František Ruth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o českém spisovateli. O českém dramatikovi pojednává článek František Ruth (dramatik).
František Ruth
Narození 12. února 1854
Zbraslavice
Úmrtí 16. března 1926 (ve věku 72 let)
Praha
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Ruth (12. února 1854 Zbraslavice[1]16. března 1926 Praha)[2] byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové.[1] V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 (po sebevraždě syna) obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze (odd. 121, č. 26).

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou (*1858),[3] se kterou měl tři děti: syna Františka (* 1882), který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv[4] a dcery Hermínu (* 1883) a Hedviku (* 1887).[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů (Krok, Malý čtenář, Otavan, Osvěta, Věstník českých profesorů) posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární.[6] Po celou dobu pedagogické činnosti psal převážně časopisecké stati, bajky a mytologické příběhy pro děti a mládež. Překládal z latiny a němčiny. Přeložil Juvenálovy Satiry, přispíval do Ottova slovníku a vydal třísvazkové Bájesloví řecké a římské. Některé publikace byly vydány posmrtně, jiné se dočkaly reedic. Patnáct z nich je digitalizováno.[7]

Pro děti (Fr. Hurt)[editovat | editovat zdroj]

  • Starověké pohádky
František Hurtː Kašpárek u velkovezíra. (Obálka)

Adaptoval cizojazyčnou dobrodružnou literaturu pro českou mládež, například romány Julese Verna nebo Daniela Defoa, adaptoval i starší povídky Václava Matěje Krameria.

  • Zločincův štědrý den (povídka od Frant. Hurta; V Praze, Rudolf Storch, 1894)
  • Bílá paní rožmberská
  • Lupič nedobytných pokladen
  • Vražda v balonu
  • Hodina duchův
  • Strašidlo na hradu Dubé
  • Robinson Krusoe (podle Daniela Defoa)
  • Spící rytíři ve vrchu Blaníku
  • U australských lidojedův

Dětské divadlo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Napsal metodickou příručku pro dětská divadla, ve které rozlišuje divadlo loutkové, stínové/javajky, bramborové, kašpárkové, zvěřinec, kukátko, Mikuláše, kouzelnictví a jarmareční písně. Dále napsal tři desítky loutkových her v edici Štorchovo loutkové divadlo, vydávané Štorchovým nakladatelstvím dlouho po autorově smrti v reedicích.

  • Příruční knížka a rádce malým ředitelům divadla loutkového i dětského
  • Královna loutek
  • Rozpustilý Kašpárek
  • Kašpárek u velkovezíra (fraška ve 2 jednáních. Fr. Hurt, Rudolf Storch Praha 1895
  • Kašpárek policajtem
  • Kašpárkovy trampoty
  • Krejčí princem
  • Prodaná nevěsta (veselohra ve 3 jednáních, dle známé opery pro dětské divadlo upravil Fr. Hurt; V Praze, Rudolf Storch, mezi 1908 a 1920)
  • Staré klípky: z vyprávění MUDr. R. Fibicha in: Svobodné noviny, list Sdružení kulturních organisací. Roč. 1, č. 160, 16. 10. 1945, s. 1–2

Faktografie[editovat | editovat zdroj]

  • Dopisovatel rodinný i obchodní a domácí advokát (1897)
  • Čech a Němec (konverzace, 1897)
  • Bájesloví řecké i římské (1899)
  • Novinářský slovník slov cizojazyčných, jež vyskytují se v knihách, listech denních i v obecném hovoru, ze všech odvětví života, věd a umění. Spoluoprávce slov cizích v češtině dosud špatně užívaných (bez data; 1899)
  • Wie lerne Ich rasch böhmisch? (1906)
  • Kronika královské Prahy a obcí sousedních je nejvýznamnější Ruthova kniha.[8] [p 1]

Pseudonymy[editovat | editovat zdroj]

Publikoval také pod pseudonymy František Borovský, Fr. Borovský-Ruth a Fr. Hurt (přesmyčka jména).

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Literární pozůstalost je uložena v osobním fondu František Ruth v Památníku národního písemnictví v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruth sbíral pro Kroniku královské Prahy materiál dlouhá léta, na textech pracoval před 10 let. Dílo vyšlo v nakladatelství Pavla Körbera v letech 1903–1904 ve třech svazcích s abecedním řazením hesel podle ulic, náměstí nebo veřejných objektů. Má 1248 stran, bohaté obrazové přílohy a podrobné jmenné rejstříky. Domy jsou popsané včetně čísel popisných a orientačních s historickým úvodem a retrospektivou až do středověku. Údaje čerpal jednak z edic publikovaných pramenů, ze Starého místopisu pražského Václava Vladivoje Tomka, ze staropražských autorů a z kulturně historických knih Zikmunda Wintera, další informace získával osobně od informátorů, z nichž si nejvíce cenil archiváře města Prahy Josefa Teigeho, který mu kromě publikací zpřístupnil také lístkovou kartotéku archivu a svá excerpta. Jemu a dalším informátorům poděkoval v závěru třetího svazku své knihy. Tato kniha je dodnes ceněna pro své faktografické údaje, zejména osobní svědectví autora o domech, které podlehly asanaci staré Prahy. Vyšla v reedici v Nakladatelství Lidové noviny roku 1996. Ruth se tak zařadil mezi významné pragensisty.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Zbraslavice, 1847–1864, snímek 71, Záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z3, s. 210. Dostupné online.
  3. Matrika oddaných, Písek, 1879–1881, snímek 27
  4. Studenti pražských univerzit 1882–1945: Ruth František
  5. Soupis pražských obyvatel: Ruth František, 1854
  6. Ottův slovník naučný, sv. 22/371.
  7. Digitalizovaná díla Fr. Rutha na serveru Kramerius
  8. Kronika královské Prahy a obcí sousedních na serveru Kramerius

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Bačkovský: Přehled písemnictví českého doby nejnovější. s. 142
  • Ottův slovník naučný, heslo Ruth, František, Sv. 22, str. 371
  • Jan Václav Novák - Arne Novák:Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc 1936-1939 (2. vydání), s. 1179
  • * MAZÁČOVÁ, Stanislava. František Ruth (2). In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 3/II. P–Ř. S. 1343-1346.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]