Luděk Munzar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luděk Munzar
Rodné jméno Luděk Munzar
Narození 20. března 1933
Nová Včelnice
Československo Československo
Úmrtí 26. ledna 2019 (ve věku 85 let)
Praha
Česko Česko
Alma mater AMU v Praze
Aktivní roky 1956–2019
Manžel(ka) Naděžda Munzarová (1957–1964)
Jana Hlaváčová (1964–2019)
Děti Johana Munzarová (* 1962)
Barbora Munzarová (* 1971)
Příbuzní Jiří Dvořák (bývalý zeť)
Martin Trnavský (zeť)
Dana Hlaváčová (švagrová)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luděk Munzar (20. března 1933 Nová VčelniceKamenice nad Lipou26. ledna 2019 Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, které opustil v roce 1990 spolu se svojí manželkou herečkou Janou Hlaváčovou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v ročníku vedeném Vítězslavem Vejražkou.[1] Po ukončení studia nastoupil na sezónu 1956–1957 do Městského oblastního divadlaMladé Boleslavi. Od října 1957 byl angažován jako člen činohry Národního divadla v Praze. V roce 1990 Národní divadlo opustil, protože se neshodl s tehdejším vedením. Podle Munzara „Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům.[2]

Spolu s Janou Hlaváčovou byli jedni z mála českých umělců, kteří nepodepsali tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Munzar o tom v roce 2013 řekl: „Komunisti udělali Antichartu a já ji nepodepsal, ale nikde jsem o tom nemluvil. To je celé.[3]

Pracoval také v dabingu a v televizi. Svůj hlas propůjčil zejména americkému herci Paulovi Newmanovi. Měl slabost pro rozhlas a účinkoval v řadě rozhlasových pořadů.[4] Od ledna 2015 připravoval pro Dvojku Českého rozhlasu společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.[5]

Dne 12. června 1957 se oženil se svojí první manželkou, loutkoherečkou Naděždou Munzarovou, se kterou měl dceru Johanu (* 1962). Po rozvodu v roce 1964 se oženil s Janou Hlaváčovou, se kterou měl druhou dceru Barboru Munzarovou, která je také herečkou. A ještě vyženil dceru Terezu (* 1963), kterou měla Jana Hlaváčová z prvního manželství s Jiřím Michným. Jeho první manželka Naděžda Munzarová se v roce 1967 vdala za Ivana Krause, bratra Jana Krause a v roce 1968 spolu s dcerou Johanou emigrovali.

Mezi soukromé zájmy Luďka Munzara patřilo letectví a automobilové závody. V roce 1989 získal s Tatraplánem Sport 602 titul mistra Evropy v závodech automobilových veteránů.[6]

Zemřel dne 26. ledna 2019 v Praze-Modřanech ve věku 85 let.[7][8] Hrob Luděk Munzar nemá. Dne 11. května 2019 byl jeho popel pouze rozsypán na rozptylové loučce zbraslavského hřbitova.[9]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Krejčova inscenace Romea a Julie v Národním divadle s Třískou a Tomášovou a Munzarem jako Merkuciem byla pro mě zjevením. Tříska a Munzar byli mými vzory. Chtěl jsem se jim vyrovnat.
— Jaromír Hanzlík[10]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1956 Dalibor
  • 1956 Dědeček automobil
  • 1957 Ročník 21
  • 1958 Dnes naposled
  • 1958 Morálka paní Dulské
  • 1958 Občan Brych
  • 1959 Letiště nepřijímá
  • 1959 Pět z milionu
  • 1960 Pochodně
  • 1960 Srpnová neděle
  • 1961 Kde řeky mají slunce
  • 1961 Labyrint srdce
  • 1961 Pouta
  • 1961 Reportáž psaná na oprátce
  • 1962 Horoucí srdce
  • 1963 Mykoin PH 510
  • 1964 Atentát
  • 1964 První den mého syna
  • 1965 5 milionů svědků
  • 1965 Neviditelný
  • 1966 Kočár do Vídně
  • 1966 Nahá pastýřka
  • 1966 Úzkost
  • 1967 Stud
  • 1968 Jarní vody
  • 1968 Královský omyl
  • 1968 Objížďka
  • 1968 Žert
  • 1971 Hry lásky šálivé
  • 1972 Hráč
  • 1972 Slečna Golem
  • 1972 Smrt si vybírá
  • 1973 Větrné moře
  • 1974 Sedmého dne večer
  • 1974 30. případů majora Zemana – díl: 2. Vyznavači ohně
  • 1975 Akce v Istanbulu
  • 1975 Anna, sestra Jany
  • 1975 Na konci světa
  • 1975 Škaredá dědina
  • 1976 30. případů majora Zemana – díl: 11. Křížová cesta
  • 1975 Zrcadlo pro Kristýnu
  • 1976 Dům Na poříčí
  • 1976 Malá mořská víla
  • 1976 Odysseus a hvězdy
  • 1976 Paleta lásky
  • 1976 Terezu bych kvůli žádné holce neopustil
  • 1977 Čarodějův učeň
  • 1977 Pasiáns
  • 1977 Zrcadlení
  • 1978 Od zítřka nečaruji
  • 1978 Silnější než strach
  • 1979 Čas pracuje pro vraha
  • 1980 Bruncvík a lev
  • 1980 Jak napálit advokáta
  • 1980 Královská hra
  • 1980 Něco je ve vzduchu
  • 1980 Temné slunce
  • 1981 Ubohý pan Kufalt
  • 1981 Ta chvíle, ten okamžik
  • 1982 Poslední propadne peklu
  • 1982 Třetí princ
  • 1983 Pod nohama nebe
  • 1984 S čerty nejsou žerty
  • 1985 Kronika krysaře (krátkometrážní film)
  • 1985 Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál)
  • 1986 Kdo se bojí, utíká
  • 1986 Lev s bílou hřívou
  • 1987 Mág
  • 1995 Generál Eliáš
  • 1999 Hanele
  • 2011 Nevinnost
  • 2012 Svatá čtveřice
  • 2014 Piknik

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 1998 Když jsem to slíbil!
  • 2005 S vůní vánku po heřmánku

Audiokniha[editovat | editovat zdroj]

  • 2018 …když jsem to slíbil![12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Janoušek. Tváře bez svatozáře: rozhovory s umělci. 1. vyd. Praha: Práce, 1987. 238 s. (Kamarád). S. 234. 
  2. BRAUNOVÁ, Dana. Luděk Munzar a Jana Hlaváčová: Stárnout v téhle společnosti je hodně těžké. Fotografie Petr Hloušek, ČTK; Žena » Styl. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2. leden 2010 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  3. PAULAS, Jan. Lidé dnes chtějí slyšet dobré slovo. Rozhovory. Katolický týdeník [online]. Katolický týdeník, s. r. o., s církevním schválením, 30. květen 2013 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. ISSN 0862-5557. 
  4. Na rádio si sáhnout nenechám, říká Luděk Munzar v magazínu eRko. Fotografie Zdeněk Novosad. eRko [online]. Český rozhlas, 20. říjen 2014 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  5. HRITZ, Jakub. Novinky na Dvojce v roce 2015. Fotografie Vladimír Staněk, Jan Sklenář. Český rozhlas Dvojka [online]. Český rozhlas, 1. leden 2015 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  6. DVOŘÁK, František; FOLPRECHT, Radek. Autofotka týdne: Munzarova mistrovská tatrovka osiřela. Fotografie Lukáš Hron, Profimedia.cz, ČTK, Popron Music, Technické muzeum Tatra; Autohistorie. auto.iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 27. leden 2019 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  7. HRDINOVÁ, Radmila. Zemřel herec Luděk Munzar. Fotografie Michal Kamaryt, Zuzana Humpálová, Michal Doležal; Kultura. Novinky.cz [online]. Praha: Borgis, a.s., 26. ledna 2019, 10:46, rev. 26. ledna 2019, 11:01 [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. 
  8. HRDINOVÁ, Radmila. Odešel jeden z posledních bardů. Fotografie Jan Handrejch; Zpravodajství. Právo. Borgis, a.s., 28. leden 2019, roč. 29, čís. 23, s. 3. ISSN 1211-2119. 
  9. Nejužší rodina se na Zbraslavi rozloučila s hercem Luďkem Munzarem. iDNES.cz [online]. 2019-05-11 [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  10. Jaromír Hanzlík. Album úsměvů. Svazek 1. Praha: Album, 2002. 3 svazky (120 s.). ISBN 80-903176-1-8. Kapitola Tříska Jan, s. 81. 
  11. William Shakespeare: Richard III. Literatura. Český rozhlas Vltava [online]. Český rozhlas, 2. duben 2016 [cit. 2019-03-17]. Dostupné online. 
  12. the. »…když jsem to slíbil!«. Servis • TV Programy. Haló noviny. Futura, a.s., 20. únor 2019, roč. 29, čís. 43, s. 10. ISSN 1210-1494. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]