Winternitzovy mlýny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Winternitzovy mlýny
Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích
Základní informace
Architekt Josef Gočár
Stavebník Egon a Karel Winternitzovi
Současný majitel manželé Smetanovi[1]
Další majitelé Goodmills
Poloha
Adresa Bílé Předměstí, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Kód památky 46077/6-4645 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Winternitzovy mlýnyPardubicích je budova mlýnů navržená Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze. Stojí na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v Bílém Předměstí v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Stavba budovy započala roku 1909. Později byly mlýny dále rozšířeny.

Roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Detail průčelí

Pardubice, dosud provinční, doposud především zemědělské město Polabí, se v té době díky železničnímu uzlu stávaly zajímavějšími pro obchodníky a průmyslníky. Na počátku 20. století kvůli rovinatému povrchu a nevyhovujícím podmínkám vodních toků probíhala rozsáhlá regulace řek, z jejichž slepých ramen vznikala umělá jezera (melancholicky upomínající na renesanční rybníkářství) a při Chrudimce i Labi parkové plochy (relaxační zóny), kolem kterých se rozšiřovala zástavba města, neboť město zažívalo prudký nárůst obyvatelstva. Mlýny nevyužívaly náhonu nejbližších řek Labe a Chrudimky, ale cca 10 km dlouhého umělého kanálu Halda z říčky Loučná, která je přítokem Labe.

Provoz mlýnů byl ukončen roku 2013. Jejich vlastník, společnost Goodmills, pak dlouho pro objekt hledal kupce. Až v roce 2016 objekt koupili manželé Smetanovi. Plánují postupnou obnovu místa a jeho nové využití.[1]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Winternitzovy mlýny, jako nová dominanta vizuálně svojí monstrozitou, navazují na zámek rodu Pernštejnů. Jejich architektura je asociací babylónské Ištařiny brány – odpovědí pro prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. Gočár během realizace této stavby projektoval rašelinové lázně v nedaleké Bohdanči, otevřené 1. května 1913, ve tvaru květu leknínu a dům Černé Madony s kubistickými interiéry vinárny a kavárny Orient (se svítilnami krystalického tvaru na balkónech a v oknech prvního patra). Renesanční vzpomínka je zhmotněna motivem vlaštovčích ocasů, kterými byly mlýny doplněny ve dvacátých letech, kdy souběžně Pavel Janák projektoval pardubické krematoriumpalác Adria v Praze, který architekt Le Corbusier označuje „za masivní stavbu asyrského charakteru“.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Šebek: Stoleté ohlédnutí – život Pardubic kolem roku 1900, Helios, Pardubice 2000, ISBN 80-85211-09-2
  • Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech 3, Academia, Praha 1980
  • LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. [Pardubice]: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Majitel se chce do mlýnů nastěhovat, návštěvníky do nového pustí za 4 roky [online]. Český rozhlas, rev. 2017-03-31 [cit. 2017-04-02]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]