Vilém Weitenweber

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilém Weitenweber
Vilém Weitenweber na kresbě od Františka Ženíška (1902)
Narození 6. dubna 1839
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. prosince 1901 (ve věku 62 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatel a novinář
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Weitenweber, křtěný Wilhelm Adolph Weitenweber (6. dubna 1839 Praha-Malá Strana[1]1. prosince 1901 Praha[2]) byl český spisovatel a novinář, proslulý svými články a kritickými studiemi z oblasti výtvarného umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré měšťanské rodiny; jeho otec Vilém Rudolf Weitenweber (1804-1870) byl známý pražský lékař a přírodovědec.[3][4]. Také matka Marie, rozená Raňková (1817-1886) pocházela z významného rodu. Absolvoval malostranské gymnázium, poté krátce studoval[5] práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Jako student se zapojil do sokolského hnutí — např. roku 1863 byl zvolen za šermovního dozorce, v roce 1866 zastával funkci praporečníka.[6]

Zájem o umění jej brzy přivedl na akademii výtvarných umění v Mnichově. Tam se spřátelil s řadou budoucích významných výtvarníků. Určitou dobu sám maloval a kreslil ilustrace, například do deníku Politika, ale později si uvědomil hranice svého talentu a umění se věnoval již jen jako novinář. Působil také ve výtvarném odboru Umělecké besedy.[3]

V dubnu 1895 byl jedním z porotců v soudním procesu se skupinou sedmnácti „neodvislých socialistů“ (anarchistů), obžalovaných ze zločinu rušení veřejného pokoje na Kladensku (nepovolené spolčování a rozšiřování tiskovin, vychvalování násilných činů).[7]

Roku 1897 zasedal v komisi pro výběr nejlepšího návrhu fontány před Rudolfinem.[8] Ve společnosti byl oblíbený jako vypravěč vtipů a zábavných historek; posluchačům přitom ani nevadilo, že měl vadu řeči. Byl velmi aktivní ve spolcích, vždy ochotný pomáhat ostatním.[9]

Jeho pozdní manželství s o čtvrt století mladší Otilií Hájkovou (*1863) bylo bezdětné[10]. Zemřel po delší nemoci ve svém dvojdomě čp.555/II-556/II na Karlově náměstí,[3] kde obýval horní patro s ateliérem. V sousedním domě sídlilo nakladatelství Jana Otty a redakce Zlaté Prahy.

Byl pohřben byl na Olšanských hřbitovech po obřadu v kostele sv. Štěpána.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Více než deset let pracoval jako redaktor výtvarné rubriky Ottova týdeníku Zlatá Praha. Napsal množství článků a referátů, zejména jako komentáře k reprodukcím uveřejněným v příslušném vydání. Svou činností přispěl k vysoké úrovni časopisu. Začínající čeští umělci mu byli vděčni za pravidelný výběr jejich prací k otištění, protože honorář od vydavatele pro ně tehdy byl často jediným zdrojem příjmu. V textech je podporoval a povzbuzoval. Byl známým a váženým členem pražské umělecké obce.[3]

Sokolské prostředí ho inspirovalo k napsání humorné básně Sbor cvičitelský (1864), v jejímž textu postupně vyjmenoval všechny tehdejší cvičitele,[11] a vzpomínkového článku Jeden večer mezi Sokoly v ....[12] Obě práce vyšly roku 1883 ve sborníku Památník Sokola Pražského.

Ukázky článků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. a b c d Vilém Weitenweber. Národní listy. 1901-12-03, roč. 41, čís. 333, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-27]. 
  4. Více o otci viz úmrtní oznámení: Vilém Weitenweber. Národní listy. 1870-04-02, roč. 10, čís. 91, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  5. Právnická fakulta Německé univerzity v Praze, Matriky Německé univerzity v Praze - Weizsaecker Wilhelm *1886
  6. Různé zprávy. Seznam rozličných funkcionářů „Sokola Pražského“. Sokol. 1876, roč. 6, čís. 9, s. 70. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  7. Porota většinou hlasů rozhodla o nevině obžalovaných, s výjimkou jednoho, který byl odsouzen na 15 měsíců. Více o tomto procesu viz Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-24, roč. 35, čís. 112, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (1. den), Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-25, roč. 35, čís. 113, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (2. den), Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-26, roč. 35, čís. 114, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (3. den) a Ze soudní síně. Proces neodvislých socialistů. Národní listy. 1895-04-27, roč. 35, čís. 115, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-02-12].  (rozsudek)
  8. Fontána před Rudolfinem. Národní listy. 1897-02-23, roč. 37, čís. 54, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-27]. 
  9. a b K obrazům. Zlatá Praha. 1902-02-28, roč. 19, čís. 18, s. 216. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  10. Archiv hl.m.Prahy, Soupis pražského obyvatelstva z let 1830-1920
  11. WEITENWEBER, Vilém. Sbor cvičitelský. In: MÜLLER, Josef. Památník Sokola Pražského. Praha: Sokol pražský, 1883. Dostupné online. S. 235-236.
  12. WEITENWEBER, Vilém. Jeden večer mezi Sokoly v .... In: MÜLLER, Josef. Památník Sokola Pražského. Praha: Sokol pražský, 1883. Dostupné online. S. 303-305.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]