Kostnice (město)
| Kostnice Konstanz | |
|---|---|
 Historická část Kostnice | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°39′48″ s. š., 9°10′31″ v. d. |
| Nadmořská výška | 402 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Bádensko-Württembersko |
| Vládní obvod | Freiburg |
| Zemský okres | Kostnice |
  Kostnice | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 54,11 km²[1][2] |
| Počet obyvatel | 85 770 (2023)[3] |
| Hustota zalidnění | 1 585,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | velké okresní město |
| Primátor | Ulrich Burchardt (od 2012) |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Kanzleistraße 13/15 78459 Konstanz |
| Telefonní předvolba | 7533 a 7531 |
| PSČ | 78462–78467 |
| Označení vozidel | KN |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostnice (německy 
Konstanz) je velké okresní město ležící na jihozápadě Německa ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, v těsném sousedství se švýcarským městem Kreuzlingen, s nímž tvoří jednu aglomeraci. Původně keltská osada, později římské opevněné sídlo, nejvýznamnější jako středověké tržní a řemeslnické centrum. Se svými přibližně 86 tisíci[3] obyvateli je největším městem na březích Bodamského jezera.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Již 2000 před n. l. existovaly ve zdejším zálivu pilotové stavby na kůlech. Ve 2. století př. n. l. osídlil keltský kmen Helvétů pahorek u Rýna, na němž se dnes nachází Münster). Za císaře Augusta bylo keltské sídliště dobyto Římany a přičleněno k provincii Raetia.. Sídliště bylo opevněno a dále se rozrůstalo. Základy kvádříkového zdiva z té doby byly zachyceny archeologickým výzkumem z roku 2004 a jsou zčásti přístupné v podzemí. Kolem roku 300 zde Římané postavili kastel na ochranu přechodu přes Rýn (podobně jako ve dnešním Stein am Rhein), který byl pojmenován podle císaře Konstantia I. Chlorus, který zde bojoval s germánskými Alamany, „Constantia“. První zmínka o ní existuje v pramenech k roku 525.
Po odchodu římských vojsk ve 4. století zůstalo na místě římské a romanizované křesťanské obyvatelstvo, které doplnili příchozí Germáni (Alamani). Ti přijali křesťanství od iro-skotských mnichů (sv. Galus). Roku 585 bylo v Kostnici založeno biskupství. Biskup Maxim se sem přestěhoval z tehdy neklidné Vindonissy (dnes Windisch v Aargau) a usídlil se na místě římského kastelu. Kolem se začali usazovat řemeslníci a začala vznikat obydlí kanovníků. Kostnice se tak rychle rozrostla v řemeslnické a obchodní centrum – obchodovalo se zemědělskými produkty i s výrobky řemesel, zejména s plátnem. Kolem roku 900 získalo město tržní právo.
V 8. století byla v Kostnici vybudována pro biskupská katedrála, v 11. století přestavěná na trojlodní raně románskou baziliku, na jejíchž základech vznikl ve vrcholném středověku gotický Münster.
Roku 1192 si město vydobylo nezávislost na biskupovi a postavení svobodného říšského města. V roce 1388 stanula Kostnice v čele svazu měst při Bodamském jezeře.
Roku 1153 tu říšský sněm rozhodl pod vlivem římského krále Fridricha I. Barbarossy o tažení proti italským městům spojeným v tzv. Lombardské lize. 1183 se tu císař setkal s jejich představiteli a uzavřel s nimi tzv. kostnický mír. Tento výjev je vyobrazen na fasádě kostnické radnice.
Roku 1414 až 1418 se stala Kostnice sídlem konání výjimečné události, kostnického ekumenického koncilu. Během něho došlo nejen k odsouzení a upálení českých reformátorů Jana Husa a Jeronýma Pražského, ale především k odstranění trojpapežství a volbě nového papeže Martina V. Koncil zasedal v místních kostelích, k papežské volbě došlo ve středověkém obchodním domě, který byl v roce 1378 postaven na břehu jezera pro italské obchodníky s plátnem. Dnes se proto nazývá Konzilgebäude a je v něm luxusní restaurace.
Počátkem 16.století přijali obyvatelé města luteránskou reformace, proto biskup přesídlil roku 1526 do Meersburgu na protějším břehu Bodamského jezera. Roku 1548 odebral císař Karel V. po šmalkaldské válce Kostnici práva svobodného říšského města a předal ji do vlastnictví rakouských Habsburků. Město se stalo součástí Rakouska a habsburští vládci zde začali prosazovat reformaci. Šlo to však jen velmi pomalu, pomohlo až povolání jezuitů, kteří začali vystupovat proti Husovi.
V 16.století postihl Kostnici v důsledku objevení Nového světa a přesunu obchodních cest do severoněmeckých přístavů hospodářský úpadek. Hospodářská nouze trvala až do poloviny 19. století. V důsledku toho se však zachovalo starobylé historické jádro města - měšťanstvo nebylo příliš bohaté, a tak neprovádělo zásadní přestavby svých domů. Další příčinou byla blízkost švýcarské hranice, kvůli níž město nebylo za II. světové války bombardováno.
Roku 1806 byla Kostnice připojena k bádenskému velkoknížectví, které existovalo do roku 1918. Roku 1848 zde za bádensko-falckého povstání vyhlásili revolucionáři v čele s F. Heckertem republiku.
19.století přineslo s rozvojem cestování Kostnici nové možnosti rozvoje. Roku 1824 bylo zavedeno na Bodamském jezeře cestování na parnících, v roce 1863 železnice pro niž bylo postaveno reprezentativní nádraží v novogotickém stylu, 1918 vzniklo letiště a roku 1928 vyplul první trajekt. Město tak znovu nabylo jistého významu.
Roku 1966 byla v Kostnici založena na základě reformy z předchozího roku univerzita, kterou dnes navštěvuje téměř 10 tisíc studentů. To přineslo do města také mnoho pracovních příležitostí. Zpočátku sídlila v různých historických budovách, například také v dominikánském klášteře, kde byl v době koncilu vězněn M. Jan Hus. Roku 1972 začal být budován rozlehlý moderní campus na hoře Giessberg s rozsáhlou volně přístupnou knihovnou.
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]| Kostnice (1991-2020) – podnebí | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Období | leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec | rok |
| Nejvyšší teplota [°C] | 16,3 | 19,4 | 24,4 | 30,7 | 32,2 | 36,3 | 36,9 | 36,5 | 30,9 | 25,8 | 22,0 | 16,8 | 36,9 |
| Průměrné denní maximum [°C] | 3,9 | 5,8 | 11,1 | 16,0 | 20,3 | 23,9 | 25,7 | 25,3 | 20,3 | 14,6 | 8,2 | 4,5 | 15,0 |
| Průměrná teplota [°C] | 1,2 | 2,1 | 6,0 | 10,2 | 14,5 | 18,1 | 19,9 | 19,5 | 15,0 | 10,3 | 5,2 | 2,0 | 10,3 |
| Průměrné denní minimum [°C] | −1,0 | −0,9 | 2,0 | 5,2 | 9,5 | 13,2 | 15,0 | 14,8 | 11,1 | 7,3 | 2,9 | −0,1 | 6,6 |
| Nejnižší teplota [°C] | −19,0 | −13,7 | −12,5 | −3,5 | −0,6 | 4,4 | 7,6 | 6,8 | 2,4 | −3,8 | −9,0 | −13,7 | −19,0 |
| Průměrné srážky [mm] | 46,0 | 45,0 | 51,0 | 57,0 | 89,0 | 100,0 | 96,0 | 98,0 | 69,0 | 63,0 | 57,0 | 63,0 | 834,0 |
| Zdroj: Wetter Konstanz / wetterlabs.de | |||||||||||||
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Ve městě sídlí Univerzita Kostnice, založená roku 1966 v aule Inselhotelu, dnes působí ve vlastním univerzitním kampusu.
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Münster – biskupská katedrála (velechrám), trojlodní gotická bazilika se západním chórem, kryptou a dvěma podzemními kaplemi, sv. Konráda a oktogonální kaplí sv. Mauricia, v níž je umístěna raně gotická osmiboká stavba Božího hrobu, významná kamenosochařská památka z doby kolem roku 1260 prezentuje v nástavcích atiky 12 soch stojících apoštolů a po obvodu christologický cyklus. Významné gotické prvky v interiéru katedrály: nástěnná malba sv. Kryštofa s Ježíškem, gotické dřevořezby: dvoje západní vrata s cykly reliéfů ze Starého zákona a Kristova života, chórové lavice s řezanými figurkami na čelech a v nástavcích vimperků. Nedochovaly se staré chórové stupně, které byly lavicemi účastníků koncilu. U vchodu je v dlažbě vsazena mosazná destička, označující legendární místo, kde stál obžalovaný Jan Hus. Raně barokní kazatelna (1680) – dřevořezba, skříň se symboly čtyř evangelistů je nesena sloupem v podobě sochy praotce Abraháma s obětním beránkem u nohou. Na severní straně chrámu je mj. barokní kaple sv. Jana Nepomuckého se stříbrnou relikviářovou bustou světce a s oltářním obrazem Svržení sv. Jana z Karlova mostu. Některé sloupy mezilodní arkády jsou původem románské.
- Křížová chodba münsteru – gotická stavba s křížovými klenbami a rekonstruovanými okenními kružbami; na severní straně je zavěšeno 5 malovaných genealogických tabulí jihoněmecké šlechty; biskupská rezidence stojí po jižní straně od münsteru
- Mariánský sloup – socha stojící Panny Marie s Ježíškem z roku 1753, odlitá ze železné litiny, na paměť předchozích morových epidemií
- Kostel sv. Štěpána (St. Stephanskirche; Barfüsserkirche) – původem raně křesťanský, přestavěný ve 2.třetině 13. století na klášterní chrám řádu minoritů; dnes gotická trojlodní bazilika se zbytky nástěnných maleb ze 14. století, chórové lavice s dřevořezbami z doby kolem roku 1300, doplněny kolem 1430; bazilika vyhořela roku 1398, ale posloužila v době památného koncilu k třítýdennímu zasedání; byla rekonstruována po roce 1424; z barokních úprav pocházejí varhany a jejich maska Konvent minoritů (později františkánů) přiléhá ke kostelu; mozaika z fajánsových dlaždic na vnější stěně připomíná, že zde Friedrich Hecker v čele rebelů roku 1848 vyhlásil republiku
- Židovský památník – bývalý tržní dům naproti münsteru; v suterénu byly archeologickým výzkumem odkryty fragmenty gotického domu se sklepem ze 13.–14. století
- Kostel Nejsvětější Trojice (Hl. Dreifaltigkeitskirche) – klášterní kostel někdejšího kláštera řádu augustiniánů – eremitů, založeného roku 1268; nástěnné malby na stěnách lodi: 2 pásy, v horním pásu starší výjevy z dějin řádu, ve spodním jsou ve cviklech zpodobeni svatí patroni a proroci, mj. nad kruchtou trůnící sv. Zikmund – je kryptoportrétem císaře Zikmunda Lucemburského, který tuto část maleb objednal jako dík za své ubytování v klášteře v době koncilu; razantní restaurátorské zásahy z roku 1906.
- Kristův kostel (Christuskirche) – bývalý jezuitský kostel, raně barokní architektura, vystavěná po roce 1623; nyní slouží starokatolické církvi; přiléhá k němu budova někdejšího jezuitského – nyní městského divadla; na fasádě v úrovni 1.patra je polychromovaný raně barokní reliéf s divadelní scénou jezuitských herců.
- Konzilsgebäude – dvoupatrová budova kostnické radnice, která sloužila k zasedání účastníkům koncilu; na jižní straně dochovaný gotický portálek s erby; v regotizované podobě přestavěné ve 2. polovině 19. století (s nástěnnými malbami v přízemí) dnes slouží jako restaurace.
- Steigenberger Inselhotel – luxusní hotel na ostrově v Bodamském jezeře, přestavěný v letech 1870–1874 rodinou Ferdinanda von Zeppelina z gotického kláštera a kostela dominikánů ze 13. století (činného do roku 1785), zde v polokruhové věžičce byl vězněn Jan Hus; kámen k němuž byl přikován, se v sakristii chrámu ukazoval nejméně od 18. století (dnes je v tzv. Husově domě); cyklus nástěnných maleb v gotické křížové chodbě znázorňuje významné dějinné okamžiky Kostnice od mytických počátků po otevření hotelu.Z gotických staveb se dochovalo také zdivo kostela, dnes je kostel přepažený a slouží jako součást slavnostního sálu.
- Městské opevnění bylo zbořeno před stavbou želenice v 60. letech 19. století; dochovaly se z něj tři kamenné věže s branami: Schnetztor ze 14. století, Rheintorturm' z doby kolem roku 1400, a Pulverturm (Prašná věž) s částí hradební zdi.
- Husův kámen (Hussenstein) – památka na upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského, tzv. bludný kámen (balvan z Bodamského jezera nalezený při stavbě železnice) byl roku 1868 opatřen dvěma pamětními tabulkami, vsazen do travnaté plochy na kostnickém předměstí Paradise, a označen za místo Husova upálení; kostnickým aktivistou Karlem Zoglmannem byl za účasti českých poutníků slavnostně odhalen.
Muzea
[editovat | editovat zdroj]Husův dům
[editovat | editovat zdroj]
Takzvaný Husův dům se nachází nedaleko Schnetztor v Hussenstrasse 64. Podle místní tradice zde Jan Hus se svým doprovodem měl být ubytován od 3. do 28. listopadu 1414 u vdovy Fidy Pfisterin.[4] Nicméně dům byl pravděpodobně postaven až kolem roku 1500, Hus v něm tedy bydlet nemohl.
Skutečný dům vdovy Fídy stál sice v ulici sv. Pavla, jak se Hussenstrasse dříve jmenovala, ale u kousek dále, šlo zřejmě o dnešní č. 22, kde býval větší zájezdní hostinec, kde mohl bydlet nejen Hus osobně, ale také jeho početný doprovod s koňmi.
Na fasádu domu č. 64 byl již v 17. století umístěn obraz s posměšným čtyřverším, sejmutý až ve 20. století. V roce 1785 byla na průčelí osazena menší Husova kamenná busta. Roku 1878 směřovala do Kostnice již druhá národní pouť, jejímž výsledkem bylo osazení pamětní desky, která je na fasádě dodnes.[5][6]
V roce 1922 dům zakoupilo konsorcium českých bank a předalo ho Společnosti Husova muzea se sídlem v Praze. Tato společnost, která stále zajišťuje provoz domu, byla založena roku 1919. První muzejní expozice byla otevřena roku 1965, v roce 1980 proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy a expozice přepracována. Ve spolupráci s Husitským muzeem v Táboře byla další úprava expozice provedena v 90. letech minulého století; zatím poslední expozice byla otevřena v roce 2015.
Rosgartenmuseum
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší muzeum ve městě založil roku 1870 v někdejším cechovním domě řezníků Ludwig Leiner (1830–1901), sběratel archeologických, paleontologických, geologických a mineralogických památek. Dnes kromě toho vystavuje velký dřevěný model města rekonstruovaný podle plánu z roku 1605, sbírku gotických soch a deskové malby, cechovní a církevní památky.
Zemské archeologické muzeum
[editovat | editovat zdroj]Prezentuje regionální památky od pravěku až po raný novověk. Sídlí v někdejších budovách konventu benediktinů v Petershausenu.
Osobnosti města
[editovat | editovat zdroj]
- Karl Julius Perleb (1794–1845), botanik
- Ferdinand von Zeppelin (1838–1917), konstruktér ztužených vzducholodí
- Eugen Fink (1905–1975), filosof a fenomenolog
- Hans Robert Jauß (1921–1997), literární teoretik a romanista
- Georg Elser (1903–1945), odpůrce nacismu, atentátník na Hitlera
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2018 (4. Quartal). Spolkový statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-03-10].
- 1 2 Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
- ↑ J. Boubín, B. Zilynská, Muzeum M. Jana Husa v Kostnici, Praha 2011, bez paginace
- ↑ Deska Husova v Kostnici. S. 2. Národní listy [online]. 1878-05-30 [cit. 2021-07-31]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Druhá pouť do Kostnice. S. 3. Národní listy [online]. 1883-07-14 [cit. 2021-07-31]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Städtepartnerschaften. www.konstanz.de [online]. [cit. 2025-03-31]. Dostupné online. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Helmut MAURER, Geschichte der Stadt Konstanz I–V, Konstanz 1989
- František Michálek BARTOŠ, Hus a město Kostnice 1415–1915, Praha 1934
- Zdeněk Nejedlý: Kostnice – město Husovo. Praha 1926
- Pavel B. KŮRKA, Peripetie s českým názvem města Kostnice, Medievalia historica Bohemica 10, 2005, s. 353–364.
- DEHIO, Handbuch der Kunstdenkmäler, Land Baden-Württemberg, Stadt Konstanz
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostnice na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Kostnice ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Kostnice na Facebooku
- Kostnice na Instagramu
- Kostnice na Youtube
