Vilém Weitenweber

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilém Weitenweber
Vilém Weitenweber na kresbě od Františka Ženíška (1902)
Vilém Weitenweber na kresbě od Františka Ženíška (1902)
Narození 6. dubna 1839
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. prosince 1901 (ve věku 62 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatel a novinář
Národnost Češi
Rodiče Vilém Rudolf Weitenweber
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Weitenweber, křtěný Wilhelm Adolph Weitenweber (6. dubna 1839 Praha-Malá Strana[1]1. prosince 1901 Praha[2]), byl český spisovatel a novinář, proslulý svými články a kritickými studiemi z oblasti výtvarného umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré měšťanské rodiny; jeho otec Vilém Rudolf Weitenweber (1804–1870) byl známý pražský lékař a přírodovědec.[3][4]. Také matka Marie, rozená Raňková (1817–1886) pocházela z významného rodu. Absolvoval malostranské gymnázium, poté krátce studoval[5] práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Jako student se zapojil do sokolského hnutí — např. roku 1863 byl zvolen za šermovního dozorce, v roce 1866 zastával funkci praporečníka.[6]

Zájem o umění jej brzy přivedl na akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde se spřátelil s řadou budoucích významných výtvarníků. Určitou dobu sám maloval a kreslil ilustrace, například do deníku Politika, ale později si uvědomil hranice svého talentu a umění se věnoval již jen jako novinář. Působil také ve výtvarném odboru Umělecké besedy.[3]

V dubnu 1895 byl jedním z porotců v soudním procesu se skupinou sedmnácti „neodvislých socialistů“ (anarchistů), obžalovaných ze zločinu rušení veřejného pokoje na Kladensku (nepovolené spolčování a rozšiřování tiskovin, vychvalování násilných činů).[7]

V roce 1897 zasedal v komisi pro výběr nejlepšího návrhu fontány před Rudolfinem.[8] Ve společnosti byl oblíbený jako vypravěč vtipů a zábavných historek; posluchačům přitom ani nevadilo, že měl vadu řeči. Byl velmi aktivní ve spolcích, vždy ochotný pomáhat ostatním.[9]

Jeho pozdní manželství s o čtvrt století mladší Otilií Hájkovou (* 1863) bylo bezdětné[10]. Zemřel po delší nemoci ve svém dvojdomě čp.555/II-556/II na Karlově náměstí,[3] kde obýval horní patro s ateliérem. V sousedním domě sídlilo nakladatelství Jana Otty a redakce Zlaté Prahy.

Byl pohřben byl na Olšanských hřbitovech po obřadu v kostele sv. Štěpána.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Více než deset let pracoval jako redaktor výtvarné rubriky Ottova týdeníku Zlatá Praha. Napsal množství článků a referátů, zejména jako komentáře k reprodukcím uveřejněným v příslušném vydání. Svou činností přispěl k vysoké úrovni časopisu. Začínající čeští umělci mu byli vděčni za pravidelný výběr jejich prací k otištění, protože honorář od vydavatele pro ně tehdy byl často jediným zdrojem příjmu. V textech je podporoval a povzbuzoval. Byl známým a váženým členem pražské umělecké obce.[3]

Sokolské prostředí ho inspirovalo k napsání humorné básně Sbor cvičitelský (1864), v jejímž textu postupně vyjmenoval všechny tehdejší cvičitele,[11] a vzpomínkového článku Jeden večer mezi Sokoly v ....[12] Obě práce vyšly roku 1883 ve sborníku Památník Sokola Pražského.

Ukázky článků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. a b c d Vilém Weitenweber. Národní listy. 1901-12-03, roč. 41, čís. 333, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-27]. 
  4. Více o otci viz úmrtní oznámení: Vilém Weitenweber. Národní listy. 1870-04-02, roč. 10, čís. 91, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  5. Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, Matriky Německé univerzity v Praze - Weizsaecker Wilhelm *1886
  6. Různé zprávy. Seznam rozličných funkcionářů „Sokola Pražského“. Sokol. 1876, roč. 6, čís. 9, s. 70. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  7. Porota většinou hlasů rozhodla o nevině obžalovaných, s výjimkou jednoho, který byl odsouzen na 15 měsíců. Více o tomto procesu viz Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-24, roč. 35, čís. 112, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (1. den), Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-25, roč. 35, čís. 113, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (2. den), Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-26, roč. 35, čís. 114, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (3. den) a Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-27, roč. 35, čís. 115, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (rozsudek)
  8. Fontána před Rudolfinem. Národní listy. 1897-02-23, roč. 37, čís. 54, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-27]. 
  9. a b K obrazům. Zlatá Praha. 1902-02-28, roč. 19, čís. 18, s. 216. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  10. Archiv hl.m.Prahy, Soupis pražského obyvatelstva z let 1830-1920
  11. WEITENWEBER, Vilém. Sbor cvičitelský. In: MÜLLER, Josef. Památník Sokola Pražského. Praha: Sokol pražský, 1883. Dostupné online. S. 235-236.
  12. WEITENWEBER, Vilém. Jeden večer mezi Sokoly v .... In: MÜLLER, Josef. Památník Sokola Pražského. Praha: Sokol pražský, 1883. Dostupné online. S. 303-305.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]