Antonín Machek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Machek

Vlastní podobizna Antonína Machka
(Národní galerie, Praha)
Narození 31. října 1775
Podlažice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 18. listopadu 1844 (ve věku 69 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Národnost Čech
Povolání malíř
Hnutí klasicismus, biedermeier
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Portrét muže z rodiny Patočků
Portrét dámy (po roce 1835)

Antonín Machek (31. října 1775 Podlažice – 18. listopadu 1844 Praha) byl český malíř období klasicismu a biedermeieru, zejména portrétista a malíř historických žánrů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině chudého domkáře, krejčího a hudebníka Antonína Machka a prosté venkovské ženy Majdaleny, rozené Matouškové. Otec si přivydělával jako muzikant v letní rezidenci královéhradeckého biskupa Jana Leopolda Háje v Chrasti u Chrudimi, ale již roku 1785 zemřel.

Osiřelého syna se ujal kanovník Venuta a upozornil na jeho nadání samotného biskupa - osvícence a národního buditele Jana L. Haye. Ten ho přijal do svých služeb a dal do učení ke svému kabinetnímu malíři miniatur Václavu Zittovi. Pod jeho vedením pracoval Machek dva roky, převážně kopíroval grafické předlohy a namaloval i první olejomalbu. S oběma protektory se Machek dostal do Prahy roku 1790 na korunovaci Leopolda II. a roku 1792 na korunovaci Františka I.českým králem. V Praze již zůstal a zprvu se učil u Zittova stařičkého učitele, mistra Václava Bluma a po jeho smrti od února 1794 pracoval v dílně malíře fresek a dekoratéra Antonína Tuvory. Po smrti svého mecenáše biskupa Haye zůstal u Tuvory jako tovaryš - malíř pokojů a po večerech docházel kreslit k malíři Ludvíku Kohlovi, který si ho velmi oblíbil. V soutěži nedávno založené Společnosti vlasteneckých přátel umění získal roku 1796 druhou a o rok později první cenu. Nový hradecký biskup M. T. Trauttmannsdorf mu roku 1798 svěřil výzdobu dvou místností (audienční síně a biliárového pokoje) na zámku v Chrasti, kde jsou v zámecké kapli i obě varianty jeho obrazu sv. Jana Nepomuckého.

Ihned po smrti své matky roku 1798 Machek prodal rodný domek a odešel do Vídně. V listopadu 1799 byl přijat ke studiu na Akademii, kde ho zaujal portrét v podání jeho profesorů H. Maurera, H. F. Fügera a proslulého portrétisty J.B.Lampiho. Když mu roku 1801 došly úspory, vrátil se do Čech. V Hradci Králové vytvořil několik portrétů, především biskupa Trauttmannsdorfa a obraz sv. Rosalie. Roku 1802 vyrazil na zkušenou, žil v Linci a ve Steyru, kde se živil malováním portrétů. Od roku 1813 žil převážně v Praze, kde se roku 1814 oženil, s manželkou Terezií měl 5 synů [1], z nichž nejstarší padl v bitvě u Marenga[2] a nejmladší zemřel jako dítě. Brzy si získal jako portrétista vynikající pověst. Seznámil se s českými vlastenci, které také portrétoval, například členy Puchmajerova básnického kroužku nebo divadelníky. Díky stykům s pražskou Akademií, profesorem Tkadlíkem, a zejména ředitelem Josefem Berglerem, k němuž docházel na večerní kursy kreslení, se naučil grafické techniky a litografii. Podle předloh různých malířů včetně Berglera, litografoval a vydával od roku 1822 „Dějiny české v obrazích“, později také desítky portrétů českých osobností - lékařů, herců, spisovatelů i prelátů.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Machek namaloval množství obrazů náboženských, historických i divadelních dekorací, nejcennější jsou však jeho portréty.

Portréty[editovat | editovat zdroj]

Vytvořil kolem 300 portrétů, některé sám převedl do litogragie, jiné litografoval jeho tovaryš a později vedoucí dílny František Šír (Schier). Portréty se řadí do několika tematických okruhů:

  • Osobnosti české obrozenecké vědy a kultury:

Josef Dobrovský, Václav Hanka s manželkou Barborou, rytíř Antonín Jungmann, Josef Jungmann, přírodovědec Jan Svatopluk Presl, Terezie Palacká, manželka Františka Palackého s harfou a s dětmi Marií a Janem, advokát JUDr. P. F. Ivan a jeho manželka, panslavista a filolog Pavel Josef Šafařík (1839), básník Josef Krasoslav Chmelenský a jeho žena Ludovika s dcerou, sochař Josef Malínský, vynálezce Josef Božek a jeho žena s dětmi, Jindřich Fügner a jeho rodiče, lékař Jan Theobald Held, lékař Julius Vincenc Krombholz; tiskař Karel Bellmann a jeho manželka, malíř Ludvík Kohl a jeho žena Walburga, malíř Vojtěch Novotný a jeho žena Dorota.

  • Okruh divadelníků Stavovského divadla:

hudební skladatelé Václav Jan Tomášek a František Škroup, rodiče kapelníka Antonín Maýr, jeho žena Kateřina a dcera Helena, básník Šebestián Hněvkovský, dramatik Josef Kajetán Tyl, portrét dramatika, herce a ředitele divadla Jana Nepomuka Štěpánka, portréty hudebního skladatele a kapelníka Stavovského divadla Františka Škroupa s manželkou, kapelníka a houslisty Fridricha Wilhelma Pixise, herce a pěvce Antonína Jelena v kostýmu Maxe z Weberovy opery Čarostřelec a pěvkyně Tekly Battkové-Podleské.

  • Podobizny šlechty:

baron Jan Nádherný z Borutína, rodina Františka Daubka, Jan Ritter z Rittersbergu, Ludvík Ritter z Rittersbergu, hrabě Filip Kolowrat-Krakovský, hrabě Arnošt Filip z Valdštejna a jeho žena Arnoštka Valštejnová, rozená Breunerová, hrabě Jan Václav Špork a jeho žena Rosalie, hrabě Josef Malabaila Canal, Karel hrabě Kuenburga a jeho manželky Marie Anny.

  • Portréty církevních představitelů:

pražský arcibiskup Alois Josef Kolowrat-Krakovský, královéhradecký biskup Maria Tadeáš z Trautmannsdorffu, pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk, strahovský opat Jeroným Josef Zeidler, převorka premonstrátek Zuzana Mayerová, vyšehradský kanovník Karel Josef Khun (1825), benediktinský převor Štefka z Police nad Metují, opat premonstrátského kláštera v Želivi Ignác Jan Nepomuk Sekoušek, děkan Antonín Marek, biskup Jan Leopold Hay, biskup Karel Boromejský Hanl, vyšehradský děkan Jáchyma Preyse, jindřichohradecký probošt a malíř Vojtěcha Juhna, pražský rabín Salomon Jehuda Leib Rappaport, a další.

  • Portréty vojáků a představitelů Národní gardy: maršálek Andreas Mariássy, František Hilbert.
  • Rodinné podobizny měšťanů:

Rodina pražského továrníka Wahleho, Rodina Mojžíše Porgese, Rodina pražského primátora Pštrosse, rodiče Bedřicha Smetany, podobizny sourozenců Gustava a Emilie Gradlových, Ondřeje a Johanny Neureutherových, Vincenta a Terezie Havlíkových; manželů Barbory a Kajetána Hintringerových, František Řivnáč a jeho žena Josefa, podobizny manželů Tomáše a Anny Smolíkové, manželé Kemlinkovi, podobizna sládka J.V. Urbana a jeho ženy Anny, vlastní podobizna Antonína Machka, podobizna Machkova syna Jindřicha

Historické obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Oldřich a Božena (NG)
  • Břetislav a Jitka (NG)
  • Žižka před klášterem sedleckým
  • Obležení Samoslava od Franků
  • Rudolf II.
  • 66 podobizen českých panovníků (od mýtického Kroka po Ferdinanda V.)
  • Smrt Absolonova

Oltářní obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Jan Nepomucký, kaple biskupské rezidence v Hradci Králové (1798)
  • Zavraždění sv. Václava, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti (1798)
  • Sv. Florián, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti (1798)
  • Sv. Rosalie, kostel P. Marie, Hradec Králové
  • Sv. Maří Magdaléna, farní kostel, Bělice
  • Sv. Vavřinec, kostel sv. Vavřince v Polštýně
  • sv. Anna

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Velká sbírka obrazů, grafických listů a kreseb je v Národní galerii v Praze.[4] Další kolekce portrétů, fiktivní portréty českých králů, Václava Hanky J.Jungmanna a litografie jsou v Národním muzeu. Pár obrazů vlastní Muzeum hl.m.Prahy, Národní technické muzeum, Arcibiskupství pražské a Metropolitní kapitula svatovítská, královská kolegiátní kapitula na Vyšehradě, po dvou obrazech Regionální muzeum v Teplicích, Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou a státní zámek v Mnichově Hradišti, Městské muzeum v Poličce, dále státní zámek Jemniště, Landesmuseum v Linci, Joanneum ve Štýrském Hradci, aj.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Machek - Portrét rabina Solomona Judah Leib Rapoport

  • Antonín Machek - portrét dámy z rodiny Patočků (1835)

  • Antonín Machek - Portrét Josefa Jungmanna (1833)

  • Antonín Machek – Portrét českého hudebního skladatele Františeka Škroupa (1840)

  • Antonín Machek - Podobizna Aloise Jelena v roli Maxe z Čarostřelce (1826)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Národní archiv, Konskripční přihlášky pražského policejního ředitelství z let 1850-1914
  2. ↑ Luděk Novák, Antonín Machek, 1962, s. 27
  3. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín.
  4. ↑ P. Toman, Slovník českých výtvarných umělců, str. 182n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín. Sv. 16, str. 630
  • Prokop TOMAN, Slovník českých výtvarných umělců. Praha: Kočí 1927
  • Mádl, K. B., Antonín Machek, malíř podobizen, Praha 1929
  • Luděk NOVÁK, Antonín Machek. Praha : Nakladatelství ČSAV 1962
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Antonín Machek, Hlinsko 1995
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. (A-M); editor Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 467.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: xx0001719 | GND: 137896182 | LCCN: nr2001011891 | ULAN: 500029652 | VIAF: 120993073 | WorldcatID: lccn-nr2001011891
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Machek&oldid=15319594“