Karlovo náměstí (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karlovo náměstí
Park na Karlově náměstí
Park na Karlově náměstí
Umístění
Město Praha
Městská část Praha 2
Čtvrť Nové Město
Poloha 50°4′32″ s. š., 14°25′12″ v. d.
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons
Nová zástavba na Karlově náměstí
Kašna se sloupem a sochou sv. Josefa s Ježíškem

Karlovo náměstí (lidově Karlák, německy Karlsplatz) je největší náměstí v České republice a jedno z největších v Evropě (rozloha 80 552 m2),[1] administrativně spadá pod Prahu 2, historicky pak do čtvrti Nové Město. Současný název, po Karlu IV., má až od roku 1848, do této bylo nazýváno Dobytčí trh, německy Viehmarkt.

Popis a historie[editovat | editovat zdroj]

Náměstí bylo vytyčeno roku 1348 při lokaci Nového Města pražského přibližně uprostřed a stalo se jeho hlavním veřejným prostranstvím, tržištěm i shromaždištěm. Bylo největším náměstím středověké Evropy[2] a při poutích spojených s ukazováním říšských relikvií se zde sešlo až 30.000 lidí. Náměstí je kosodélného, téměř obdélníkového půdorysu o přibližných rozměrech 152 x 550 metrů[3]. Původně sahalo až po dnešní Lazarskou ulici, v níž se od poslední třetiny 14. století začaly stavět masné krámy až k ohradě Židovské zahrady a po Řeznickou ulici. Severojižním směrem byly na jeho ploše situovány prodejní stánky a s větší části dřevěná slanečková bouda. Od 60. let 19. století bylo náměstí ozdravováno, tržní provizoria stržena a plochy proměňovány na park. V roce 1884 jeho podobu anglického parku s rozmanitými, asymetricky vysazenými dřevinami navrhl významný český zahradní architekt František Josef Thomayer). Roste zde mnoho památných a starobylých stromů. Například v jižní části náměstí se nachází památný platan javorolistý. Na památku 50. výročí vzniku Československa 28. října 1968 žáci základní devítileté školy z Resslovy ulice vysadili v jižní části parku lípu jako symbolický Strom republiky. Pamětní cedulka byla odstraněna v období normalizace roku 1972[4].

Na severní straně na nároží Spálené ulice stojí stylově eklektická čtyřkřídlá budova Městského soudu čp. 6/II. V téže frontě až do Vodičkovy ulice stojí původem gotická stavba Novoměstská radnice s hranolovou věží. Do roku 1789 se jižně od ní v kolejišti tramvaje až po okraj dnešní Ječné ulice nacházela centrální gotická stavba kaple Božího Těla, jejíž základy byly zachyceny naposledy při archeologickém výzkumu z roku 2011[5].

Severovýchodní frontu proti radnici na nároží Řeznické ulice tvoří mj. Salmovský palác s plastickým "S" v průčelí, přestavěný z barokního Braunova letohrádku. Východní frontu od Ječné ulice zaujímá kostel sv. Ignáce s areálem někdejší novoměstské koleje jezuitů a její bývalou kaplí sv. Františka Xaverského, které byly po roce 1781 adaptovány pro účely vojenské a nyní Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, dnes slouží například III. interní klinice. Jedním z domů v jižní frontě náměstí, které nemocnice využívá, je „Faustův dům“ neboli Mladotovský palác (majitelem budovy je hlavní město Praha) čp. 502/II, kde za Rudolfa II. žil anglický alchymista a mystik, možná i špión anglické královny Alžběty I.[zdroj?], Edward Kelly (Edward Talbot), spolupracovník Johna Dee.

Náměstí má hlavní křižovatku v severojižní ose a kolmo na ní západo-východní trať z Resslovy do Ječné ulice. Těmito směry je vedena tramvajová trať několika linek. Tramvajové spojení zde existuje od konce 19. století, od 50. let do 70. let 20. století k němu přibyly trolejbusy, které směřovaly z Vinohrad Žitnou ulicí směrem do Resslovy ulice a odtud pak přes Jiráskův most dále na Smíchov, kde se trať rozvětvila do Jinonic a na Strahov[6] Tuto dopravu koncem 70. let vystřídaly městské autobusy a od roku 1980 se zde razil tunel metra trasy B. Stanice metra Karlovo náměstí má dva vestibuly, severovýchodní ústí do Karlova náměstí a jihozápadní vestibul na Palackého náměstí, stanice byla zprovozněna roku 1985.

Po zrušení tramvajové trati na Václavském náměstí se z něj na Karlovo náměstí přesunul hlavní uzel celé pražské tramvajové dopravy. Vede přes něj několik tramvajových linek spojujících většinu města.

Sochy, kašny a pomníky[editovat | editovat zdroj]

Památník Vítězslava Hálka na Karlově náměstí

Významné budovy[editovat | editovat zdroj]

  • Novoměstská radnice – gotická stavba, v renesanci upravovaná, kolem roku 1950 regotizována; při generální obnově v letech 1988-1996 byly odstraněny věžní hodiny, příčky a přístavby z 19. století.
  • Kostel svatého Ignáce z Loyoly – barokní bazilika, původně jezuitský chrám
  • Novoměstská jezuitská kolej – zde i sousedních domech sídlí Všeobecná fakultní nemocnice
  • Faustův dům – barokní, v jádru gotický dům spojený s legendou o Faustovi
  • Budova Městského soudu - eklektická stavba původně c. a k. trestní soud, stojí na místě několika domů a kaple sv. Lazara, postavena v letech 1900-1903 podle návrhu architekta Emila Förstera,
  • Palác Charitas, kde má svoje ústředí také politická strana KDU-ČSL
  • České vysoké učení technické - budova stojí na nároží Resslovy ulice, na západní straně náměstí, na místě kláštera křižovníků Strážců Božího hrobu a jejich kostela sv. Petra a Pavla, byla navržená roku 1879 architektem Ignácem Ullmannem; slouží fakultám strojní a elektrotechnické
  • Charles Square Center – skleněná novostavba z roku 2002, která podle kritiků narušila charakter náměstí[7]
  • Braunův dům – čp. 671/II na rohu Řeznické ulice, kde bydlel barokní sochař Matyáš Bernard Braun, r. 1820 přestavěn na klasicistní palác Salm-Reifferscheidů
  • Secesní nájemný dům čp.287/I na nároží Karlova náměstí a ulice Odborů, návrh architekta Josefa Kovařovice z r. 1913, někdejší sídlo redakce časopisu Zlatá Praha, po které se dochoval reliéfní emblém na fasádě nejvyššího patra, dílo Josefa Srbka[8]
  • Dům čp. 555-556/II zdědil po matce novinář a malíř Vilém Weitenweber.
  • Secesní dům U kamenného stolu čp.550/II, novostavba z let 1911-1912 na nároží Karlova náměstí 37 a Ječné ulice stojí na místě historického domu, v němž bydlela a zemřela spisovatelka Karolína Světlá. Podle pověsti před domem stával do poloviny 19. století pult, zvaný Kamenný stůl, na němž se obchodníkům vyplácela tržba za prodaný dobytek[9]. Podle pověsti to byla původně oltářní menza ze zrušené kaple Božího Těla a po zrušení tržiště byla zazděna do základů domu. Při jeho bourání roku 1911 však nebyla nalezena[10].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EDERER, Antonín. Náměstí, trhy a plácky staré Prahy. 1. vyd. Praha : Milpo, 2002. 160 s. ISBN 80-86098-24-9. S. 99.  
  2. Vilém LORENC, Nové Město Pražské, SNTL Praha 1976, 110
  3. Dobroslav LÍBAL, in: Umělecké památky Prahy II, 1998, s. 19
  4. Wikipedista Dobroš: osobní svědectvíúčastníka
  5. Jaroslav PODLISKA, Příspěvek archeologie k poznání podoby kaple Božího Těla na Karlově náměstí v Praze, in: Staletá Praha 29, 2/2013, s. 2–20
  6. Stanislav LINERT, Autobusy a trolejbusy pražské městské hromadné dopravy. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, 2002.
  7. Skleněná novostavba zklamala na iDnes.cz
  8. Umělecké památky Prahy II, 1998, s. 377
  9. František RUTH, Kronika královské Prahy II, Praha 1905, s. 537
  10. Julius KOŠNÁŘ, 1933

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Ruth, Kronika královské Prahy, II. díl, Nakladatelství Pavla Körbera: Praha 1905, s.520-541
  • Václav VOJTÍŠEK, Sklad slanečků na rynku novoměstském, in: Z minulosti naší Prahy. Praha 1919, s. 73-92.
  • Růžena BAŤKOVÁ a kolektiv: Umělecké památky Prahy, II., Nové Město a Vyšehrad. Praha: Academia 1998, s. 17-19
  • EDERER, Antonín. Náměstí, trhy a plácky staré Prahy. 1. vyd. Praha : Milpo, 2002. 160 s. ISBN 80-86098-24-9. S. 99–104.  
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha : Vincentinum, 1933. Dostupné online. – kapitola O kostele Božího těla na Karlově náměstí, s. 68–70.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]