Vlasta Chramostová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlasta Chramostová
Vlasta Chramostová s manželem (2010)
Vlasta Chramostová s manželem (2010)
Narození 17. listopadu 1926 (92 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Manžel(ka) Stanislav Milota
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Chramostová (* 17. listopadu 1926 Brno) je česká divadelní a filmová herečka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje řadu neuvěřitelných nesmyslů, doporučuji obrátit se na jiný zdroj.

Narodila se jako nejstarší z pěti dětí elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý svůj život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci.

Je podruhé vdaná. Prvním manželem byl brněnský sochař Konrád Babraj, s nímž měla syna Konráda (1959–1963). Jejím druhým manželem byl kameraman Stanislav Milota. Zahrála si ve filmech jako Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva.

V letech 19411945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. Za komunistické diktatury hrála ve filmu, v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem, ale po podepsání Charty 77 jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála v letech 19761980 doma ve svém bytě pro přátele.[1]

Po druhé světové válce stála u zrodu brněnského Svobodného divadla (1945), poté působila v Městském divadle v Olomouci (1945–1946).[2] Následovaly 4 sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950),[3].

Na dalších dvacet let (19501970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[4] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 19701972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou,[5].

Od roku 1991 byla členkou souboru činohry Národního divadla[6] (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).[7] Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[5]

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. Roku 2007 si zahrála se svým manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).[8]

Výběr z rolí[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bytové divadlo Vlasty Chramostové. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 20–22.
  2. Český film : herci a herečky I, s. 483.
  3. Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně III, s. 113.
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 237.
  6. Český biografický slovník XX. století I, s. 557.
  7. Vlasta Chramostová [online]. Archiv Národního divadla. Dostupné online. 
  8. –mor–. Romantik Krajčo režíruje Vlastu Chramostovou [online]. Tyden.cz, 2007-10-17 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online. 
  9. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2816-7
  • Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku II. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2817-4
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 99, 141, 176, 229, 291, 335, 340, 386–7, 419, 446, 474, 486, 488–9, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20–22, 115, 117, 154, 156, 304, 350, 537.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 483–485.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 237. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 113–120.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82–3, 85–7, 89, 100, 103, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 556–557. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 77, 140, 191–3, 207, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]