Ota Janeček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ota Janeček
Narození 15. srpna 1919
Československo Pardubičky
Úmrtí 1. července 1996
Česká republika Praha
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ota Janeček (15. srpna 1919 PardubičkyPardubic1. července 1996 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor a sochař. Pracoval na návrzích textilií, keramiky a spolupracoval i s filmem.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

V letech 19371939 studoval kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze u O. Blažíčka, C. Boudy a K. Pokorného. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval krátce v továrně na výrobu jízdních kol, potom studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole (1941–1942), kterou však nedokončil.[1] Byl členem SVU Mánes (1943/4–1949 a 1990–1996[2]) a SČUG Hollar.

Jeho první malířská díla byla poznamenána expresivitou typickou pro válečné období. V některých obrazech se objevuje inspirace Amedeem Modiglianim, ale od roku 1943 proniká do jeho děl i vliv kubismu.[3] Již zde začaly krystalizovat okruhy jeho pozdější tvorby, především kresby dívčích aktů. Začíná rovněž poprvé samostatně vystavovat.

Smetákův mlýn na říčce Brzině na Sedlčansku - zde Ota Janeček v letech 1963-1996 žil a tvořil

Po roce 1948 objevuje postupně svůj osobitý, poetický styl s organickými, dekorativními prvky místy inspirovanými lidovým uměním a vycházejícími z motivů odpozorovaných v přírodě. V letech 50. se ještě dočasně vrací k realistickému pojetí obrazu, ale od následující dekády už jeho díla už přecházela do nefigurativních, florálních tvarů.[4] V této době vzniká i jeho vrcholný malířský cyklus Trávy, což jsou jakási komorně pojatá přírodní zátiší. Později tvoří i další přírodní  cykly – Staré stromy, Příměstské krajiny, Zimní krajinyKrajina Českého středohoří či ještě kubisticky laděná Města, posouvá se ale i k abstraktnějším polohám maleb vegetativních symbolů viděných jakoby pod mikroskopem, tak jako v cyklech Organismy, Buňky a Formy ze 60. let. Vystavuje např. ve Špálově galerii, tvoří řadu kovových a dřevěných plastik a spolupracuje s režiséry Weissem a Krejčíkem na výtvarné stránce jejich filmů.[5]

K typickým motivům jeho malby v 70. a 80. letech naopak patří jemná, jakoby zasněná stylizace květin, ptáčků, motýlů, stromů, vajec či stébel trávy, připomínající svou křehkostí mistry japonských závěsných obrazů. Vznikají i nové cykly - Slunce a Země nebo obrazy různých imaginárních a mystických krajin[6]. V kresbě i grafických technikách se hojně věnuje rovněž svým charakteristickým dívčím aktům.

Kromě malby tvoří velice významnou část Janečkova díla grafika, především linoryty, litografie a suchá jehla, o níž prohlásil: "Suchou jehlu dělám od samého začátku a oblíbil jsem si ji proto, že nepotřebuju ani "kuchyň" ani "laboratoř". Stačí mít v kapse desku a jehlu. A pak - je to technika pravdy. Odhalí s naprostou jistotou, jak umíš kreslit."[7] Vytvořil okolo 1000 grafických listů, které však nijak neevidoval a jen zřídka uváděl vedle podpisu i rok vzniku. Přibližný soupis jeho grafické tvorby provedl až koncem 80. let dr. Ladislav Loubal.[8]

Janeček realizoval za svůj život velkou řadu knižních ilustrací (Hrubín,  Halas,  La Fontaine, OvidiusWilde, Seifert či Verlaine, později ilustrace ke staré čínské poezii) a kreslil rovněž portréty.[9] Pro několik generací českých školáků je znám svými ilustracemi Slabikáře a Čítanky.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Janeček byl vyznamenán roku 1964 Cenou Marie Majerové a v roce 1969 Cenou ministra kultury.[10] V roce 1963 získal první cenu v Sao Paulu za ilustraci dětské knihy, roku 1970 stříbrného orla na Mezinárodním knižním veletrhu v Nice.[11] V roce 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem.[12]

Na výstavě v Londýně roku 1985 byl anglickou kritikou označen "spolu s Picassem, Braquem, Modiglianim, Schielem a Matissem za největší postavu světové kresby tohoto století".[13]

Jeho celoživotní dílo bylo završeno v roce 1995 velkou retrospektivní výstavou v pražském Mánesu.

Ota Janeček je svými díly zastoupen v Národní galerii v Praze, v londýnské Tate Gallery, v Národní knihovně v Paříži, v MC Nay Institute v San Antonio (USA), v japonském Tochigi Prefectural Museum of Fine Arts a v National Gallery of Wales.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ota Janeček v proměnách desetiletí [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.  
  2. Seznam členů SVU Mánes
  3. Ota Janeček - životopis [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.  
  4. Ota Janeček [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.  
  5. Ota Janeček v proměnách desetiletí [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.  
  6. Ota Janeček v proměnách desetiletí [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.  
  7. Ota Janeček - životopis [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.  
  8. Ota Janeček - životopis [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.  
  9. Ota Janeček [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.  
  10. Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 12.
  11. Ota Janeček - životopis [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.  
  12. Ota Janeček – „Grafika“
  13. Ota Janeček - životopis [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online.  
  14. Ota Janeček [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]