Braunův dům

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Braunův dům
Pohled od věže Novoměstské radnice
Pohled od věže Novoměstské radnice
Základní informace
Slohrenesance, baroko, klasicismus
Poloha
AdresaKarlovo náměstí 671/24, Praha 1, Nové Město, ČeskoČesko Česko
UliceŘeznická a Karlovo náměstí
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky40163/1-1267 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům Matyáše Bernarda Brauna (jinak též Braunův dům, dříve zvaný i U dvou kamenných stolů, také U mramorového stolu a později Salmovský palác) se nachází v Praze na nároží Karlova náměstí a Řeznické ulice naproti věži Novoměstské radnice. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Palác je dvoupatrový nárožní objekt tvořený čtyřmi křídly a vnitřním dvorem. Vzhledem ke své stavební historii je směsicí gotického, renesančního, barokního, neoklasicistního i novodobého architektonického stylu. Gotické jsou sklepy a některé vnitřní části přízemí, renesanční přestavba je patrná v nádvorních křídlech a částečně i na vstupním portálu. Pozdně barokní úprava z konce 18. století zasáhla především hlavní budovu.

Hlavní uliční průčelí orientované do Karlova náměstí je klasicistní, devítiosé, členěné pilastry vysokého řádu. V přízemí je pásová rustika a výrazný, asymetricky v šesté ose umístěný portál s renesančními a barokními prvky.[1] Korunní římsa přechází nad portálem do trojúhelného štítu.

Levé boční průčelí v Řeznické ulici má čtyřosou nárožní část kopírující podobu hlavního průčelí. Další osmiosá část, poněkud vystupující dopředu, má tuto podobu jen v přízemí, zatímco fasáda v patrech je jednodušší.

Dvůr je v 1. patře obklopen otevřenou pavlačí s ozdobným kovovým zábradlím, podpíranou volutovými konzolami. V některých přízemních místnostech čelního křídla jsou dochované trámové malované stropy.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Braunův dům – umístění na Karlově náměstí
Braunův dům, atrium – pohled shora

Na místě dnešní stavby stály dříve pravděpodobně dva gotické domy (zástavba je zmiňovaná v roce 1377).[1] Tyto domy či jejich části tvořily zřejmě součást opevnění Nového Města pražského. Později tu vznikl rozsáhlý renesanční objekt; vstupní portál je datován do roku 1585, stavba je připisována Oldřichu Aostalisovi.[3]

V roce 1714 koupil dům za 2915 zlatých sochař Matyáš Bernard Braun. Žil a pracoval tu ve své dílně až do své smrti v roce 1738; v té době se domu říkalo U dvou kamenných stolů.[4] Z iniciativy Braunovy dcery Marie se uskutečnila další významná přestavba domu, tentokrát pozdně barokní, jejímž autorem byl v 60. letech 18. století buď Antonín Schmidt,[3] nebo Jan Josef Wirch.[1] Tato přestavba se vyznačovala mj. atikou, na níž byla podle dobových vyobrazení umístěna řada soch.[2]

Od roku 1786 měl v domě pronajaté místnosti ve druhém patře tehdy založený Ústav pro hluchoněmé. Působil tu až do roku 1831.[5]

V roce 1796 po smrti Braunovy dcery Marie Kuchařové její syn František dům prodal za 9 tisíc zlatých do šlechtických rukou. Od té doby se mu říkalo i U mramorového stolu[2] a patřil nejprve knížecí rodině Hohenlohe-Kirchberg, později rodině Salm-Reifferscheidů. Ti ho v roce 1820 nechali upravit klasicistně.

K další významné změně vlastnictví došlo v roce 1867, kdy dům získala sňatkem rodina hrabat Thun-Hohenstein, a ta ho vlastnila až do konce rakousko-uherského mocnářství. V letech 1918 až 1990 tu byly byty a obchody.

Poslední zcela zásadní rekonstrukce stavby proběhla v letech 1989–1991, kdy Fond národního majetku nechal mj. odstranit nevhodné zásahy z 2. poloviny 20. století (výkladní skříně v přízemí).[1] Následně byl objekt privatizován, získal ho nejprve rakouský majitel a pak česká advokátní kancelář. Díky ní bylo zrušeno dřívější parkování ve dvoře, který je spolu s dvěma sály pronajímán pro semináře, konference a jiné společenské akce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e dům U dvou kamenných stolů, U mramorového stolu - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  2. a b c Baťková (1998), s. 399
  3. a b Poche (1985), s. 241
  4. PETRÁŇOVÁ, Lydia. Domovní znamení staré Prahy. 2. vyd. Praha: Panorama, 1991. 336 s. S. 267. 
  5. Historie školy. www.skolaholeckova.cz [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 536. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 89. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 241. 
  • BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy : Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 398–399. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]