Brzina (řeka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brzina
Brzina u Smetákova mlýna
Brzina u Smetákova mlýna
Základní informace
Délka toku 27,3 km
Plocha povodí 141,0 km²
Průměrný průtok 0.45 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-08-05-026
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihočeský kraj, Středočeský kraj - Petrovice)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brzina je říčka tekoucí převážně ve Středočeském kraji. Délka toku činí 27,3 km. Plocha povodí měří 141,0 km².[1] Název je pravděpodobně odvozen od staročeského slovesa "brziti", tj. spěchati.[2]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Meandry Brziny v luční nivě na středním toku, poblíž Vletic

Pramení jihovýchodně od Hrazánek, na svazích západních výběžků Čertovy hrbatiny (viz Votická vrchovina), v nadmořské výšce 541 m; její nejvydatnější přítoky Varovský potok pak ve výšce 625 m n. m. a Počepický potok dokonce 638 m n. m. Její tok se vine severozápadním směrem oblastí přírodního parku Petrovicko, katastry obcí Petrovice, Krásná Hora a Svatý Jan. Pod Petrovicemi obtéká a odvodňuje menší krasovou oblast, tzv. Týnčanský kras, s Divišovou jeskyní.[3]

Na svém středním toku protéká říčka malebným hlubokým údolím, na jehož dně vytváří četné meandry a hluboké tůně, zaříznuté do říční nivy; koryto je zde modelováno častými záplavami, vyvrácenými stromy a  naplaveným materiálem. V hlubokých hliněných profilech místy hnízdí ledňáček říční. Střední a dolní část řeky včetně částí přítoků je vyhlášena jako pstruhový revír.

Níže po proudu nabírá Brzina na nepropustném skalnatém podloží značný spád a nedaleko Zrůbku ústí jako pravostranný přítok do řeky Vltavy. Původní soutok je proměněn v dlouhý vltavský záliv vzedmutím vodní nádrže Slapy.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Zleva[editovat | editovat zdroj]

  • Předbořický potok ústící do Brziny u Červeného mlýna
  • Hostomský potok vytékající z rybníka ve Vrbici, ústící ve Vleticích
  • Selný potok (též zvaný Selňátko) tekoucí od Krásné Hory, ústí u Chadimova mlýna v osadě Brzina
  • potok Jezvinka

Zprava[editovat | editovat zdroj]

Roubený vodní mlýn v Bláhově Lhotě na přítoku Brziny – potoku Svrchnici

Hospodářské a kulturní souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Údolí Brziny bylo osídleno již v pohanských dobách, o čemž svědčí objevená pohřebiště, např. u Červeného mlýna (nálezy mohyl z doby bronzové[2]), u Hrachova a Zrubku. Na potoce se ve středověku rýžovalo zlato; v údolí poblíž Týnčan byly nalezeny škvárovité kameny, které dokládají i zdejší tavení zlata v jednoduchých kadlubech.[5]

Vzhledem k značnému spádu a síle proudu poháněl vodní tok Brziny v minulosti mnoho mlýnů, z nichž nejznámější jsou například mlýn Červený, Kunclův, Kučerův, Stehlíkův nebo Smetákův. V něm v letech 1963–1996 žil a tvořil akademický malíř Ota Janeček. V jeho mlýnici byla také natáčena známá úsměvná scéna z filmu Na samotě u lesa (rež. J. Menzel, 1976), kdy L. Smoljak vypráví historku o hastrmanovi za hluku mlýnských strojů.[6] Počet vodních mlýnů na Brzině a jejích přítocích počátkem 20. století přesahoval tři desítky.[7] Většina jejich budov je dodnes zachována, slouží však již jen rekreačním či turistickým účelům.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim Brziny se vyznačuje silným kolísáním průtoku, s maximy v jarních měsících v době tání sněhu na svazích Čertovy hrbatiny, odkud sbírá většinu svojí vody. V létě bývá průtok naopak velmi nízký. Při rozvodnění dosahuje její tok značné prudkosti, s níž vyvrací stromy a silně modeluje okolní terén včetně přiléhajících pozemních komunikací. Poslední taková povodeň proběhla v červnu 2013 (viz odkaz).[8]

Půměrný průtokústí činí 0,45 m³/s; průtoky Q5=20 m³/s, Q10=28 m³/s a Q50=59 m³/s; stoletá voda odpovídá průtoku 80 m³/s.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné online. 
  2. a b HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, I. díl. [s.l.]: [s.n.] S. 276. 
  3. PECHAČOVÁ, Blanka. Kameny a skály Sedlčanska. Údolí Brziny. 1. vyd. Praha, Radeč: [s.n.], 2014. 124 s. ISBN 978-80-260-7067-2. S. 66. 
  4. Obec Počepiceː povod̥nový plán [online]. [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 
  5. HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, I. díl. [s.l.]: [s.n.] S. 134. 
  6. Smetákův mlýn [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online. 
  7. HABART, Čeněk. Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, I. díl. [s.l.]: [s.n.] S. 216. 
  8. Brzina po povodni: Agentura ochrany přírody a krajiny, střední Čechy [online]. [cit. 2015-11-12]. Dostupné online. 
  9. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 69. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]