor Školská 28: Olga Karlíková. skolska28.cz [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-11. 
  2. „Slyšené krajiny“ Olgy Karlíkové, ČrO Vltava 2012
  3. Olga Karlíková 1923 - 2004 Naslouchání [online]. Museum Kampa: Museum Kampa [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. (česky) 
  4. Olga Karlíková Naslouchání / Listening [online]. Praha: Sophistica Gallery [cit. 2020-09-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Olga Karlíková, 1959
  • Olga Karlíková: Výstava obrazů, Vachtová Ludmila, 1964, Český fond výtvarných umění
  • Olga Karlíková, 1975, Galerie ve věži, Mělník
  • Olga Karlíková: Kresby, 1983, Nemocnice, Chirurgické oddělení, Vysoké Mýto
  • Olga Karlíková, Hlaváček Ludvík, 1983
  • Olga Karlíková (K dílu Olgy Karlíkové), Lahoda Vojtěch, 1986, Kulturní středisko Opatov, Praha
  • Olga Karlíková: Obrazy, kresby, Valoch Jiří, 1990, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Olga Karlíková, Vachtová Ludmila, Valoch Jiří, 1996, Unie výtvarných umělců ústecké oblasti, Ústí nad Labem
  • Olga Karlíková, Valoch Jiří, 1997, Městské muzeum a galerie, Hranice
  • Olga Karlíková: Kresby, Valoch Jiří, 1998, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • Olga Karlíková (Česká kresba 13), Sedláček Zbyněk, 2000, Galerie umění Karlovy Vary
  • Olga Karlíková: Prostor pro světlo a řeč přírody, Rous Jan, 2010, Společnost Topičova salonu, Praha
  • Olga Karlíková: Díkůvzdání (Obrazy a kresby),Koval Miroslav, 2012, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • Olga Karlíková, Hlaváčková Miroslava, 2011, Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]