Alois Bubák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alois Bubák

Alois Bubák (kreslil Friedrich Kriehuber 1870)
Narození 20. srpna 1824
Kosmonosy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. března 1870 (ve věku 45 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání malíř
Podpis Bubak-alois-signature.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Bubák (20. srpna 1824 Kosmonosy[1]6. března 1870 Praha[2]) byl český malířkrajinář a ilustrátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny řezbáře. Po absolvování gymnázia v Mladé Boleslavi nastoupil podle přání rodičů na bohosloveckou fakultu v Praze. Nadání i láska k umění ho ale brzy přivedly na malířskou akademii. Jeho učiteli se stali ředitel akademie Ruben a krajinář Maximilian Joseph Haushofer. Oba oceňovali jeho rychlé pokroky i snahu o osobité umělecké vyjádření. Ještě jako student podnikl cesty do Krkonoš, Alp a později do jihozápadních Čech. Obrazy pak úspěšně představil na několika výstavách.

Vedle tvorby olejomaleb a akvarelů také vyučoval od roku 1858 kreslení na pražské obchodní akademii a od roku 1863 na Vyšší dívčí škole.

Roku 1857 se oženil s Terezií Terebovou (*1833); manželé měli dcery Marii (*1856) a Annu (*1858), která však roku 1862 zemřela.[2]

Byl velmi aktivní a pracovitý, mimo jiné i z existenčních důvodů – aby se uživil a mohl podporovat i příbuzné, musel intenzivně malovat i učit. Velká námaha a nedostatek odpočinku přispěly k tomu, že v létě 1868 onemocněl na tuberkulózu a za necelé dva roky zemřel.[3] Zanechal po sobě nezaopatřenou vdovu a třináctiletou dceru. Na jejich podporu vyhlásil majitel Světozoru František Skrejšovský 21. března 1870 sbírku;[4] přispěli např. malíř František Chalupa (60 krejcarů) , pivovarník Ferdinand Vališ (2 zlaté) a řada dalších lidí. Za prvních deset týdnů se vybralo 491 zlatých.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zaměřil se na krajinomalbu. Známé byly například obrazy z jeho studentských cest Krajina nad Labem, Krajina pod Studničovem, Jezero Gosauské a dvě malby z okolí Bad Ischlu. Obraz Holnavského rybníku si do svých sbírek pořídil Ferdinand I. Dobrotivý. Kritika rovněž vysoce cenila jeho Jezero Plökensteinské v Šumavě,[6] a to pro realističnost a detail v popředí a širokou perspektivu v pozadí; tímto dílem podle nich překonal svého učitele Haushofera, který na stejné výstavě předvedl mnohem skromnější obraz Partie Sonenta. Proslavily ho i obrazy Počasí deštivé v Alpách, Okolí Bezdězu, Trosky s okolím aj.

Mnoha ilustracemi (letohrádek Hvězda, zámek Strakonice aj.) přispěl i do časopisů Květy a Světozor[7].

Jeho díla jsou zastoupena v pražské Národní galerii, Alšovy Jihočeské galerie a Muzea Mladoboleslavska.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Policejní příhlášky, Praha, rodina Aloise Bubáka
  3. Alojs Bubák. Světozor. 3 1870, roč. 4, čís. 11, s. 86. Dostupné online.   – hlavní zdroj pro napsání článku
  4. SKREJŠOVSKÝ, František. Po zesnulém Aloisi Bubákovi .... Světozor. 3 1870, roč. 4, čís. 13, s. 104. Dostupné online.  
  5. SKREJŠOVSKÝ, František. Ve prospěch rodiny Bubákovy přispěli. Světozor. 5 1870, roč. 4, čís. 22, s. 176. Dostupné online.  
  6. Dnes Plešné jezero.
  7. Např. Světozor, 12.8.1887. s.605

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tomeš Jan, Alois Bubák, SNDKLHU Praha 1956
  • Kotalík Jiří, Blažíčková-Horová Naděžda, Alois Bubák a česká krajinomalba 2. poloviny 19. století, Hlinsko 1987
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha : Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 263–264.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]