Ladislav Stroupežnický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ladislav Stroupežnický
Stroupeznicky.jpg
Narození 6. ledna 1850
Cerhonice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. srpna 1892 (ve věku 42 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí infekční onemocnění
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Stroupežnický (6. ledna 1850 Cerhonice[1]11. srpna 1892 Praha) byl český dramatik a dramaturg Národního divadla.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Stroupežnický neměl žádné literární vzdělání. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku a poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku, kde pracoval jeho otec jako hospodářský správce.

Hrob Ladislava Stroupežnického na Olšanských hřbitovech v Praze

Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos a i po ročním pobytu v nemocnici a po plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej.[2]

Působení v Praze[editovat | editovat zdroj]

Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky nepřátel, ale jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit už v jeho počátcích.[2] Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou (1855–1909). Žili spolu v Praze, Na Zderaze.[3] Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění tyfem.[2]

Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve stejném hrobě je pohřbena i jeho manželka.[2]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Jeho literární úspěchy byly kupodivu rané; už jedenadvacetiletý vtrhl do čtenářské obce populární kdysi humoreskou "Kantorovy trefuňky", záhy obsadil svými příspěvky Humoristické listy i Palečka a včas odbyl si také divadelní křtiny nejprve neškodným propadnutím a pak dvojím dočasným úspěchem, takže Stroupežnický třicátník byl známou osobností tehdejší pražské literatury. Rád si s několika přáteli poseděl, popil, požertoval, v úřadě byl prý sám šprým a samá taškařina, lidé ho měli rádi pro jeho čestnou a nesmlouvavou povahu.
— Jaroslav Kvapil[4]

Dílo, výběr[editovat | editovat zdroj]

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Černé duše – z dějin rodu Smiřických
  • Naši furianti – odehrává se ve vesnici Honice (inspirováno autorovým rodištěm), kde se o funkci ponocného ucházejí dva kandidáti: Fiala a Bláha. Hra se zabývá sociálními problémy české vesnice – tj. hloupý sedlák a chytří chudí.
  • Noviny a karty
  • Paní mincmistrová – hlavní hrdina Mikuláš Dačický, odehrává se v Kutné Hoře (podle této hry vznikl film Cech panen kutnohorských)
  • Sirotčí peníze
  • Velký sen
  • Zvíkovský rarášek – příběh záletníka Mikuláše Dačického z Heslova, později zhudebněno Vítězslavem Novákem ve stejnojmennou operu
  • Zkažená krev – divadelní hra
  • Na Valdštejnské šachtě
  • Václav Hrobčický z Hrobčic
  • V panském čeledníku
  • Vojtěch Žák, výtečník
  • Král Třtina – tragédie

Próza[editovat | editovat zdroj]

Stroupežnický se nejdříve pokoušel o romány a humoresky, ale příliš se jimi neproslavil.

  • Z mé cesty do Italie
  • Lidé směšní a ubozí
  • Rozmarné historky

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Na stepi – epická báseň
  • Rabiho perla – epická báseň
  • Den soudu – epická báseň

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 56. 
  3. SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 57. 
  4. KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932, str. 238–9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 220
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 132–141
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]