Mág

Mág (z řec. magos, ze staroperského maguš, kněz) znamená mudrce, věštce a kouzelníka, který ovládá skryté a nepochopitelné síly (magie).

Původ slova

Řecké magos a latinské magus se odvozují od staroperského slova maguš, které označovalo příslušníky kněžské kasty v pozdním zoroastrismu a v sasánovské říši. Perské slovo patrně souvisí s indoevropským kořenem magh-, od něhož se odvozuje také české moci, mohu nebo mohutný. Vyjadřovalo tedy patrně jistou úctu i obavu z možností a sil, jimiž magušové podle tehdejšího přesvědčení vládli. Neznámá a nekontrolovatelná moc budila také obavy a u cizích, sousedních národů pochopitelně i strach.

Do evropského kulturního prostoru přišlo slovo magos patrně v době helénismu, a to ve spíše pozitivním významu mudrce, astrologa a léčitele. Tak představuje „mudrce z východu“ (řecky magoi) také Nový zákon, Mt 2, 1 (Kral, ČEP). Židovské i křesťanské prostředí bylo jinak vůči pokusům o přímé ovládání tajemných přírodních sil velmi obezřetné až nepřátelské a magie byla v pozdějších staletích přísně zakázána a trestána. Oživení zájmu o tyto síly i o magii přinesla italská renesance a raný novověk, kdežto osvícenci se jim vysmívali.

Odkazy

Literatura

• John Fowles, Mág. Přeložil Josef Línek, VOLVOX GLOBATOR, 1999/11, 584 stran, ISBN 80-7207-272-2, ISBN 9788072072729.

Související články

• Čarodějnictví
• Magie

Externí odkazy

• Slovníkové heslo mág ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Magové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Autoritní data: LCCN: sh96000309 | WorldcatID: lccn-sh96000309