Antonín Machek
| Antonín Machek | |
 Vlastní podobizna Antonína Machka (Národní galerie, Praha) | |
| Narození |
31. října 1775 Podlažice  České království |
|---|---|
| Úmrtí |
18. listopadu 1844 (ve věku 69 let) Praha  Rakouské císařství |
| Místo odpočinku | Olšanské hřbitovy |
| Národnost | Čech |
| Povolání | malíř |
| Hnutí | klasicismus, biedermeier |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Antonín Machek (31. října 1775 Podlažice – 18. listopadu 1844 Praha) byl český malíř období klasicismu a biedermeieru, zejména portrétista a malíř historických žánrů.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině chudého domkáře, krejčího a hudebníka Antonína Machka a prosté venkovské ženy Majdaleny, rozené Matouškové. Otec si přivydělával jako muzikant v letní rezidenci královéhradeckého biskupa Jana Leopolda Háje v Chrasti u Chrudimi, ale v roce 1785 zemřel.
Osiřelého syna se ujal kanovník Venuta a upozornil na jeho nadání samotného biskupa – osvícence a národního buditele Jana L. Haye. Ten ho přijal do svých služeb a dal do učení ke svému kabinetnímu malíři miniatur Václavu Zittovi. Pod jeho vedením pracoval Machek dva roky, převážně kopíroval grafické předlohy a namaloval i první olejomalbu. S oběma protektory se Machek dostal do Prahy roku 1790 na korunovaci Leopolda II. a roku 1792 na korunovaci Františka I.českým králem. V Praze již zůstal a zprvu se učil u Zittova stařičkého učitele, mistra Václava Bluma a po jeho smrti od února 1794 pracoval v dílně malíře fresek a dekoratéra Antonína Tuvory. Po smrti svého mecenáše biskupa Haye zůstal u Tuvory jako tovaryš – malíř pokojů a po večerech docházel kreslit k malíři Ludvíku Kohlovi, který si ho velmi oblíbil. V soutěži nedávno založené Společnosti vlasteneckých přátel umění získal roku 1796 druhou a o rok později první cenu. Nový hradecký biskup M. T. Trauttmannsdorf mu roku 1798 svěřil výzdobu dvou místností (audienční síně a biliárového pokoje) na zámku v Chrasti, kde jsou v zámecké kapli i obě varianty jeho obrazu sv. Jana Nepomuckého.
Ihned po smrti své matky roku 1798 Machek prodal rodný domek a odešel do Vídně. V listopadu 1799 byl přijat ke studiu na Akademii, kde ho zaujal portrét v podání jeho profesorů H. Maurera, H. F. Fügera a proslulého portrétisty J.B.Lampiho. Když mu roku 1801 došly úspory, vrátil se do Čech. V Hradci Králové vytvořil několik portrétů, především biskupa Trauttmannsdorfa a obraz sv. Rosalie. Roku 1802 vyrazil na zkušenou, žil v Linci a ve Steyru, kde se živil malováním portrétů. Od roku 1813 žil převážně v Praze, kde se roku 1814 oženil, s manželkou Terezií měl 5 synů [1], z nichž nejstarší padl v bitvě u Marenga[2] a nejmladší zemřel jako dítě. Brzy si získal jako portrétista vynikající pověst. Seznámil se s českými vlastenci, které také portrétoval, například členy Puchmajerova básnického kroužku nebo divadelníky. Díky stykům s pražskou Akademií, profesorem Tkadlíkem, a zejména ředitelem Josefem Berglerem, k němuž docházel na večerní kursy kreslení, se naučil grafické techniky a litografii. Podle předloh různých malířů včetně Berglera, litografoval a vydával od roku 1822 „Dějiny české v obrazích“, později také desítky portrétů českých osobností – lékařů, herců, spisovatelů i prelátů.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Machek namaloval množství obrazů náboženských, historických i divadelních dekorací, nejcennější jsou však jeho portréty.
Portréty[editovat | editovat zdroj]
Vytvořil kolem 300 portrétů, některé sám převedl do litografie, jiné litografoval jeho tovaryš a později vedoucí dílny František Šír (Schier). Portréty se řadí do několika tematických okruhů:
- Osobnosti české obrozenecké vědy a kultury:
Josef Dobrovský, Václav Hanka s manželkou Barborou, rytíř Antonín Jan Jungmann, Josef Jungmann, přírodovědec Jan Svatopluk Presl, Terezie Palacká, manželka Františka Palackého s harfou a s dětmi Marií a Janem, advokát JUDr. P. F. Ivan a jeho manželka, panslavista a filolog Pavel Josef Šafařík (1839), básník Josef Krasoslav Chmelenský a jeho žena Ludovika s dcerou, sochař Josef Malínský, vynálezce Josef Božek a jeho žena s dětmi, Jindřich Fügner a jeho rodiče, lékař Jan Theobald Held, lékař Julius Vincenc Krombholz; tiskař Karel Bellmann a jeho manželka, malíř Ludvík Kohl a jeho žena Walburga, malíř Vojtěch Novotný a jeho žena Dorota.
- Okruh divadelníků Stavovského divadla:
hudební skladatelé Václav Jan Křtitel Tomášek a František Škroup, kapelník Jan Nepomuk Maýr s manželkou, jeho rodiče Antonín Maýr, jeho žena Kateřina a dcera Helena, básník Šebestián Hněvkovský, dramatik Josef Kajetán Tyl, portrét dramatika, herce a ředitele divadla Jana Nepomuka Štěpánka, portréty hudebního skladatele a kapelníka Stavovského divadla Františka Škroupa s manželkou, kapelníka a houslisty Fridricha Wilhelma Pixise, herce a pěvce Aloise Jelena v kostýmu Maxe z Weberovy opery Čarostřelec a pěvkyně Tekly Battkové-Podleské.
- Podobizny šlechty:
baron Jan Nádherný z Borutína, rodina Františka Daubka, Jan Ritter z Rittersbergu, Ludvík Ritter z Rittersbergu, hrabě Filip Kolowrat-Krakovský, hrabě Arnošt Filip z Valdštejna a jeho žena Arnoštka Valštejnová, rozená Breunerová, hrabě Jan Václav Špork a jeho žena Rosalie, hrabě Josef Malabaila Canal, Karel hrabě Kuenburg a jeho manželka Marie Anna.
- Portréty církevních představitelů:
pražský arcibiskup Alois Josef Kolowrat-Krakovský, královéhradecký biskup Maria Tadeáš Trauttmansdorff, pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk, strahovský opat Jeroným Josef Zeidler, převorka premonstrátek Zuzana Mayerová, vyšehradský kanovník Karel Josef Khun (1825), benediktinský převor Štefka z Police nad Metují, opat premonstrátského kláštera v Želivi Ignác Jan Nepomuk Sekoušek, děkan Antonín Marek, biskup Jan Leopold Hay, biskup Karel Hanl, vyšehradský děkan Jáchym Preys, jindřichohradecký probošt a malíř Vojtěch Juhn, pražský rabín Šlomo Jehuda Rappaport a další.
- Portréty vojáků a představitelů Národní gardy: maršálek Andreas Mariássy, František Hilbert.
- Rodinné podobizny měšťanů:
Rodina pražského továrníka Wahleho, rodina Mojžíše Porgese, rodina pražského primátora F. V. Pštrosse, rodiče Bedřicha Smetany, podobizny sourozenců Gustava a Emilie Gradlových, Ondřeje a Johanny Neureutherových, Vincenta a Terezie Havlíkových; manželů Barbory a Kajetána Hintringerových, František Řivnáč a jeho žena Josefa, podobizny manželů Tomáše a Anny Smolíkové, manželé Kemlinkovi, podobizna sládka J. V. Urbana a jeho ženy Anny, vlastní podobizna Antonína Machka, podobizna Machkova syna Jindřicha
Historické obrazy[editovat | editovat zdroj]
- Oldřich a Božena (NG)
- Břetislav a Jitka (NG)
- Žižka před klášterem sedleckým
- Obležení Samoslava od Franků
- Rudolf II.
- 66 podobizen českých panovníků (od mýtického Kroka po Ferdinanda V.)
- Smrt Absolonova
Oltářní obrazy[editovat | editovat zdroj]
- Sv. Jan Nepomucký, kaple biskupské rezidence v Hradci Králové (1798)
- Zavraždění sv. Václava, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti (1798)
- Sv. Florián, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti (1798)
- Sv. Rosalie, kostel P. Marie, Hradec Králové
- Sv. Maří Magdaléna, farní kostel, Bělice
- Sv. Vavřinec, kostel sv. Vavřince v Polštýně
- sv. Anna
Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]
- Velká sbírka obrazů, grafických listů a kreseb je v Národní galerii v Praze.[4] Další kolekce portrétů, fiktivní portréty českých králů, Václava Hanky J.Jungmanna a litografie jsou v Národním muzeu. Pár obrazů vlastní Muzeum hl.m.Prahy, Národní technické muzeum, Arcibiskupství pražské a Metropolitní kapitula svatovítská, královská kolegiátní kapitula na Vyšehradě, po dvou obrazech Regionální muzeum v Teplicích, Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou a státní zámek v Mnichově Hradišti, Městské muzeum v Poličce, dále státní zámek Jemniště, Landesmuseum v Linci, Joanneum ve Štýrském Hradci, aj.
- Písemná pozůstalost je uložena v Archivu hl. města Prahy.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Antonín Machek - Portrét rabina Solomona Judah Leib Rapoport
Antonín Machek - portrét dámy z rodiny Patočků (1835)
Antonín Machek - Portrét Josefa Jungmanna (1833)
Antonín Machek – Portrét českého hudebního skladatele Františeka Škroupa (1840)
Antonín Machek - Podobizna Aloise Jelena v roli Maxe z Čarostřelce (1826)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Národní archiv, Konskripční přihlášky pražského policejního ředitelství z let 1850-1914
- ↑ Luděk Novák, Antonín Machek, 1962, s. 27
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín.
- ↑ P. Toman, Slovník českých výtvarných umělců, str. 182n.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín. Sv. 16, str. 630
- Prokop TOMAN, Slovník českých výtvarných umělců. Praha: Kočí 1927
- Mádl, K. B., Antonín Machek, malíř podobizen, Praha 1929
- Luděk NOVÁK, Antonín Machek. Praha : Nakladatelství ČSAV 1962
- Blažíčková-Horová Naděžda, Antonín Machek, Hlinsko 1995
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. (A-M); editor Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 467.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Machek ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Machek
- Informační systém abART: Machek Antonín
- ČT, 2012, dokument Antonín Machek: Podobizna sochaře Josefa Malinského
