Jeroným Pražský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeroným Pražský
Narození 70. léta 14. století
Praha
Úmrtí 30. května 1416
Kostnice
Příčina úmrtí Upálení na hranici
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání teolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o husitském kazateli. Možná hledáte: Jeroným Pražský (mnich) - premonstrát, protivník mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského.
Pamětní deska v Praze, Řeznické ulici

Jeroným Pražský (1378–80 Praha30. květen 1416 Kostnice) byl český filozof, náboženský myslitel, upálený roku 1416 v Kostnici.

Pocházel z Nového Města pražského. Na studiích v Praze na vysokém učení se seznámil s Janem Husem. V roce 1398 ukončil studium s titulem bakalář a odjel studovat do Oxfordu. Zde se seznámil s učením anglického reformátora Jana Viklefa a po ukončení studia přivezl z Anglie Viklefovy spisy. Byl mistrem čtyř univerzit (Paříž, Heidelberg, Kolín nad Rýnem, Praha).[1] V roce 1403 se vypravil do Palestiny a Jeruzaléma. Od roku 1407 působil Jeroným na pražské univerzitě. V roce 1410 byl už opět ve Vídni, kde jej uvěznili a obvinili z kacířství, ale soudu se vyhnul útěkem. O dva roky později se účastnil odpustkových bouří v Praze. Přání poznat zvláštnosti pravoslavné bohoslužby ho roku 1413 přivedlo na Rus a Litvu, navštívil také polské země. Jako zastánce Viklefa a Jana Husa byl pronásledován, vydal se na Kostnický koncil, ale v květnu 1415 jej uvrhli do žaláře a byl souzen. Byl upálen na stejném místě jako Hus necelý rok po Husově popravě. Vedle Jana Husa ho uctívá jako mučedníka nejen Církev československá husitská, ale též Starokatolická církev v ČR.[2]

Kostnický koncil[editovat | editovat zdroj]

Jeroným Pražský přijel do Kostnice 4. dubna 1415, aby podpořil Jana Husa (ač ten přes Křišťana z Prachatic do Čech vzkazoval, aby zejména Jeroným do Kostnice nejezdil, neboť mu bylo jasné, že by se ocitl ve smrtelném nebezpečí). Přijel bez pozvání a neoficiálně, o jeho identitě věděli v tu chvíli jen páni z Chlumu a z Dubé, kteří naléhali, aby ihned odjel.[3] 7. dubna však Jeroným přibil na dveře kostnických kostelů a radnice letáky v latině, němčině a češtině, kterými se ohlásil králi i koncilu a žádal o veřejné slyšení. Pak se pro jistotu ukryl, neboť si nebyl jistý reakcí koncilu. Ta nebyla příznivá, proto Jeroným město opustil a prchal do Čech. 18. dubna koncil vydal na Jeronýma zatykač. 25. dubna byl zatčen v Hiršavě, nedaleko českých hranic. 23. května byl v okovech přiveden do Kostnice. Na základě žaloby Michala de Causis byl uvržen do těžkého žaláře. Po 11 dnech zde vážně onemocněl, věznění mu pak bylo zmírněno. Byl často vyslýchán a nucen zříct se učení Viklefova a Husova. Po naléhání kardinála Zabarelly tak Jeroným 11. září ve shromáždění čtyř národů v biskupském kostele učinil. 23. září toto prohlášení udělal před koncilem a aby doložil upřímnost odvolání, nežádal propuštění na svobodu. Vězení mu bylo nicméně od té doby velmi zlidštěno. Tím si však nezachránil život, jak doufal. Zatímco zahraničním účastníkům koncilu (kardinálové Petr z Aliaku, Zabarella, Jordán Orsini aj.) Jeronýmovo ponížení stačilo, byli to paradoxně čeští účastníci koncilu (např. Štěpán z Pálče a Michal de Causis), kteří naléhali na obnovení procesu s tím, že Jeronýmovo odvolání jistě není upřímné.[4] Kvůli jejich tlaku tak byl proces 24. února 1416 obnoven. Bylo předloženo 107 článků, na nichž bylo dokladováno Jeronýmovo kacířství. 23. května se mu dostalo veřejného slyšení. Mezi soudci zasedl i Florenťan Poggio Bracciolini, který popsal průběh líčení v barvité zprávě. Ukazuje, že Jeroným zřejmě již pochopil, že nemá šanci na záchranu a choval se velmi statečně, filozoficky obratně, ba vtipně. Například když byl obviněn z učení remanence (učení o tom, že hostie zůstává chlebem a nestává se při rituálu mše Kristovým tělem). Na výkřik “Však praví, žes ty řekl, že i po posvěcení zůstává chléb”, prý Jeroným odpověděl “U pekaře, arci!“. Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivé odsouzení. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.

A nakonec připojil, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako onen hřích... když ve svém odvolání nespravedlivě mluvil proti onomu dobrému a svatému muži mistru Janu Husovi a jeho učení a zvláště když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. A uzavřel, že nadobro odvolává ono odvolání, které učinil na zlořečené stolici, a pravil, že to učinil ze strachu před smrtí a pro malomyslnost svého ducha.
— Vavřinec z Březové[5]

Na 21. valném shromáždění koncilu byl odsouzen k smrti a 30. května 1416 byl upálen na stejném místě jako Hus. Podle Braccioliniho se do posledních okamžiků života choval velice statečně.[6] Jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malá Československá Encyklopedie, heslo Jeroným Pražský
  2. HRADILEK, Pavel. Nový starokatolický misál. Getsemany.cz [online]. říjen 2011 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online.  
  3. VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí. 194. schůzka: Případ Jeronýma Pražského [online]. www.rozhlas.cz, 1999-03-21, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.  
  4. Z BŘEZOVÉ, Vavřinec. Husitská kronika. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. S. 28.  
  5. Z BŘEZOVÉ, Vavřinec. Husitská kronika, s. 30-31.
  6. Husitství.cz: Jeroným Pražský [online]. husitstvi.cz, [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (cs-CZ) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]