Zdeněk Sýkora

Zdeněk Sýkora
Zdeněk Sýkora (2010)
Narození	3. února 1920 Louny Československo Československo
Úmrtí	12. července 2011 (ve věku 91 let) Louny Česko Česko
Místo pohřbení	městský hřbitov Louny
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	malíř, vysokoškolský učitel, grafik a architekt
Manžel(ka)	Lenka Sýkorová
Hnutí	Křižovatka
Významná díla	Šedá struktura (1963), Linie č. 24 - Poslední soud (1984)
Ovlivněný	Henri Mattisse, Paul Cézanne
Ocenění	Cena Vladimíra Boudníka (2008) Řád umění a literatury rytíř
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Sýkora (3. února 1920 Louny – 12. července 2011 Louny) byl český malíř, grafik a pedagog, jehož práce jsou zastoupeny v mnoha sbírkách moderního umění v České republice a v zahraničí. Patří ke světovým průkopníkům využití počítače při přípravě výtvarného díla.

Životopis

Narodil se 3. února 1920 v Lounech, kde žil až do své smrti. Jeho rodiče pocházeli od Nepomuku jižně od Plzně. Sýkorův otec sloužil v letech 1903–1908 a také za 1. světové války jako strojník u válečného námořnictva. V roce 1913 se oženil. Po válce se odstěhoval i s manželkou do Loun, kde pracoval v Železničních opravnách a strojírnách.

V Lounech Zdeněk Sýkora absolvoval v roce 1938 reálné gymnázium. První rok po maturitě, až do uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939, studoval na Vysoké škole báňské v Příbrami. Během války pracoval na železnici. V Lounech byla jeho působištěm výtopna, později pracoval na různých místech na nádražích (výpravčí, telegrafista) ve Vrbně nad Lesy, Úvalech a Českém Brodě.

Již v době studií začal fotografovat a malovat obrazy. Jeho nejstarší datovaná fotografie, zachycující zatopenou krajinu se siluetou lounského kostela sv. Mikuláše v pozadí, pochází z roku 1937.. Spolu se svým přítelem Jiřím Urbanem se za 2. světové války účastnil činnosti a výstav Klubu fotografů amatérů v Lounech. Sýkora se v té době spřátelil také s Vladislavem Mirvaldem a společně se občas zúčastňovali akcí lounské neformální surrealistické skupiny, kterou vedl knihovník Jaroslav Janík spolu s Kamilem Linhartem. Společným dílem Zdeňka Sýkory a Kamila Linharta je autorská kniha Někam jít, kterou vytvořili v roce 1943. Skládala se z Linhartových básní a Sýkorových fotografií. Kniha byla editována a podrobně popsána v monografii věnované Sýkorovu fotografickému dílu a v katalogu k výstavě Surrealismus v Lounech v roce 2007.

Po válce začal studovat obory výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém, záhy však tyto obory přešly na nově založenou Pedagogickou fakultu UK v Praze. Mezi jeho pedagogy patřili Martin Salcman, Cyril Bouda, Karel Lidický, František Kovárna a Vladimír Denkstein. V roce 1947 složil absolutorium a hned na škole začal vyučovat. Působil jako asistent u Boudy, Salcmana a Kovárny. V roce 1966 se stal docentem malby a na škole zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1980. Zároveň s pedagogickou činností se intenzivně věnoval volné tvorbě – maloval obrazy, vytvářel plastiky, je autorem desítek grafik a realizací v architektuře.

Pamětní okénko na místě u řeky v Počedělicích, kde Sýkora maloval

Byl členem tvůrčí skupiny Křižovatka, jež byla založena v roce 1963 v Praze. Rozhodující obrat v Sýkorově tvorbě znamenalo seznámení se s kolekcí obrazů Henriho Matisse během návštěvy Ermitáže v roce 1959.

V říjnu 1983 se oženil se svou studentkou Lenkou Plochovou. Ta se postupně stala jeho spolupracovnicí a později i plnohodnotnou spoluautorkou. Jako kurátorka připravila mnoho jeho výstav, píše odborné studie o jeho díle a spravuje jejich společný rozsáhlý archiv.

Roku 1991 byl Sýkora jmenován čestným občanem města Loun. V roce 2003 mu francouzský ministr kultury udělil titul rytíře Řádu umění a literatury. Roku 2005 obdržel rakouskou cenu Herberta Boeckla za celoživotní dílo a 2008 Cenu Vladimíra Boudníka.

Lidé, kteří Zdeňka Sýkoru znali, si ho každoročně připomínají na červencovém slavnostním setkání u pamětního panelu na břehu řeky Ohře v Počedělicích nedaleko od Loun. Často zde od padesátých let maloval a také učil malovat desítky umělců-amatérů z lounského výtvarného kroužku, který vedl od roku 1960 do roku 1979. Sýkorovy Počedělice se konají od roku 2013 a zavzpomínali zde na něj jeho žáci, přátelé i zahraniční sběratelé.

Tvorba

Raná tvorba

Celé jeho dílo vychází z přírody a krajiny. Po surrealistických a kubistických obrazech ze 40. let se nejprve věnoval realistické krajinomalbě. Maloval zpravidla v okolí rodného města, zejména řeku Ohři a v údolí směrem na Rakovník, často ve společnosti Vladislava Mirvalda. V roce 1952 měl v Praze v Alšově síni první samostatnou výstavu, na níž představil okolo 40 obrazů krajin. Sýkora přiznal, že ho ovlivnila expresivní barevnost obrazů Jindřicha Pruchy. V průběhu 50. let jeho malba prošla fauvistickou fází, posléze se zjednodušila, a zcela opustila budování iluzivního prostoru. Přestože Sýkora stále vycházel ze zobrazení skutečnosti, na obrazech řešil především vztahy mezi barevnými plochami. Vrcholem této snahy je cyklus Zahrad (1958–1960), kde je krajina použita jako impulz k volnému pojednání výrazových kvalit osvobozené barevné skvrny.

V roce 1960 se jeho tvorba začala přiklánět k abstrakci, cestou ke geometrickým, plošným obrazům, tzv. hard-edge. V tomto duchu byla namalována i železná protipožární opona lounského divadla (1962–1963), která zmizela při jeho rekonstrukci počátkem 21. století. Jeden z obrazů tohoto období, Červená šipka, se stal předobrazem elementu, samostatného prvku, kterým je možno otáčet a spojovat jej s dalšími. V roce 1962 začal Sýkora malovat první obraz složený z elementů – Šedou strukturu. Dokončil ji v roce 1963 a hned poté maloval další struktury tohoto typu. Jejich smyslem bylo vyčerpání kombinatorických možností vzájemných poloh elementů. Zároveň však již začal uvažovat o novém přístupu – vymyslel pro své struktury pravidla, podle kterých by se elementy mohly spojovat, čímž samozřejmě mohl ovlivňovat vizuální podobu struktury, její celkové vyznění.

Zapojení počítače

Restaurovaná mozaika z roku 1975 v kulturním domě v Litvínově (dnes Citadela)

Do své další tvorby již v roce 1964 zapojil počítač, který přináší nové možnosti, zejména může urychlit poměrně složitou přípravu obrazu. V této době spolupracoval s matematikem Jaroslavem Blažkem, který měl možnost na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy používat jeden z prvních počítačů v republice – LGP 30. Zatímco předešlé obrazy struktur z roku 1963 byly ještě tvořeny intuitivně a byly vedeny snahou, aby se žádná z kombinací v obraze neopakovala, při práci s počítačem bylo nutné přijmout důslednou racionální logiku. Všechny vstupní parametry (tvary elementů, jejich poloha, barevnost, pravidla jejich spojování) musely být přesně definované a převedené na číselné kódy, tak aby s nimi počítač mohl pracovat. Do prázdného rastru bylo autorem zadáno několik elementů a pomocí jednoduchého výpočtu se určovalo, které elementy zaujmou sousední místa tak, aby vyhověly zadaným pravidlům. Všechna zadání i výsledky byly zaznamenávány. Počítač se ukázal především jako rychlý a spolehlivý pomocník – byl tedy využit pouze k výpočtu předem definovaného konceptu. Celý postup byl autorem podrobně popsán a uložen v benátském archivu roku 1967, otištěn také v časopise Kunst v roce 1969 a v časopise Leonardo v roce 1970. Obrazy byly zpravidla malovány klasickou metodou – olejem na plátno, často měly monumentální rozměry.

Od roku 1965 se struktury Zdeňka Sýkory objevovaly na mnoha důležitých výstavách v zahraničí. Některé z těchto přehlídek měly pro zařazení jeho jména do evropského kontextu moderního umění zásadní význam, například Nové tendence v Záhřebu (1965 a 1969), documenta 4 v Kasselu (1968) a bienále konstruktivního umění v Norimberku (1969 a 1971). Sýkorovy obrazy byly v té době zakoupeny do sbírek evropských muzeí a staly se také součástí kolekcí soukromých sběratelů v západní Evropě i Americe. Byl také zařazen do přehledových publikací o konstruktivním, konkrétním a geometrickém umění 20. století.

Liniové obrazy

Struktury prošly vývojem a po několika výrazových obměnách (z hlediska jejich barevnosti, tvarů a velikosti elementů, polohy rastru, použití materiálů) dospěl Sýkora v roce 1971 k tzv. makrostrukturám, které vytvořil zvětšením elementů, prakticky jako detaily již existujících struktur. Vznikající obrysové linie vytyčují hranici mezi černými a bílými plochami. Na těchto obrazech, se v roce 1973 staly podnětem ke vzniku liniových obrazů, jejichž tvorbě se Sýkora věnoval až do konce života.

Hned na počátku jejich vývoje dochází ke zrušení vazby linií na vymezující mříž rastru, linie dostávají svobodu volně se pohybovat po ploše plátna, obraz se stává pouhým výsekem z pomyslného celku. Systém se neustále mění a zdokonaluje, až dospívá k bodu, kdy jsou všechny parametry obrazu – tedy výchozí souřadnice každé linie, jejich šířka, délka, průběh a barva linií – určovány náhodně pomocí čísel, a to hodem kostkou či generováním náhodných čísel pomocí počítače. Vznik linií a úvahy o jejich dalším pokračování shrnul Zdeněk Sýkora v roce 1979 v textu K mým liniovým programům. Barevné linie existují na bílém pozadí, symbolizujícím prázdno jakožto přirozené prostředí pro rozehrání náhodného liniového bujení. Obrazy jsou opět klasickými malbami olejem, později akrylem na plátno.

Zdeněk Sýkora se také celý život vracel ke krajině a navazoval na výsledky své malby konce 50. let. Obrazy krajin začal malovat vždy v plenéru, kam se od roku 1960 vydával spolu se členy malířského kroužku, který v Lounech založil a dvacet let vedl. Obrazy často dokončoval v ateliéru, takže se ocitaly vedle právě rozmalovaných struktur nebo linií. Kromě již zmíněných motivů řeky a údolí ho po roce 1980 nově zajímaly horizonty.

Na přelomu 80. a 90. let vznikl také cyklus Skvrny – několik desítek abstraktních obrazů, které Sýkora namaloval v ateliéru. Jsou výrazem hledání vztahů mezi barevnými plochami.

Jeho tvorba zůstává po téměř půl století stále živá. Myšlenky v jeho pracích se aktualizují v jiných, nových souvislostech, jako je tomu např. ve webartových processingových projektech Mariuse Watze ze skupiny Unlekker, pracujících s generativními vektorovými principy (paralely s principy tečen u Sýkorových liniových obrazů).

Struktury a Linie na výstavě Zdeněk Sýkora ve vybrané společnosti, GAML Louny 2013

Od roku 1986 jsou v západoevropských muzeích (Bottrop, Mönchengladbach, Ludwigshafen, Paříž, Vídeň, Salcburk) vystavovány také jeho liniové obrazy. Zároveň se objevují i na evropském trhu díky soukromým galeriím, které ho od osmdesátých let zastupovaly(Galerie Art Affairs, Galerie Média, Galerie Heinz Teufel). V České republice se do širšího povědomí dostává teprve v polovině devadesátých let svou retrospektivou v Galerii hlavního města Prahy (1995). Poslední velkou výstavu Sýkorova díla uspořádala také GHMP k umělcovým devadesátým narozeninám (2010).

Realizace v architektuře

Sýkorova mozaika na jednom ze čtyř odvětrávacích komínů Letenského tunelu

Zdeněk Sýkora je také autorem realizací v architektuře, například mozaikového obkladu větracích komínů Letenského tunelu v Praze (dokončeno 1969), návrhu dlažby pro náměstí v nizozemském Gorinchem (1974, rekonstrukce 2005), mozaiky do kulturního domu v Litvínově (návrh 1967, realizace 1975, rekonstrukce 2016), chodníku a stěny rovněž v Litvínově (návrh 1967, realizace 1975), řešení vstupní haly firmy Selmoni AG v Basileji (1993) či vstupní haly budovy Národního integrovaného střediska Řízení letového provozu České republiky v Jenči u Prahy (spoluautorka Lenka Sýkorová, 2005).

Trh s uměním

Sýkorova díla patří na trhu s uměním mezi českými poválečnými umělci k těm nejžádanějším, a to i na aukcích v zahraničí. K roku 2025 byly nejdražšími obrazy Linie č. 94, obraz z roku 1992 vydražený v roce 2024 v aukční síni Sotheby's za 1 065 938 eur (asi 26 mil. Kč); Linie č. 31, obraz z roku 1985 vydražený v roce 2021 v aukční síni Lempertz v Kolíně nad Rýnem za 1 052 000 eur (asi 25 mil. Kč); Linie č. 12, obraz z roku 1981 vydražený v roce 2021 v aukční síni Koller Curych za 1 028 800 CHF (asi 27 mil. Kč).

Citace z textů Zdeňka Sýkory

Poslední soud ve stálé expozici Centre Pompidou

Když Sýkora mluví o svém umění, říká: „Chvílemi jsem byl zděšen, kam jsem se to vlastně dostal. Brzy jsem si ale uvědomil, že jsem opět na počátku. Na topolech se chvělo listí a třpytila se řeka.“ (Z dopisu Jindřichu Chalupeckému).

V květnu roku 1999 ke své tvorbě poznamenal: „Silný pocit přírody vnímaný všemi smysly byl rozhodujícím impulzem k mému přání stát se malířem. Začínal jsem ve čtyřicátých letech jako krajinář. Ve svém dalším vývoji jsem prošel všemi proměnami malířství typickými pro začátek tohoto století. V šedesátých letech jsem došel k abstraktní malbě a jako první jsem použil počítač jako pomocný nástroj. Od struktur, pro které je charakteristický přísný řád, jsem se pomalu dostal k liniím, kde postupně převládla náhodnost jako určující faktor.“

„Mé první liniové obrazy jsou ze sedmdesátých let a pokračují dodnes, stále reflektují můj základní pocit světa. Je třeba je vnímat přímo, vstupovat do nich jako do vody a nechat se unášet.“

Sýkorovo dílo je vykládáno jako analogické fungování přírodních organismů a umělec sám přiznával, že se celý život zajímal o vědecká zkoumání. „Nic z mé práce nevzniklo na základě vědecké teorie ani pod jejím vlivem, zůstávám stále malířem. Postupuji od jednoho plátna k druhému, vše mě napadá při práci. Faktem ale je, že postupy a výsledky vědeckého poznání, například myšlenkové postupy v kybernetice, teorii informací a astronomii, mě fascinují. Mohu tedy říci, že prožívání myšlenkových dobrodružství vědeckého poznání má pro mne stejnou emotivní sílu jako smyslové prožívání přírody.“ (Zdeněk Sýkora v rozhovoru s Vítkem Čapkem, 1986).

Hrob Zdeňka Sýkory na lounském hřbitově

O náhodnosti, která se stala hlavní metodou při tvorbě linií, řekl: „Jsou situace a jevy nepředpokládané a nevysvětlitelné, které z nouze definujeme jako náhodné. Zdá se paradoxní, že právě v exaktních vědách nabyl pojem náhodnosti takové plasticity. Náhodnost podmiňuje příliš mnoho situací. Jsme nuceni jí prokazovat stále více důvěry. Každá náhodnost je vázána na elementy, které jsou schopné vytvářet vztahy. Není tedy náhody „o sobě“, jsou jen velice složité proměnlivé vztahy. Je asi nějaký „vyšší řád“, který nemůžeme pochopit, ale o to silněji jej můžeme cítit. Myslím, že vztah chápání – cítění je rozhodující pro pocit svobody“. (Zdeněk Sýkora v rozhovoru s Vítkem Čapkem, 1986).

Samostatné výstavy

• 1952 Alšova síň, Praha
• 1969 Počítačové struktury, Galerie Ernst, Hannover
• 1970 Práce z let 1959–1970, Galerie Václava Špály, Praha
• 1979 Počítačové obrazy, Galerie Kunstcentrum Badhuis, Gorinchem, Nizozemsko
• 1983 Musée Savoisien, Chambéry, Francie
• 1986 Retrospektiva, Josef Albers Museum, Bottrop, Německo
• 1987 Grafika, Činoherní studio Ústí nad Labem
• 1988
  • Dům umění města Brna
  • Obrazy z let 1968 a 1980-1986, Galerie Heinz Teufel, Kolín nad Rýnem
  • Obvodní koncertní a výstavní síň OKD Praha, Atrium, Praha
• 1989 Liniové obrazy, Galerie Art Affairs, Amsterdam

Sýkorovy struktury na výstavě Konstruktivní tendence, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, 1967

Liniové obrazy na retrsopektivní výstavě v Domě umění v Brně, 1988

Poutač se Sýkorovým obrazem při otevření Muzea moderního umění nadace Ludwigových, Vídeň 2001

Sýkorův liniový obraz na výstavě v Centre Pompidou, 2005

Struktury a Linie na výstavě ZS 90 v Galerii hlavního města Prahy, 20120

Sýkorovy obrazy z počátku 60. let na výstavě Zahrady barev v Galerii Zdeněk Sklenář, 1925

• 1991
  • Malba, grafika, Art Centrum, Golden Cup Gallery, Praha
  • Linie, Unie výtvarných umělců, Nová síň, Praha
  • Nové práce, Galerie Heinz Teufel, Mahlberg, Německo
  • Liniové obrazy, Galerie Art Affairs, Amsterdam
• 1992
  • Liniové obrazy z let 1986-1990, Städtisches Museum Abteiberg, Mönchengladbach
  • Kultur- und Informationszentrum der ČSFR, Galerie 2G, Berlín
  • Kaligrafie náhody a řádu, Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha
  • Galerie Paul Sties, Frankfurt nad Mohanem
• 1993
  • Hledání barvy, Galerie 60/70, Praha
  • Nové liniové obrazy, Galerie Art Affairs, Amsterdam
  • Obrazy (s Janem Smejkalem), Galerie umění Karlovy Vary
• 1994
  • Východočeská galerie Pardubice
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• 1995
  • Retrospektiva 1945–1995, Galerie hlavního města Prahy
  • Galerie Ruce, Praha
  • Zdeněk Sýkora a Karel Malich, Galerie Heinz Teufel, Bad Münstereifel-Mahlberg
  • Retrospektiva, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen nad Rýnem
• 1996 Obrazy a objekty 1963-1995, Galerie Schoeller, Düsseldorf
• 1997
  • Zdeněk Sýkora a Karel Malich, Galerie Teufel/Holze, Drážďany
  • Tři fáze, Galerie Zdeněk Sklenář, Litomyšl
  • Nové liniové obrazy, Galerie Art Affairs, Amsterdam
• 1998
  • Obrazy a partitury z let 1994-1998, Zámek Litomyšl
  • Souvislosti, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
• 1999
  • Ilustrace Zdeňka Sýkory pro bibliofilii Jan Neruda Písně kosmické, Aulos, Praha
  • Malba, grafika, Galerie Art Affairs, Amsterdam
• 2000
  • Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • Grafika, Galerie Via Art, Praha
  • Tři fáze, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
• 2001 Galerie Goller, Selb, Německo
• 2003
  • Ilustrace Zdeňka Sýkory pro bibliofilii Stephen Hawking a Roger Penrose: Povaha prostoru a času, Aulos, Praha
  • Sýkora 1998–2003, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Situation 11, Galerie Bleibtreu, Berlín
• 2005
  • Sýkora 2004, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Ilustrace Zdeňka Sýkory pro bibliofilii William Faulkner: Elly, Aulos, Praha
  • Museum der Moderne, Salcburk
  • Vrchlického divadlo v Lounech
• 2007 Ilustrace Zdeňka Sýkory pro bibliofilii Karel Hynek Mácha: Máj, Aulos, Praha
• 2008
  • Grafika, Galerie Františka Drtikola, Příbram
  • Zdeněk Sýkora, Lenka Sýkorová: Létání, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Grafika Galerie Caesar, Olomouc
  • Zdeněk Sýkora z edice Galerie Éditions Média a Galerie Zdeněk Sklenář, Galerie Zdeněk Sklenář, Litomyšl
  • Grafika, Galerie Radniční sklípek, Litvínov
  • Zdeněk Sýkora – Vladislav Mirvald, Blatské muzeum v Soběslavi
  • Grafika, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
• 2009
  • Letná XL, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Laureátská výstava Ceny Vladimíra Boudníka, Clam Gallasův palác, Praha
  • Grafika, Vrchlického divadlo, Louny
  • Zdeněk Sýkora – Karel Malich: Linie a dráty – Dialog, Muzeum Kampa, Praha
• 2010
  • z. s. devadesát (extrémy), Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Ilustrace Zdeňka Sýkory pro bibliofilii Bohumila Grögerová, Josef Hiršal: Poezie Struktury Linie, Aulos, Praha
  • Zdeněk Sýkora 90, Galerie hlavního města Prahy
  • Barva a prostor, Galerie moderního umění Olomouc
  • Krajina, Galerie umění Karlovy Vary
  • Obrazy ze sbírek regionálních galerií, Galerie Benedikta Rejta Louny
• 2011
  • Grafika, České centrum, Brusel
  • Nulové linie, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Příběh lounské divadelní opony, Vrchlického divadlo v Lounech
  • Narozen v Lounech Galerie města Loun
  • Geometrické studie (1961-1962), White Gallery, Osík u Litomyšle
  • Komorní výstava na počest zemřelého malíře, Muzeum Kampa, Praha
  • Krajina, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • Zdeněk Sýkora ze sbírky muzea, Neues Museum, Norimberk
• 2012 Paralelní cestou, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
• 2013 Zdeněk Sýkora ve vybrané společnosti, Galerie města Loun
• 2015
  • Zdeněk Sýkora 95, Galerie Zdeněk Sklenář, Litomyšl
  • System und Kraft der Linie, Emil Schumacher Museum, Hagen, Německo
• 2016
  • Mozaika pro Litvínov, kulturní středisko Citadela, Litvínov
  • Zdeněk Sýkora fotografem 1937–1945, Galerie umění Karlovy Vary
• 2017 Grafické listy 1993–2011, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
• 2018
  • Výběr z grafického díla z let 1964–2011, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Šest tisíc elementů, Videogalerie Nové scény Národního divadla, Praha
  • 2000 + 18/127, AP atelier Josefa Pleskota, Praha
• 2019
  • Moje příroda, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Linie, které jsme neviděli, Videogalerie Nové scény Národního divadla, Praha
  • Zdeněk Sýkora ve veřejném prostoru, Galerie města Loun
  • Zdeněk Sýkora na plakátech, Vrchlického divadlo, Louny
• 2020
  • Zdeněk Sýkora 100, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • Pozdní tvorba, Dům bytové kultury, Praha
• 2022 Zdeněk Sýkora, Lenka Sýkorová – Létání, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
• 2023
  • Linie č. 39, Galerie Hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu
  • Čtyři první, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 50 let od prvních linií Zdeňka Sýkory, Galerie Benedikta Rejta Louny
• 2025 Zahrady barev, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

Zahraniční sbírky

• McCrory Collection New York (dnes obrazy v muzeích umění v izraelském Tel Avivu a dánské Louisianě)
• Neue Nationalgalerie Berlin
• Stadtische Kunstgalerie Bochum
• Museum Folkwang Essen
• Sammlung Etzold – Stadtisches Museum Monchengladbach
• Museo de Arte Moderno Jesus Soto Ciudad Bolívar
• Stedelijk Museum Amsterdam
• Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen am Rhein
• Museum für konkrete Kunst Ingolstadt
• Josef Albers Museum Bottrop
• Neues Museum Nürnberg
• MUMOK – Stiftung Ludwig Wien
• Arithmeum im Forschungsinstitut für diskrete Mathematik Universität Bonn
• Museum fur Angewandte Kunst Köln
• Sammlung Ruppert – Museum im Kulturspeicher Würzburg
• Sammlung Teufel im Kunstmuseum Stuttgart
• Hubertus Schoeller Stiftung – Leopold-Hoesch-Museum Düren
• Musee d‘art moderne de Saint-Etienne
• Centre Georges Pompidou, Paříž
• Emil Schumacher Museum Hagen, Německo
• Oregon State University, Cornvallis, Oregon, USA
• Albertina, Vídeň
• Graphische Sammlung der ETH, Curych

České sbírky

• Galerie Benedikta Rejta Louny
• Galerie hlavního města Prahy
• Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora
• Muzeum umění Olomouc
• Muzeum umění a designu Benešov
• Národní galerie Praha
• Severočeská galerie výtvarného umění Litoměřice
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
• Galerie moderního umění v Hradci Králové
• Galerie umění Karlovy Vary
• Východočeská galerie v Pardubicích
• Moravská galerie v Brně
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
• Galerie Klatovy / Klenová
• Museum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových
• Galerie výtvarného umění v Chebu

Česká literatura (výběr)

• Andres, Jan, Tvorba Zdeňka Sýkory očima matematika, Přátelé Zdeňka Sýkory, Louny 2017, ISBN 978-80-270-2723-1.
• Hlaváček, Josef, Otázky pro Zdeňka Sýkoru, Výtvarné umění 1968, č. 3, s. 110–119.
• Hlaváček, Josef, Sýkorovo malování jako natura naturans, in: Zdeněk Sýkora, retrospektiva 1945–1995, s. 11–16, GHML, Praha 1995, ISBN 80-7010-039-7.
• Hlaváček, Josef, Memories are memories. Vzpomínky na Zdeňka Sýkoru, Verzone, Praha 2011, ISBN 978-80-904546-6-8.
• Lindaurová, Lenka, Struktura, náhodnost, počítač a Louny, Lidové noviny 8, č. 90, 15. 4. 1995.
• Sýkorová, Lenka, Paralelní cestou – grafická tvorba Zdeňka Sýkory, Grapheion 2008, s. 4–11.
• Vitvar, Jan H., Kosmický řád Zdeňka Sýkory, MF Dnes 22. 7. 2003.
• Volf, Petr, Sýkorová Lenka, Můj úžasný život se Zdeňkem Sýkorou, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2025, ISBN 978-80-87430-48-4.
• Vondráčková, Zora, Průvodce poutníků po stopách malířů krajiny. Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Galerie Benedikta Rejta, Louny 2021, ISBN 978-80-85051-26-1.

V letech 2008 a 2009 vyšly dvě obsáhlé publikace, které měly zahájit plánovaný cyklus osmi monografií věnovaný životu a tvorbě Zdeňka Sýkory:

• SÝKOROVÁ, Lenka (ed.), úvodní text Jaroslav Vančát. Zdeněk Sýkora: Grafika. Praha: Gallery, 2008. 185 s. ISBN 978-80-86990-36-1. 
• SÝKOROVÁ, Lenka (ed.), úvodní text Pavel Kappel. Zdeněk Sýkora: Rozhovory. Praha: Gallery, 2009. 265 s. ISBN 978-80-86990-87-3. 

Výstavní katalogy českých institucí (výběr)

• Zdeněk Sýkora. Retrospektiva 1945–1995. Katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii hlavního města Prahy v dubnu až červnu 1995, Praha 1995, ISBN 80-7010-039-7.
• Sýkora 1998/2003. Katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze v listopadu 2003 až únoru 2004, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2003, ISBN 80-239-6572-7.
• Sýkora 2004. Katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze v únoru až dubnu 2005, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2005, ISBN 80-239-4295-6.
• Kappel, Pavel, Zdeněk Sýkora Letná XL. Katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze v únoru až březnu 2009, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2009, ISBN 978-80-903996-8-6.
• Riese, Hans-Peter – Sýkorová, Lenka – Machalický, Jiří, Zdeněk Sýkora – Karel Malich: Linie a dráty – Dialog. Katalog ke stejnojmenné výstavě v Museu Kampa v Praze v říjnu 2009 až lednu 2010, Museum Kampa, Praha 2010, ISBN 978-80-87344-03-3.
• Kappel, Pavel – Sýkorová, Lenka, Zdeněk Sýkora 90. Katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii hlavního města Prahy v únoru až květnu 2010, Verzone, Praha 2010, ISBN 978-80-904546-0-6.
• Kappel, Pavel – Sýkorová, Lenka, Zdeněk Sýkora – Barva a prostor. Katalog stejnojmenné výstavy v Muzeu umění Olomouc v květnu až září 2010, Verzone, Praha 2010, ISBN 978-80-904546-4-4.
• Samec, Jan, Sýkorová, Lenka, Zdeněk Sýkora – Krajina. Katalog stejnojmenné výstavy v Galerii umění Karlovy Vary v září až listopadu 2010, Verzone, Praha 2010, ISBN 978-80-904546-5-1.
• Sýkorová, Lenka, Zdeněk Sýkora – Geometrické studie (1961-1962). Katalog stejnojmenné výstavy ve White Gallery v Osíku u Litomyšle, Litomyšl 2011.
• Sýkorová, Lenka, Zdeněk Sýkora ve vybrané společnosti. Katalog stejnojmenné výstavy v Galerii města Loun, Louny 2013.
• Bydžovská, Lenka – Sýkorová, Lenka, Zdeněk Sýkora fotografem 1937–1945. Katalog stejnojmenné výstavy v Galerii umění Karlovy Vary v září až listopadu 2016, Galerie umění Karlovy Vary 2016, ISBN 978-80-87420-63-8.
• Sýkorová, Lenka – Pleskot, Josef, Zdeněk Sýkora – moje příroda. Katalog stejnojmenné výstavy v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze v únoru až dubnu 2019, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2020, ISBN 978-80-87430-77-4.

Filmy o Zdeňku Sýkorovi

• Svoboda, prostor a náhoda v díle Zdeňka Sýkory, režie Marie Cigánková, 1988, 21 minut
• Zdeněk Sýkora, režie Svatopluk Vála, 1993, 38 minut
• Zdeněk Sýkora, režie Jaroslav Brabec, 2001, 56 minut
• Teufel und die Konkreten, režie Christian Asbach, 70 minut, 2006
• Letná XL, režie Martin Dostál, 2009, 18 minut
• Inspirováno výstavou Zdeněk Sýkora Krajina, režie Jaroslav Brabec, 2011, 22 minut
• Zdeněk Sýkora / Moje příroda, režie Lucie Klímová, 2019, 11 minut
• Zdeněk Sýkora 100, režie Lucie Klímová, 2020, 10 minut
• Zdeněk Sýkora / Zahrady barev režie Jana Chytilová, 2025, 18 minut

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Sýkora na Wikimedia Commons
• Zdeněk Sýkora v informačním systému abART
• Oficiální stránky Zdeňka Sýkory
• Když malíři (a také rytíři) pomáhá počítač - idnes.cz
• Rozhovor se Zdeňkem Sýkorou
• ČT2 iVysílání – Dokument Zdeněk Sýkora
• Úvodní slovo Hanse-Petera Rieseho na Sýkorově výstavě v Muzeu Emila Schumachera v Hagenu roku 2015
• Text Lenky Sýkorové o mezinárodním kontextu Sýkorovy tvorby
• Text Pavla Kappela o aplikaci Sýkorovy Struktury na větrací komíny v Praze na Letné
• Text Pavla Kappela v katalogu Sýkorovy výstavy v Praze v roce 2010
• Text Lenky Sýkorové o grafické tvorbě Zdeňka Sýkory
• Text Jiřího Valocha o Sýkorově výstavě v Lounech roku 2000
• Interview with Zdeněk Sýkora (anglicky)
• Zdeněk Sýkora v informačním systému abART

Autoritní data	AbARTP: 237 Biblio: fb97f477-9b85-4695-a142-9f76dd311c90 NKC: jk01122222 BNF: cb149356629 (data) GND: 119045281 ISNI: 0000 0003 8690 2517 LCCN: nr2006027185 NSK: 000121158 RKDartists: 76291 SUDOC: 148537308 ULAN: 500058027 VIAF: 5732353 WorldCat Entities: E39PBJhH6rbCRmCkwhkJyQbPQq

Portály: Česko | Lidé | Umění