V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Emil Artur Longen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Artur Longen
Emil Artur Longen 1912
Narození 29. července 1885
Pardubice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. dubna 1936 (ve věku 50 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání scenárista, dramaturg, malíř, režisér, dramatik, divadelní herec a filmový herec
Manžel(ka) Xena Longenová
Podpis Emil Artur Longen signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
manželka Xena Longenová
manželka Marie Longenová-Uhlířová
dcera Jiřina Longenová

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman (29. července 1885 Pardubice24. dubna 1936 Benešov) byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř.

Longen malíř[editovat | editovat zdroj]

Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.[1] Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných uměníPraze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil FillaBohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismuexpresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

Longen kabaretiér a divadelník[editovat | editovat zdroj]

Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčíRokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret BumRevoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka ŠvejkaKarlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, LublaniBerlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudržel [2].

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velrybyUž mě vezou. Longen měl na uměleckou dráhu Buriana rozhodující vliv.

Longen filmař[editovat | editovat zdroj]

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla LamačeAnny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečkaPobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka KráčmerkaJedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovuNárodních listech. Proslavil se i jako spisovatel, jako první označil Vlastu Buriana králem komiků (již 1927), když napsal stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé ženě román Herečka (1929).

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena Longenová pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen podruhé oženil s Marií Uhlířovou, s níž měl dcery Marii a Jiřinu. Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opil a dělával dluhy. Právě dluhům je připisována jeho umělecká činorodost. Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici [3], kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Longen, to je kus historie českého divadla...Říkal-li ve svých vzpomínkách Václav Wasserman, velký Longenův druh, že Longen budil dojem vybuchující bomby, dojem prudce žijícího bouřliváka, který co kdy měl, tak za svého vzrušujícího života beze zbytku rozdal, nejen to potvrdím, ale řeknu, že rozdával ještě víc než co mohl, něco, co z něho jenom vyzařovalo – onen překrásný optimismus vyplývající z maximální a neodříkající účasti na životě. Longen byl prostě člověk, který uměl žít. Dalo by se o Longenovi, o tom velikém, trochu anarchisticky založeném, ale čistém a kamarádském člověku vyprávět a vyprávět. Byl prostě mušketýrem třicátých let.
— Jaroslav Marvan[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Biografické romány[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Herecké role[editovat | editovat zdroj]

– němé filmy

– zvukové filmy

Režie[editovat | editovat zdroj]

Scénáře[editovat | editovat zdroj]

Náměty k filmům[editovat | editovat zdroj]

Malby[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti české kultury vzpomínají na E. A. Longena[editovat | editovat zdroj]

Jiří Červený

  • Byl to malíř, spisovatel, žurnalista, herec, dramaturg a režisér. Měl dar několikerého talentu, znásobený dravým, neúkojeným temperamentem. Byl výbušný, rvavý, nespolehlivý. Při nočních toulkách se rád s přehnanou grimasou označoval jako "hrabě Longen", ač měl se šlechtou společné jen dluhy; a končíval své násilně přesvědčující debaty chraptivým: "Chápeš?" [5]
  • Jako komik měl velkou popularitu. Udivoval obecenstvo technickou virtuozitou svých výkonů. Začal v Schöblově kabaretu Na poříčí s mladým Eduardem Bassem. Oba měli rodinný důvod vystupovat pod pseudonymem. Pittermann byl dlouhý, proto se přezděl na Longena. [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
  3. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 197
  4. Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 73, 75
  5. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189
  6. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 190

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]