Zdeněk Sklenář

prof. Zdeněk Sklenář
Karel Kuklík, portrét Zdeňka Sklenáře, 60. léta
Narození	15. dubna 1910 Leština Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. dubna 1986 (ve věku 76 let) Praha Československo Československo
Povolání	pedagog, malíř, učitel, ilustrátor, grafik, typograf, výtvarník, vysokoškolský učitel, umělecký pedagog a umělec
Ocenění	zasloužilý umělec (1973)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Sklenář (15. dubna 1910 Leština (okres Šumperk) – 19. dubna 1986 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Život

Byl nejstarší ze tří synů učitele Jana Sklenáře a jeho manželky Boženy, rozené Hájkové. Leština, kde se narodil, byla prvním učitelským místem jeho otce. Středoškolská studia začal Zdeněk Sklenář na gymnáziu v Zábřehu. Kvůli neshodám s učitelem kreslení přestoupil po roce na reálku v Šumperku; tu v roce 1929 úspěšně ukončil.

Po maturitě studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Arnošta Hofbauera. Studium, které přerušil v letech 1935–1937 pro nástup na vojenskou základní službu, dokončil u prof. Zdeňka Kratochvíla roku 1939 s vyznamenáním.

Po ukončení studií si otevřel první ateliér v Ostrovní ulici, v té době žil z podpory svého otce. Jeho ilustrace k románu Bubu z Monparnassu nakladatel Antonín Dědourek nevydal. V roce 1940 přemístil svůj ateliér na Smetanovo nábřeží.

Roku 1943 byl totálně nasazen. V roce 1944 zařadilo protektorátní ministerstvo vnitra Zdeňka Sklenáře, spolu s mnoha dalšími, na seznam českého tzv. zvrhlého umění (Entartete Art) ve skupině „zvrhlí malíři – hlavní pracovní činnost“.

Po druhé světové válce byl asistentem na UMPRUM, z této školy byl 1. února 1950 propuštěn spolu s Františkem Tichým, se kterým se zastal Emila Filly a jeho surrealistického smýšlení.

Tříměsíční pobyt v Číně (1955, hlavní grafik putovní výstavy o československé kultuře) ovlivnil významně jeho další tvorbu.

Na UMPRUM se vrátil v roce 1968, nejprve jako asistent, téhož roku zde byl jmenován profesorem. Poté, co zemřel Jiří Trnka a do důchdu odešel Karel Svolinský, stal se na této škole vedoucím jejich sloučených ateliérů (ateliér ilustrace a užité grafiky). Pedagogickou činnost ukončil osm let po svém návratu na školu.

V roce 1980, ovlivněn taoistickými mistry, přestal malovat a šest let se věnoval psaní pamětí. Za svého učitele pokory považoval čínského filozofa Lao-c’.

Rodinný život

Na Silvestra 1943 se Zdeněk Sklenář seznámil v Praze se svou budoucí manželkou Miloslavou, se kterou se po půl roce oženil. Manželé Sklenářovi spolu prožili přes 40 let. Synovec Zdeněk Sklenář mladší vede uměleckou galerii.

Přátelé Zdeňka Sklenáře

Na řadu svých přátel, mezi které patřili zejména významní výtvarní umělci dané doby, vzpomínal Zdeněk Sklenář ve své memoárové knize. Mezi nejbližší patřili zejména jeho spolužáci z Umělecko–průmyslové školy Jiří Trnka a Vojmír Vokolek. Dalšími osobnostmi, se kterými se během studia spřátelil, byli například Antonín Strnadel či dnes méně známý František Ketzek (1906–1978).

Členství ve výtvarných spolcích

V letech 1935–1938 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR.

Od roku 1943 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Dílo

Jako grafik byl ovlivněn Janem Zrzavým a Amedeo Modiglianim, později zejména surrealismem, na jeho tvorbu měla velký vliv jeho cesta do Číny v roce 1955 a seznámení s čínskou kaligrafií. Písmo se pak často objevuje v jeho grafikách. Inspirovalo ho též dílo Giuseppe Arcimbolda, se kterým se seznámil v letech 1957 a 1958 ve Vídni a k jehož znovuobjevení významně přispěl. Podle slov historika umění a umělcova přítele Josefa Sůvy tvořil jednotlivá díla dlouho, k některým se vracel i po letech, aby je dokončil. Jeho dílo je kvalitativně vyrovnané proto, že nikdy nepustil z ruky slabší obraz. Byl vynikající kreslíř a snad nejlépe z našich umělců uměl zacházet s barvou.

Sklenář významně ovlivnil celou generaci svých žáků, k nimž patřili například Ladislav Kuklík, Karel Demel, Karel Šafář nebo Eva Hašková.

Knižní ilustrace a obálky

Po druhé světové válce a v 50. letech 20. století byl autorem obálek a grafické úpravy publikací (např. Michail Zoščenko: Navrácené mládí; Praha, vydavatelství Cíl, 1946.)

Mezi nejvýznamnější ilustrace Zdeňka Sklenáře patří:

• Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních (Třebechovice pod Orebem, Ant. Dědourek, 1942)
• Zpěvy staré Číny (překlad B. Mathesius, Praha, Odeon, 1967; Československý spisovatel, 1988; Argo, 2017)
• Pocta Arcimboldovi (5 litografií na ručním papíru, 300 číslovaných výtisků; Praha, Mladá fronta, 1969)
• Příběhy Odysseovy (Praha, Albatros, 1969)
• Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti (Praha, Albatros, 1964, 1969, 1976, 1986, 1996; Argo 2017)
• Opičí král: jak slavný český malíř a Opičí král společně porazili všechny démony (autor Zdeněk Sklenář; Praha, Kancelář generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě Expo, 2010)
• Wu Čcheng-en: Opičí král (upravil Jan Jiráň; Praha, Albatros/Galerie Zdeněk Sklenář, 2016

Knižní obálky (výběr):

• Olga Barényi Píseň lásky (Praha, Českomoravský Kompas, 1942)

Obrazy

Vedle množství ilustrací, knižních obálek atd. vytvořil například obrazy:

• Baletka, 1935
• Herečka, 1939
• Ladožské jezero, 1942
• Akt, 1943
• Park v noci, 1943
• Válka, 1943
• Někde na Žluté řece, 1955–56
• Čínské hory, 1956
• Římské versálky, 1958
• Archaický čínský znak, 1960

Divadlo

• Bratři Mrštíkové: Maryša (návrh scény a kostýmů, Národní divadlo 1943)
• Heinrich von Kleist: Rozbitý džbán (Národní divadlo, 1944)

Poštovní známky

Zdeněk Sklenář byl autorem osmi emisí československých poštovních známek včetně obálek prvního dne.

Paměti

Paměti Zdeňka Sklenáře vyšly pod titulem Vzpomínání (2010, Galerie Zdeněk Sklenář, doslov Jiří Šetlík, ISBN 978-80-904315-9-1)

Výstavy (výběr)

• 1940 – Divadlo D 40 – první výstava Zdeňka Slenáře, vystaveny byly ilustrace k nevydané povídce Charlese Louise Philippa Bubu z Montparnassu
• 1940 – Mansarda Melantricha – první veřejná prezentace obrazu Zdeňka Sklenáře (Nábřeží k ránu), spolu s dalšími mladými umělci
• 1946 – Topičův salon
• 2009 – Zdeněk Sklenář – Zpěvy staré Číny (Praha, 2009)
• 2010 – Deset tisíc věcí – deset tisíc let (vystava maleb ke stému výročí narození, Praha, galerie U Zvonu)
• 2017 – Zdeněk Sklenář – Staré řecké báje a pověsti (Litomyšl)

Ocenění (výběr)

• 1967 – výroční cena nakladatelství Odeon za ilustrace ke Zpěvům staré Číny
• 1973 – Zasloužilý umělec

Zajímavost

Když Václav Havel po zvolení presidentem republiky nechal upravit svou kancelář na Pražském hradě a v Lánech obrazy českých autorů blízkých jeho cítění, bylo mezi nimi i dílo Zdeňka Sklenáře.

Odkazy

Literatura

• BYDŽOVSKÁ, Lenka. Malířské dílo Zdeňka Sklenáře. Praha, 1981. Diplomová práce. Filozofická fakulta Karlovy Univerzity.
• BYDŽOVSKÁ, Lenka. Modernost a tradice v díle Zdeňka Sklenáře. Umění. 1982, roč. 30, s. 525–54.2
• DVOŘÁK, František. Zdeněk Sklenář. Severní Morava: vlastivědný sborník. Svazek 39. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1980. 80 s. S. 32–39.
• HEJZLAR, Josef. Jak pěstovat klid a mír, aneb, Pekingské paláce a parky v obrazech Zdeňka Sklenáře a ve vzpomínkovém eseji Josefa Hejzlara = Zen yang pei yang ning jing yu he mu, ji shi shuo, Zidenieke Sikena hui hua zhong de, Yaosefu Haisilaer san wen zhong de Beijing gong dian yu yuan lin. Překlad Taj-ťün Hejzlarová. 1. vyd. Praha: Galerie Zdeněk Sklenář, 2015. 95 s. ISBN 978-80-87430-00-2.
• MALÁ, Magdaléna. Zdeněk Sklenář a Čína. Brno, 2019. Bakalářská diplomová práce. Ved. práce Mgr. Ing. Marcela Rusinko, Ph.D., oponent doc. Dr. Ladislav Kesner, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění. Přístupné také z: https://is.muni.cz/th/ckrrk/
• ŘEHÁKOVÁ, [Naďa]. Zdeněk Sklenář – obrazy 1936–1966. Praha 1971. Diplomová práce. Filozofická fakulta Karlovy Univerzity.
• SIBLÍK, Jiří. Zdeněk Sklenář a kniha. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1965. 21 s. Obolos, sv. 20.
• SKLENÁŘ, Zdeněk a ŠETLÍK, Jiří, ed. Vzpomínání: na osobnosti, události a zážitky, jež by neměly být zcela zapomenuty. 1. vyd. Praha: Galerie Zdeněk Sklenář, 2010. 244 s. ISBN 978-80-904315-9-1.
• SKLENÁŘ, Zdeněk. Zdeněk Sklenář – Opičí král: jak slavný český malíř a Opičí král společně porazili všechny démony = Zidenieke Sikena – Mei hou wang: Jieke you ming hua jia tong Hou wang yi dao shi ru he da bai yi qie mo gui jing de = Zdeněk Sklenář – Monkey King: how the famous Czech artist and the Monkey King defeated all the demons together. [Praha]: Kancelář generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě Expo, [2010]. 2 sv., 2 skládanky, 1 plakát, 1 soubor il. v přebalu. ISBN 978-80-254-7007-7.
• SKLENÁŘ, Zdeněk; VACHTOVÁ, Ludmila et al. Zdeněk Sklenář: 1910–1986: deset tisíc věcí – deset tisíc let. 1. vyd. Praha: Galerie Zdeněk Sklenář, 2010. 271 s. ISBN 978-80-904315-7-7.
• ŠMEJKAL, František a SŮVA, Josef. Zdeněk Sklenář. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 211 s. Umělecké profily, sv. 20. S. 192–197.
• TOMEŠ, Jan. Zdeněk Sklenář. Výtvarné umění. 1960, roč. X, č. 7, s. 315—320.

Související články

• Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Sklenář na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Sklenář
• KDO je KDO, heslo Sklenář, Zdeněk Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
• Výbuch plynu zdemoloval galerii Sklenář i díla Federica Diaze jh, 2. 5. 2013
• Zdeněk Sklenář v informačním systému abART
• Zdeněk Sklenář (reprodukce děl) [online]. Praha: Artlist-Centrum pro současné umění [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
• Artlist — Centrum pro současné umění Praha
• Čína Zdeňka Sklenáře

Autoritní data	AbARTP: 213 Biblio: c43f5036-c67f-4540-800a-85d0b9031994 NKC: jk01111532 BIBSYS: 4061555 BNF: cb15511501w (data) GND: 141351500 ISNI: 0000 0001 1478 1125 LCCN: n85010745 NLP: a0000001059733, a0000002855238 NTA: 157643557 PLWABN: 9810620166905606 ULAN: 500077116 VIAF: 96228475 WorldCat Entities: E39PBJkT8mh9vY673PWBX4Dg8C

Portály: Lidé | Umění