Edward Kelley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edward Kelley
Narození 11. srpna 1555
Worcester
Úmrtí 1. listopadu 1597 (ve věku 42 let)
Most
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Kelley (1. srpna 1555, Dencester, Anglie1. listopadu 1597, Most, Habsburská monarchie) také známý pod jmény Edward Talbot či Edward Kelly byl anglický alchymista žijící a pracující velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II.Praze.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1573 se zapsal ke studiu na univerzitě v Oxfordu. Studia nedokončil, ale rád se chlubil svým vzděláním a po celý život užíval neoprávněně univerzitní tituly. Následně se učil lékárníkem u Anthonyho Graye; tyto lékárnické znalosti mu pomáhaly při jeho pozdější alchymistické práci. Pracoval také v advokátní kanceláři, kde se dopustil podvodu, za což byl potrestán – byly mu uříznuty obě uši.

V roce 1582 vstoupil pod jménem Talbot do služeb známého vzdělance, přírodovědce, geografa, ale také věhlasného astrologa, alchymisty, mága a mystika Johna Dee. Kelley o sobě tehdy tvrdil, že rozmlouvá s anděly a Dee mu uvěřil a učinil z něj svého společníka a médium pro své seance. V únoru 1584 odcestoval Dee s celou svou rodinou a také se svým asistentem Kelleyem do Polska, kde pobývali na panství Alberta Laského v Lasku. Po měsíci pobytu odjeli do Krakova a poté do Prahy, kam dorazili 9. srpna 1584. Zde je uvítal věhlasný přírodovědec a císařův osobní lékař Tadeáš Hájek z Hájku, který je ubytoval ve svém domě. Na jeho přímluvu získali také audienci u císaře Rudolfa II. John Dee ale císaře nijak nezaujal a tato první audience byla také poslední.

Někteří historici[kdo?] se domnívají, že John Dee a Edward Kelley byli ve skutečnosti tajnými agenty anglické královny Alžběty I. a měli za úkol vetřít se do přízně Rudolfa II., který byl znám svou slabostí pro alchymii a magii. Právě to, že císař přijal tehdy věhlasného Johna Dee tak chladně, se dá vysvětlit i tím, že byl před ním a jeho skutečným tajným posláním někým varován. Důkazy pro tuto teorii však neexistují.[zdroj?]

Kellyho socha na Hněvíně

Nedlouho po audienci u císaře byl John Dee obviněn z čarodějnictví. John Dee i Edward Kelley uprchli z Čech do Polska a nakonec do Saska. O tři měsíce později se tajně vrátili a usadili se na dvoře jihočeského velmože Viléma z RožmberkaTřeboni. Tímto svým činem Vilém z Rožmberka velmi rozezlil císaře, což byl ale zřejmě jeho záměr. Edward Kelley mezitím v Třeboni stále zdokonaloval své alchymistické kousky a triky a brzy získal přízeň svého hostitele, kterého údajně vyléčil z těžké nemoci. Sláva Kelleyho se začala rychle šířit mezi ostatní českou šlechtou. O jeho alchymickém umění se tak zanedlouho doslechl také císař Rudolf II., který se osobně sešel s Vilémem z Rožmberka a došlo mezi nimi ke smíru a k dohodě – Kelley žil od té doby střídavě v Praze a v Třeboni a sloužil oběma svým pánům. Jeho první pokus uskutečněný před císařem dopadl skvěle, protože pomocí své speciální rtuti prý dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i „černé nebo zemní zrcadlo“, s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku.

Kelley fascinoval i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl plnovous a husté dlouhé vlasy – jednoduše černokněžnický zjev. Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii, když se údajně dopustil podvodu s listinami v kanceláři notáře nebo advokáta, v níž pracoval jako pomocník. Nakonec se Edward Kelley natrvalo usadil v Praze. Naopak doktor John Dee se v roce 1589 vrátil zpět do Anglie, kde roku 1608 zemřel v chudobě a zapomnění. Kelley zatím obratně rozmnožoval svůj majetek v hlavním městě království a dokonce získal rytířský titul. V roce 1589 byl přijat do české stavovské obce. Ke svému jménu také připojil přídomek „z Imany“ a stal se císařským radou. V roce 1590 už vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů. Sídlil také v Jílovém u Prahy, kde se pro císaře snažil vyrobit elixír mládí.

Další životní osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled, svatba se konala po měsíční známosti. Paní Westonová se stala paní Kelleyovou, prodala svůj dům a své statky v Mostě a se svou dcerou Alžbětou Johanou Vestonií následovala svého manžela do Prahy, kde bydleli v tak zvaném "Faustově domě" (Mladotovský palác) na jižní straně Dobytčího trhu (dnešní Karlovo náměstí), kterou tvoří areály Všeobecné fakultní nemocnice (majitelem budovy je dnes hlavní město Praha). Narodil se jim syn Jan Adam Kelley.

Oblíbenost Edwarda Kelleyho u císařského dvora však začala pomíjet. Osudným se mu stal souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591, při kterém přišel císařův dvořan o život. Souboje však byly nařízením císaře zakázány, a proto Kelley spěšně odjel k Vilému z Rožmberka, aby si zachránil život. Přesto byl během cesty zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Po skoro tříletém věznění se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, lano se však přetrhlo a on dopadl na skálu. Roztříštěná noha mu byla amputována a nahrazena dřevěnou. Po krátkém setrvání na svobodě v Praze bylo rozhodnuto, že Kelley bude převezen do bezpečnějšího vězení, kterým se stala cela mosteckého hradu Hněvín.

Do nového vězení ho doprovázela dobrovolně jeho žena. Prostředí mosteckého hradu i jeho okolí velmi dobře znali ze svého dřívějšího pobytu v Mostě. Kelleymu byl umožněn pohyb po celém hradě, měl možnost konat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo „Tractus de lapide philosophorum“ (Pojednání o kameni mudrců), kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil.

Kelley se rozhodl, že uteče podruhé. Opět se rozhodl použít provazu, který mu přinesla jeho žena při jedné své návštěvě. V noci spustil provaz z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman Baltazar ze Sebnice okamžitě vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval císaře o nezdařeném Kelleyho útěku. Panovník alchymistovi nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley neustále dlel na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat svůj život jako mrzák, proto vypil smrtící tekutinu. Skonal 1. listopadu 1597 ve věku 42 let. Není známo, kde se nachází jeho hrob.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVITÁK, Ivan. Rehabilitace pana Edwarda Kelleye,. Praha : Katyn, 1994.  
  • CHOUROVÁ, Petra. Alchymisté nebo šarlatáni? Edward Kelley a John Dee v Čechách. Praha : Libri, 2010. 232 s. ISBN 978-80-7277-456-2.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 196–197.  
  • TOUFAR, Pavel. Podivuhodné osudy v českých dějinách III. Brno : MOBA, 2004. ISBN 80-243-1620-X.
  • TOUFAR, Pavel. Deváté setkání s tajemstvím : osudy alchymistů : John, Edward a Bavor. Třebíč : Akcent, 2006. ISBN 80-7268-373-X.