Jaroslava Pešicová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslava Pešicová
Narození30. prosince 1935
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. srpna 2015 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánígrafička, malířka
Manžel(ka)František Štorek
Webová stránkahttp://www.pesicova.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslava Pešicová (30. prosince 1935, Praha30. srpna 2015, Praha) byla česká malířka a grafička.

Studia[editovat | editovat zdroj]

Na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze (dnes Výtvarná škola Václava Hollara) vystudovala mezi lety 1950–1954 obor ilustrace u profesora Karla Millera. V roce 1960 absolvovala Akademii výtvarných umění, kde se pod vedením profesora Vladimíra Sychry věnovala oboru monumentální malba.[1]

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1960 spolupracovala se sochařem a budoucím manželem Františkem Štorkem. Oba byli členy umělecké skupiny Etapa, která sdružovala mladé české umělce v 60. letech 20. století. Koncem 60. let se začala věnovat figurativní tvorbě a následně též grafice. Od roku 1975 spolupracovala s ateliérem tapisérií Marie Teinitzerové v Jindřichově Hradci na vzniku tkaných reprodukcí k jejím obrazům. Od roku 1990 je členkou SČUG Hollar.[1]

Kubismus[editovat | editovat zdroj]

"První výraznější díla Pešicové vznikla po absolvování Akademie v roce 1960. Zachycovala v nich okolí Hořelic (dnes součást Rudné), kde strávila dětství. Její otec zde pracoval jako důlní inženýr železorudných dolů v Nučicích a Chrustenicích. Hlavními náměty jejích děl se stala vesnická stavení a průmyslové budovy místních dolů (Důl Vinice, Důl č. X, Stará šachta). Při zobrazování konkrétních objektů vycházela Pešicová z vlastní recepce kubismu, který chápala jako symbol svobodné tvorby, experimentování a objevování nových možností malby."[2]

Kubismus

Civilizace[editovat | editovat zdroj]

"Ještě předtím, než se Pešicová plně obrátila k práci s lidskou figurou, vytvořila v letech 1967– 1968 sérii specificky pojatých krajinomaleb. Spíš než obrazem krajiny jsou její vizí, z výtvarného hlediska poučenou tehdejšími, dokonce protichůdnými proudy abstraktní malby: informelem i geometrickou abstrakcí. Pešicová skládala jednotlivé elementy do neorganických celků. Výsledkem není harmonie, ale spíše chaos oddělených i prostupujících se rovin a vrstev."[2]

Civilizace

Alegorie (Postmoderna?)[editovat | editovat zdroj]

"Počátkem sedmdesátých let se Pešicová začala více koncentrovat na figurální kompozice, které se staly pro její tvorbu typické až do konce života. Pro ztvárnění složitě komponovaných, na první pohled nesnadno čitelných scén, čerpajících často z jejího dětství i někdejšího života, využívala několik charakteristických principů. Stalo se pro ni příznačné, že výsledné scény skládala pomocí koláže a montáže nesourodých, často fragmentárních prvků (většinou částí lidského těla)."[2]

Postmoderna?

Hranice krásy a kýče[editovat | editovat zdroj]

"Z hlediska malířského projevu lze od osmdesátých let sledovat postupné projasňování palety. Často užívanou barvou je zářivá zlatá. Obrazy Pešicové se dostávají přesně na tu hranici, která ji fascinovala: na pomezí kýče."[2]

Hranice krásy a kýče

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 získala cenu nakladatelství Odeon na I. pražském salonu.[3]

V roce 2003 získala Evropskou cenu za uměleckou a kulturní činnost od Evropské unie umění.[4]

V prosinci 2017 vydala Česká pošta známku v na motivy olejomalby Jaroslavy Pešicové. Známka byla zpracována rytcem Václavem Fajtem. Na obálce prvního dne figuruje též přítisk na motivy grafické tvorby Jaroslavy Pešicové. Vydány byly též otisky a soutisky rytin známky.[5]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Svá díla prezentovala na více než šedesáti samostatných výstavách v Česku i v ostatních zemích, nejčastěji v Belgii (v letech 1973, 1974, 1983, 1984, 1985 a 1999). Níže je uveden zkrácený seznam výstav[3][6]

Výstavy v Československu a v ČR[editovat | editovat zdroj]

Autorské zahraniční výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 – Československé kulturní centrum, Sofie, Bulharsko, s Františkem Štorkem
  • 1973 – Chatean Malon, Brusel, Belgie
  • 1974 – Kunstcentrum Vaabeek, Lovaň, Belgie
  • 1982 – Galerie Labirint, Lublaň, Jugoslávie, s Františkem Štorkem
  • 1983 – Kunstcentrum Vaabeek, Lovaň, Belgie, s Františkem Štorkem
  • 1984 – Boetig-galerij Circa, Antverpy, Belgie
  • 1985 – Galerie Huie de Jonge Jacob, Lovaň, Belgie
  • 1988 – Galerie Soleil noir, Montepellier, Francie, s Františkem Štorkem
  • 1991 – Galeriee Peithner-Lichtenfels, Vídeň, Rakousko, s Františkem Štorkem
  • 1999 – Sancta Mariainstituut, Lovaň, Belgie, s Františkem Štorkem
  • 1999 – Gemeentekrediet, Diest, Belgie, s Františkem Štorkem
  • 2012 – Galéria Miloša Alexandra Bazovského, Trenčín, Slovensko, obrazy,
  • 2016 – Galerie Hannah, Herent, Belgie, grafiky, litografie

Kolektivní zahraniční výstavy[editovat | editovat zdroj]

Její díla jsou zastoupena například ve sbírkách

a dále v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí, a to převážně v Belgii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b 1935-, Pešicová , Jaroslava,. Jaroslava Pešicová : obrazy, kresby, grafika, tapiserie, sklo. Praha: [s.n.] 260 s. ISBN 9788087368039. OCLC 857739469 
  2. a b c d TOMÁŠ, WINTER. JAROSLAVA PEŠICOVÁ, KOČKY, PSI A ROBERT RAUSCHENBERG. [s.l.]: Galerie výtvarného umění v Chebu ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, v. v. i., 2021. 96 s. ISBN 978-80-87395-46-2.. S. 13, 27, 47, 83. 
  3. a b Slovník českých a slovenských výtvarných umělcu / 11 Pau - Pop.. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall 371 s. ISBN 8086171167. OCLC 165738053 S. 129,130. 
  4. STUDIO, Akrij Design. Evropská unie umění - EUROPEAN UNION of ARTS. www.euu-cz.org [online]. [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  5. Obálky prvního dne (FDC) - Česká pošta. www.ceskaposta.cz [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. 
  6. S.R.O., Sector 31. Jaroslava Pešicová | abart. www.isabart.org [online]. [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]