Luboš Pistorius

Luboš Pistorius
Narození	11. prosince 1924 Praha Československo Československo
Úmrtí	9. února 1997 (ve věku 72 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Bubenečský hřbitov
Alma mater	Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	pedagog, režisér, dramaturg, překladatel, učitel, divadelní režisér a divadelní ředitel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Luboš Pistorius (11. prosince 1924, Praha – 9. února 1997, Praha) byl český divadelní režisér, dramaturg, organizátor, divadelní ředitel a pedagog.

Život

V letech 1945–1948 studoval obor režie na pražské Státní konzervatoři a DAMU (bez absolutoria), svou profesionální uměleckou dráhu zahájil jako režisér v Ostravě (1948–1951). Odtud pak v roce 1951 přešel do Plzně, od roku 1953 zastával pozici šéfa tamní činohry. V letech 1960–1971 působil v pražském Divadle na Vinohradech jako režisér a později (1960–1965) i jako ředitel divadla. Od roku 1971 pracoval ve smíchovském Realistickém divadle v Praze, a to až do roku 1987. V době normalizace po roce 1968 měl omezené možnosti umělecké tvorby. Do Vinohradského divadla se nakrátko ještě jednou vrátil na počátku devadesátých let. V roce 1992 byl spolurežisérem při natočení televizní inscenace podle scénáře Pavla Kohouta Ecce Constantia, která pojednává o zákulisí kostnického koncilu (1414–1417) v době upálení českých reformačních kazatelů Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Divadelní režie, výběr

DISK Praha

• 1947 David Martin: Oba břehy Jordánu
• 1948 V. V. Majakovskij: Ledová sprcha
• 1963 P. Kohout: Dvanáct
• 1993 J. Čapek, K. Čapek: Lásky hra osudná

Státní divadlo Ostrava

• 1948 J. K. Tyl: Strakonický dudák
• 1949 Alexandr Galič: Volá vás Tajmyr
• 1950 J. Mahen: Janošík
• 1951 Ťing-č Cho, I Ting: Dívka s bílými vlasy

Krajské oblastní divadlo v Plzni

• 1952 A. Jirásek: Lucerna
• 1953 Galina Nikolajevová: Žatva
• 1954 Nâzım Hikmet: Legenda o lásce

Divadlo J. K. Tyla Plzeň

• 1955 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena
• 1956 L. M. Leonov: Zlatý kočár
• 1957 W. Shakespeare: Othello
• 1958 Molière: Chudák manžel
• 1959 J. Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Divadlo čs. armády Praha

• 1960 L. Aškenazy: Host
• 1961 L. Aškenazy: C. k. státní ženich (spolurežisér Miloslav Stehlík)
• 1962 M. Gorkij: Letní hosté
• 1963 P. Karvaš: Jizva
• 1964 M. Stehlík: Konečně marná sobota
• 1965 Heinar Kipphardt: Případ Oppenheimer

Divadlo na Vinohradech

• 1966 R. Hochhuth: Náměstek
• 1967 K. Čapek: Matka
• 1968 V. Vančura: Alchymista
• 1970 J. W. Goethe: Faust
• 1991 P. Kohout: Ubohý vrah

Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého

• 1972 G. B. Shaw: Člověk nikdy neví
• 1973 A. N. Ostrovskij: Výnosné místo
• 1974 V. K. Klicpera: Zlý jelen
• 1975 L. Stroupežnický: Naši furianti
• 1976 N. V. Gogol: Revizor
• 1978 Grigorij Gorin: Thyl Ulenspiegel
• 1979 D. Fischerová: Hodina mezi psem a vlkem
• 1983 C. Goldoni: Sluha dvou pánů
• 1986 Pedro Calderón de la Barca: Život je sen
• 1987 L. Pirandello: Šest postav hledá autora

Západočeské divadlo v Chebu

• 1973 Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti. V režii hostujícího Luboše Pistoria podala nezapomenutelný výkon „Herečka v nemilosti“ Vlasta Chramostová v titulní roli. Inscenace byla záhy zakázána, derniéra se odehrála na zájezdu v Jáchymově.

Citát

„	Byla v něm neúnavná píle a jistá žízeň po dokonalosti, která mu dávala kredit vyslovovat soudy, ať s nimi druzí v tu chvíli souhlasili nebo ne. Ale její pravost byla mimo pochybnost. Myslím, že to byl jediný člověk v profesi, od koho jsem je při své nepokoře brala bez vzpoury. Protože jsem věděla, že se nebije za sebe, že se nebije dokonce ani za mě, ale za text, který měl právo na to nejlepší a nejcennější z autorových sil.	“
— Daniela Fischerová

Odkazy

Literatura

• František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 118, ISBN 80-85096-02-1
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 91, 97, 136–7, 179, 181, 189, 223, 270, 274, 291, 317–9, 332, 347, 349, 385, 408, 411, 439, 490, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20, 46, 65, 77–79, 82, 117, 228, 229, 306, 327, 339, 520, 537, 538.
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 117
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 739–740. 
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 90–2, 95, 97–101, 103, 107, 116, 120, 135, 183–5, 188, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 577. 
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 77, 222, 286, 337, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 117, 136–7, 139, 157, 191, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Luboš Pistorius
• Luboš Pistorius v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Luboš Pistorius v databázi Archivu Národního divadla
• Luboš Pistorius v Česko-Slovenské filmové databázi
• Páteční večer – Luboš Pistorius (1997)
• Česká televize – Divadlo žije!
• Katalog městské knihovny v Praze

ředitelé Divadla na Vinohradech
Předchůdce: plk. Antonín Štrof	1960–1965 Luboš Pistorius	Nástupce: František Pavlíček

Autoritní data	AbARTP: 94683 Biblio: f5d4c66d-93bc-44c9-81e3-146c37fd2e2d NKC: jk01093199 ISNI: 0000 0000 5633 6612 NLP: a0000002433779 PLWABN: 9810671120405606 VIAF: 83861754

Portály: Lidé | Televize