Alois Bubák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alois Bubák
Alois Bubák (kreslil Friedrich Kriehuber 1870)
Alois Bubák (kreslil Friedrich Kriehuber 1870)
Narození 20. srpna 1824
Kosmonosy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. března 1870 (ve věku 45 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání malíř
Podpis Bubak-alois-signature.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Bubák (20. srpna 1824 Kosmonosy[1]6. března 1870 Praha[2]) byl český malířkrajinář a ilustrátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny řezbáře. Po absolvování gymnázia v Mladé Boleslavi nastoupil podle přání rodičů na bohosloveckou fakultu v Praze. Nadání i láska k umění ho ale brzy přivedly na malířskou akademii. Jeho učiteli se stali ředitel akademie Ruben a krajinář Maximilian Joseph Haushofer. Oba oceňovali jeho rychlé pokroky i snahu o osobité umělecké vyjádření. Ještě jako student podnikl cesty do Krkonoš, Alp a později do jihozápadních Čech. Obrazy pak úspěšně představil na několika výstavách.

Vedle tvorby olejomaleb a akvarelů také vyučoval od roku 1858kreslení na pražské obchodní akademii a později na vyšší dívčí škole.

Roku 1857 se oženil s Terezií Terebovou (*1833); manželé měli dcery Marii (*1856) a Annu (*1858), která však roku 1862 zemřela.[2]

Byl velmi aktivní a pracovitý, mimo jiné i z existenčních důvodů – aby se uživil a mohl podporovat i příbuzné, musel intenzivně malovat i učit. Velká námaha a nedostatek odpočinku přispěly k tomu, že v létě 1868 onemocněl na tuberkulózu a za necéle dva roky zemřel.[3] Zanechal po sobě nezaopatřenou vdovu a třináctiletou dceru. Na jejich podporu vyhlásil majitel Světozoru František Skrejšovský 21. března 1870 sbírku;[4] přispěli např. malíř František Chalupa (60 krejcarů) , pivovarník Ferdinand Vališ (2 zlaté) a řada dalších lidí. Za prvních deset týdnů se vybralo 491 zlatých.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zaměřil se na krajinomalbu. Známé byly například obrazy z jeho studentských cest Krajina nad Labem, Krajina pod Studničovem, Jezero Gosauské a dvě malby z okolí Bad Ischlu. Obraz Holnavského rybníku si do svých sbírek pořídil Ferdinand I. Dobrotivý. Kritika rovněž vysoce cenila jeho Jezero Plökensteinské v Šumavě,[6] a to pro realističnost a detail v popředí a širokou perspektivu v pozadí; tímto dílem podle nich překonal svého učitele Haushofera, který na stejné výstavě předvedl mnohem skromnější obraz Partie Sonenta. Proslavily ho i obrazy Počasí deštivé v Alpách, Okolí Bezdězu, Trosky s okolím aj.

Mnoha ilustracemi (letohrádek Hvězda, zámek Strakonice aj.) přispěl i do časopisů Květy a Světozor[7].

Jeho díla jsou zastoupena v pražské Národní galerii, Alšovy Jihočeské galerie a Muzea Mladoboleslavska.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Policejní příhlášky, Praha, rodina Aloise Bubáka
  3. Alojs Bubák. Světozor. 3 1870, roč. 4, čís. 11, s. 86. Dostupné online.   – hlavní zdroj pro napsání článku
  4. SKREJŠOVSKÝ, František. Po zesnulém Aloisi Bubákovi .... Světozor. 3 1870, roč. 4, čís. 13, s. 104. Dostupné online.  
  5. SKREJŠOVSKÝ, František. Ve prospěch rodiny Bubákovy přispěli. Světozor. 5 1870, roč. 4, čís. 22, s. 176. Dostupné online.  
  6. Dnes Plešné jezero.
  7. Např. Světozor, 12.8.1887. s.605

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tomeš Jan, Alois Bubák, SNDKLHU Praha 1956
  • Kotalík Jiří, Blažíčková-Horová Naděžda, Alois Bubák a česká krajinomalba 2. poloviny 19. století, Hlinsko 1987
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha : Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 263–264.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]