Eduard Bass

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eduard Bass

Eduard Bass
Rodné jméno Eduard Schmidt
Narození 1. ledna 1888
Praha-Malá Strana Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. října 1946 (ve věku 58 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Pseudonym Eduard Bass
Povolání spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař
Vzdělání reálné gymnázium, polytechnika
Období 1910–1946
Žánr román, fejeton
Významná díla Cirkus Humberto,
Klapzubova jedenáctka
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Reliéf na pamětní desce v Praze na Jiráskově náměstí

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (1. ledna 1888 Praha-Malá Strana2. října 1946 Praha) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval v Praze staroměstskou reálku, vyučil se v obchodě svého otce kartáčnictví a studoval ve Švýcarsku a Německu. Od roku 1910 vystupoval jako recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě. Jednalo se o spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky.

Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko.

V letech 19201942 působil jako redaktor Lidových novin. V době od května 1933 do 31. prosince 1938 byl jejich šéfredaktorem.

Citát[editovat | editovat zdroj]

A takový generálbass byl v Červené sedmě Eduard Bass, který byl tvůrcem literárního a zvláště politického charakteru jejího programu. A byl to skutečně generál Bass, který Sedmě velel a vedl ji nejprve vedle Červeného a pak sám až do svého odchodu. Jeho autorita byla většinou uznávána, i když se někdy sedmičkářům zajídala...Když pak převzal funkci ředitelskou v Sedmě, proměnil se v důstojného obřadníka, vrátil se do své ředitelské role, kterou před tím v Rokoku svého času zastával.
— Jiří Červený[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Pegas k drožce připřažený (1916)
  • Jak se dělá kabaret? (1917)
  • Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu (1917)
  • Fanynka a jiné humoresky (1917)
  • Letáky, 1917–19 (1920)
  • Letohrádek Jeho Milosti a 20 jiných humoresek z vojny vojenské a občanské (1921)
  • Případ čísla 128 a jiné historky (1921)
  • Klapzubova jedenáctka (1922) – příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu. Roku 1938 natočil na motivy tohoto románu Ladislav Brom stejnojmenný film a v roce 1968 Eduard Hofman stejnojmenný televizní seriál.
  • Potulky pražského reportéra (1929)
  • Šest děvčat Williamsonových a jiné historky (1930)
  • To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil (1930)
  • Umělci, mecenáši a jiná čeládka (1930)
  • Holandský deníček (1930)
  • Divoký život Alexandra Staviského (1934)
  • Čtení o roce osmačtyřicátém – (1940)
  • Potulky starou Prahou – vycházelo v letech 19211941
  • Cirkus Humberto (1941) – román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, … Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu. V roce 1988 natočil režisér František Filip stejnojmenný televizní seriál na motivy toho románu.
  • Lidé z maringotek (1942) – soubor povídek z cirkusového prostředí. Tzv. cirkusový dekameron. V roce 1966 vznikl stejnojmenný film.
  • Pod kohoutkem svatovítským (1942) – výbor z povídek
  • Kázáníčka (1946)

Posmrtně[editovat | editovat zdroj]

  • Křižovatka u Prašné brány (1947)
  • Povídky (1956)
  • Rozhlásky (1957)
  • Pražské a jiné historie (1968)
  • Na lodi za pohádkou (1969)
  • Kukátko (1970) – obsahuje oddíly Rozmarná vyprávění, Kukátko, Staropražské motivy
  • Postavy a siluety (1971)
  • Moje kronika (1985) – životopisná koláž z pozůstalosti
  • Malá skleněná gilotinka (1999)
  • Po stopách broumovských medvědů (1992)
  • Koráb pohádek (2016)

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lexikon české literatury 1, A-G, Academia, Praha 1985, str. 155-156
  2. ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis, 1959, str. 187

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. s. 155–156, autor hesla Jiří Opelík.
  • Eduard Bass: Moje kronika. (Ed. Marie Krulichová – Milena Vinařová) Praha, Čs. spisovatel 1985
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 19–22.  
  • ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis, 1959, str. 7, 27, 40, 50, 53, 61, 62, 68, 81, 82, 85–7, 95, 98, 101, 102, 104–6, 114, 120–131, 133–6, 138, 141, 143, 145, 146, 149–151, 154, 157–9, 163–5, 167, 168, 177–180, 182, 184, 186, 188, 190, 192, 198, 204, 208–211, 214, 216, 225, 227, 229, 230, 233–249, 254, 265, 266, 276, obr. 4, 6, 17–20
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 607.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 35.  
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 21. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 54–55.  
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha : Primus, 1993. ISBN 80-85625-19-9. s. 140.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 266.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]