Parthština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Parthština
RozšířeníParthská říše
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikace
Písmopahlaví
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3xpr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parthština je mrtvý severozápadní íránský jazyk, jímž se mluvilo v Parthské říši (248 př. n. l.224). Je též nazývána pahlaví, což je však termín kterým může být v závislosti na kontextu označováno též písmo kterým byla zapisována, středoperštinu nebo dialekty západního Íránu.[1]

Po zániku Parthské říše byla užívána jako jazyk epických děl, která byla následně asimilována do středoperské literatury. Příkladem je středoperský epos Ajádgár í ZaréránPamátka Zarérova“, s řadou přejatých slov z parthštiny, což napovídá o to že se jedná původně o text parthský. Z těchto důvodů se adjektivum parthský počalo používat ve smyslu „hrdinský, starý, dávný“. Od 6. století již byla užívána jen jako liturgický jazyk středoasijkými manichejci. Íránští muslimové, mluvící ranou novoperštinou, následně počali termín pahlaví používat pro středoperštinu jíž mluvili perští zarathušristé, ač ti sami o svém jazyku mluvili jako o pársí. Kromě toho se v rané novoperštině slovo páhlaví, respektive pahlaviját, používalo i pro poesii v dialektech západního Íránu.[2]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Parthsky Česky
ēw jeden
dva
hrē tři
čafār čtyři
panǰ pět
šwah šest
haft sedm
hašt osm
nah devět
das deset

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. ISBN 978-1884964985. 
  2. PAUL, Ludwig. Persian Language I. - Early New Persian [online]. Encyclopædia Iranica [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]