Jeroným Pražský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeroným Pražský
Narození Desetiletí od 1370
Praha
Úmrtí 30. května 1416
Kostnice
Povolání teolog
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o husitském kazateli. Možná hledáte: Jeroným Pražský (kamaldul) - premonstrát a později kamaldul, protivník mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského.
Pamětní deska v Praze, Řeznické ulici
Vyobrazení Jeronýma Pražského v Havlíčkůvě Brodě

Jeroným Pražský (1367–78 Praha30. květen 1416 Kostnice) byl český filozof, náboženský myslitel, neortodoxní teolog a rebel, upálený roku 1416 v Kostnici. Studoval na čtyřech prestižních evropských univerzitách, od studií v Oxfordu se stal propagátorem myšlenek Jana Viklefa. Byl chráněncem a přítelem Jana Husa.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Nového Města pražského. Při svých studiích na v pražské univerzitě se seznámil s Janem Husem. V roce 1398 ukončil studium s titulem bakalář a odjel studovat do Oxfordu. Zde se seznámil s učením anglického reformátora Jana Viklefa a po ukončení studia přivezl z Anglie Viklefovy spisy.

Stal se mistrem čtyř univerzit (Paříž, Heidelberg, Kolín nad Rýnem, Praha).[1] V roce 1403 se vypravil do Palestiny a Jeruzaléma.

Od roku 1407 působil Jeroným na pražské univerzitě, avšak již v roce 1410 byl opět ve Vídni, kde byl uvězněn a obviněn z kacířství. Podařilo se mu vyhnout soudu díky útěku. O dva roky později se účastnil odpustkových bouří v Praze. Přání poznat zvláštnosti pravoslavné bohoslužby ho roku 1413 přivedlo na Rus a Litvu, navštívil také polské země.

Coby zastánce Viklefa a Jana Husa byl pronásledován, vydal se na Kostnický koncil, ale v květnu 1415 jej uvrhli do žaláře a byl souzen. Byl upálen na stejném místě jako Hus necelý rok po Husově popravě. Vedle Jana Husa ho uctívá jako mučedníka nejen Církev československá husitská, ale též česká Starokatolická církev.[2]

Kostnický koncil[editovat | editovat zdroj]

Věnceslav Černý (1865-1936) - Jeroným na sněmu kostnickém
Památník (Opatovice u Zbýšova)

Jeroným Pražský přijel do Kostnice 4. dubna 1415, aby podpořil Jana Husa (ač ten přes Křišťana z Prachatic do Čech vzkazoval, aby zejména Jeroným do Kostnice nejezdil, neboť mu bylo jasné, že by se ocitl ve smrtelném nebezpečí). Přijel bez pozvání a neoficiálně, o jeho identitě věděli v tu chvíli jen páni z Chlumu a z Dubé, kteří naléhali, aby ihned odjel.[3] 7. dubna však Jeroným přibil na dveře kostnických kostelů a radnice letáky v latině, němčině a češtině, kterými se ohlásil králi i koncilu a žádal o veřejné slyšení. Pak se pro jistotu ukryl, neboť si nebyl jistý reakcí koncilu. Ta nebyla příznivá, proto Jeroným město opustil a prchal do Čech. 18. dubna koncil vydal na Jeronýma zatykač. 25. dubna byl zatčen v Hiršavě, nedaleko českých hranic a 23. května byl v okovech přiveden do Kostnice.

Na základě žaloby Michala de Causis byl uvržen do těžkého žaláře. Po 11 dnech zde vážně onemocněl, věznění mu pak bylo zmírněno. Byl často vyslýchán a nucen zříct se učení Viklefova a Husova. Po naléhání kardinála Zabarelly tak Jeroným 11. září ve shromáždění čtyř národů v biskupském kostele učinil. 23. září toto prohlášení udělal před koncilem a aby doložil upřímnost odvolání, nežádal propuštění na svobodu. Vězení mu bylo nicméně od té doby velmi zlidštěno. Tím si však nezachránil život, jak doufal. Zatímco zahraničním účastníkům koncilu (kardinálové Petr z Aliaku, Zabarella, Jordán Orsini aj.) Jeronýmovo ponížení stačilo, byli to paradoxně čeští účastníci koncilu (např. Štěpán z Pálče a Michal de Causis), kteří naléhali na obnovení procesu s tím, že Jeronýmovo odvolání jistě není upřímné.[4]

Kvůli jejich tlaku tak byl proces 24. února 1416 obnoven. Bylo předloženo 107 článků, na nichž bylo dokladováno Jeronýmovo kacířství. 23. května se mu dostalo veřejného slyšení. Mezi soudci zasedl i Florenťan Poggio Bracciolini, který popsal průběh líčení v barvité zprávě. Ukazuje, že Jeroným zřejmě již pochopil, že nemá šanci na záchranu a choval se velmi statečně, filozoficky obratně, ba vtipně. Například když byl obviněn z učení remanence (učení o tom, že hostie zůstává chlebem a nestává se při rituálu mše Kristovým tělem). Na výkřik “Však praví, žes ty řekl, že i po posvěcení zůstává chléb”, prý Jeroným odpověděl: “U pekaře, arci!“.

Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivé odsouzení. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.

A nakonec připojil, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako onen hřích... když ve svém odvolání nespravedlivě mluvil proti onomu dobrému a svatému muži mistru Janu Husovi a jeho učení a zvláště když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. A uzavřel, že nadobro odvolává ono odvolání, které učinil na zlořečené stolici, a pravil, že to učinil ze strachu před smrtí a pro malomyslnost svého ducha.
— Vavřinec z Březové[5]

Na 21. valném shromáždění koncilu byl odsouzen k trestu smrti a 30. května 1416 byl upálen na stejném místě jako Hus. Podle Braccioliniho se do posledních okamžiků života choval velice statečně.[6] Jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malá Československá Encyklopedie, heslo Jeroným Pražský
  2. HRADILEK, Pavel. Nový starokatolický misál. Getsemany.cz [online]. říjen 2011 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online.  
  3. VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí. 194. schůzka: Případ Jeronýma Pražského [online]. www.rozhlas.cz, 1999-03-21, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.  
  4. Z BŘEZOVÉ, Vavřinec. Husitská kronika. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. S. 28.  
  5. Z BŘEZOVÉ, Vavřinec. Husitská kronika, s. 30-31.
  6. Husitství.cz: Jeroným Pražský [online]. husitstvi.cz, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (cs-CZ) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]