Jílové u Prahy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jílové u Prahy
Masarykovo náměstí v Jílovém u Prahy s radnicí
Znak obce Jílové u PrahyVlajka obce Jílové u Prahy
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ020A 539333
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-západ (CZ020A)
Obec s rozšířenou působností Černošice
Pověřená obec Jílové u Prahy
Historická země Čechy
Katastrální výměra 16,23 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 722 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 381 m n. m.
PSČ 254 01
Zákl. sídelní jednotky 9
Části obce 7
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu Masarykovo náměstí 194
254 01 Jílové u Prahy
Starosta Pavel Pešek
Oficiální web: www.jilove.cz
Email: radnice@jilove.cz
Jílové u Prahy v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Jílové u Prahy
Jílové u Prahy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jílové u Prahy (něm. Eule) je město v okrese Praha-západ. Leží asi 20 km jižně od Prahy v kopcovité krajině 3 km od pravého břehu Sázavy. Ve středověku zde byly významné zlaté doly; dnes je město především centrem sídelní a rekreační oblasti poblíž hlavního města, nachází se na západním okraji Hornopožárských lesů. Žije zde přibližně 4 700[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jilové u Prahy, městská pečeť z roku 1350

Středověk[editovat | editovat zdroj]

První domnělá písemná zmínka o Jílovém v listině Ostrovského kláštera k roku 1045 je padělek ze 13.století[2]. Původem to byla hornická osada ze 13. století, kterou vysadil lokátor Eberhard na městečko s kamenným kostelem sv. Mikuláše, který byl po roce 1623 přesvěcen na sv. Vojtěcha. Do druhé třetiny 13. století se vztahuje zpráva kronikáře Františka Pražského o hroudě zlata, darované králi Václavovi I., jejíž věcnou správnost historikové potvrzují.[3] První datovaná zpráva o městečku Jílovém, zástavní listina Oldřicha Zajíce z Valdeka (1242-1271)[4] pochází z 13. září 1331. Ve druhém desetiletí 14. století se Jílové připomíná již jako „královské zlatohorní město“, když zde král Jan Lucemburský dal razit zlatý dukát. Později bylo městečko zastavované různým šlechticům. Privilegiem krále Karla IV. (kolem roku 1350) bylo potvrzeno Jílové u Prahy jako královské město a ražba zlatých dukátů pokračovala.[5] Roku 1422 město dobyli a vypálili husité, což na dlouho decimovalo i jeho hospodářskou činnost.

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

Obnovené doly zničil roku 1567 požár. Vilém z Oppersdorfu roku 1587 a po něm obšírně mincmistr Lazar Ercker ze Schreckenfelsu roku 1592 podali zprávu o nevalném výtěžku jílovských hor. Těžba byla ve větším rozsahu obnovena až roku 1689. Do těžby zlata zde v první polovině 18. století investovali zakoupením dolů například i dva pražští umělci. Úspěšný byl malíř Kristián Luna, který z výnosu svého podílu sponzoroval výstavbu areálu Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře, fiaskem skončila investice malíře Petra Brandla, který se velmi zadlužil.

Těžba zlata pokračovala v omezené míře až do roku 1968, kdy byl poslení důl jako nerentabilní uzavřen.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Roku 1992 bylo Jílové u Prahy uznáno Ministerstvem kultury ČR městskou památkovou zónou. Roku 1950 se z obce Jílové u Prahy oddělila nová obec Luka pod Medníkem (s osadami Luka pod Medníkem, Podloučí a Dolní Studené), v obci Jílové u Prahy zůstaly části a osady Jílové u Prahy, Kabáty, Radlík, Horní Studené a Žampach; Dolní Studené a Horní Studené vznikly rozdělením dosavadní osady Studené.[6] Od té doby byla Luka pod Medníkem opět připojena k Jílovému, ale místní část Studené i nadále je rozdělena do dvou katastrálních území.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové[7]
  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Jílové, soudní okres Jílové
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Jílové
  • 1868 země česká, politický okres Karlín, soudní okres Jílové
  • 1884 země česká, politický okres Královské Vinohrady, soudní okres Jílové[8]
  • 1921 země česká, politický okres Královské Vinohrady expozitura Jílové, soudní okres Jílové[9]
  • 1925 země česká, politický i soudní okres Jílové[10]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Jílové[11]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Jílové[12]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Jílové[13]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-východ[14]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Jílové u Prahy (přísl. Kabáty, Luka, Podloučí, Radlík, Studené, Svatováclavské Lázně, Žampach, 2340 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[15]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, okresní úřad, okresní soud, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, katol. kostel, společenstvo hostinských, kovářů, krejčí, obchodníků, potravinářů, řezníků a uzenářů, různých živností a truhlářů, 5 cihelen, výrobna chemických přípravků Desina, 2 pily, pivovar, strojírna, továrna na vatu.
  • Služby (výběr): 2 lékaři, zvěrolékař, 2 advokáti, notář, 2 autodrožky, biograf Sokol, drogerie, fotoateliér, 2 hodináři, pastevní družstvo, 9 hostinců, 3 hotely (Hrádek, Šidelář, V Lázních), 2 kožišníci, velkoobchod s hospodářskými potřebami Agrosol, lékárna U české koruny, Občanská záložna v Jílovém, Všeobecná záložna v Jílovém, stavitel, 2 velkostatky, vinárna, zubní ateliér.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jílovém u Prahy.
  • Radnice („Věž“) na Masarykově náměstí, původně věžová tvrz ze 14. století, barokně přestavěná počátkem 18. století. Na fasádě v patře vymalován sv. Florián jako patron proti požárům.
  • Dům Mince z roku 1356, původně královský horní úřad, dnes regionální muzeum s expozicemi o těžbě zlata a dalšími (Masarykovo n. č.p. 16). Středověká patrová budova přestavěná 1706.
  • Gotický kostel sv. Vojtěcha na jižní straně Masarykova náměstí ze 13. století, ve 14. století přistavěn vysoký presbytář a v 18. století kostel barokně upraven. Jednolodní obdélná stavba s hranolovou věží mezi lodí a presbytářem. Presbytář s gotickými okny sklenut křížovou klenbou. Cenné zařízení (křídlový oltář z doby kolem 1500, některé části jsou v Národní galerii, krucifix z počátku 15. století, cínová křtitelnice z roku 1542).
  • Hřbitovní kostel Božího Těla, gotický z roku 1392, barokně upravený.
  • Barokní kaple sv. Václava z roku 1763 a pramen sv. Václava v bývalých Svatováclavských lázních.
  • Včelní hrádek na ostrohu nad místní částí Kabáty, barokní patrový zámeček z roku 1786 na místě bývalé tvrze.[16]

Technické památky[editovat | editovat zdroj]

  • V okolí města se dochovalo asi 25 důlních štol někdejších zlatých dolů. Nejznámnější jsou tři zlatokopecké štoly ležící v údolí a zčásti zpřístupněné: Svatý Josef a Svatý Antonín Paduánský jsou přístupné s průvodci Regionálního muzea z Jílového. Třetí zpřístupněnou štolou je štola Halíře pod stejnojmenným vrchem kousek od železniční stanice Jílové u Prahy. Další štoly byly rovněž zasvěcené katolickým patronům, např. Svatý Leopold.
  • Významnou technickou památkou je rovněž 43 metrů vysoký kamenný Žampašský most. Leží na posázavské trati v údolí Kocour směřujícím k Sázavě.

Zaniklé památky[editovat | editovat zdroj]

V Jílovém byl roku 1621 založen klášter s kostelem Panny Marie Loretánské, do kterého byli uvedeni minorité od sv. Jakuba v Praze. Klášter se nacházel mezi ulicemi Čs. armády a Pod Mincovnou, při kostele byla zřízena Loretánská kaple. Celý poutní areál zanikl po josefínských reformách, kdy byl přestavěn na obytné domy čp.18-22, dochovalo se jen průčelí.[17][18]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Město Jílové u Prahy se skládá ze sedmi částí na třech katastrálncíh územích:

  • Jílové u Prahy (i název k. ú.) včetně lokalit Svatováclavské Lázně a Kamenná Vrata v západní části
  • Radlík (leží v k. ú. Jílové u Prahy)
  • Kabáty (leží v k. ú. Jílové u Prahy) v Kabátech u hranic s Borkem leží i nádraží Jílové u Prahy)
  • Studené (Horní Studené leží v k. ú. Jílové u Prahy, Dolní Studené v k. ú. Luka pod Medníkem)
  • Žampach (leží v k. ú. Jílové u Prahy) pravobřežní část Žampachu včetně lokality Včelní Hrádek; levobřežní část Žampachu patří do k. ú. Hostěradice obce Kamenný Přívoz)
  • Borek (k. ú. Borek nad Sázavou)
  • Luka pod Medníkem (i název k. ú.) zahrnuje lokality Podloučí a Dolní Studené; v tomto k. ú. se nachází železniční stanice Luka pod Medníkem

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Ve městě končí silnice II/104 Davle - Jílové u Prahy. Městem prochází silnice II/105 Praha - Jílové u Prahy - Neveklov - Sedlčany.
  • Železnice – Územím města prochází železniční Trať 210 Praha - Vrané nad Vltavou - Jílové u Prahy - Čerčany. Je to jednokolejná regionální trať, doprava byla v úseku Skochovice - Jílové u Prahy zahájena roku 1900, v úseku Jílové u Prahy - Čerčany roku 1897. Železniční stanice se však nenachází přímo v Jílovém, ale asi 1,5 km na jih od náměstí směrem k řece Sázavě.

Veřejná doprava 2013

  • Autobusová doprava – Hlavní přepravní zátěž ve směru do Prahy představují autobusy, zahrnuté do systému pražské integrované dopravy (linka 332 aj.). Z města dále vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Benešov, Davle, Kamenice, Krhanice, Neveklov, Týnec nad Sázavou.
  • Železniční doprava – Po trati 210 vede linka S8 (Praha - Vrané nad Vltavou - Čerčany) v rámci pražského systému Esko. Železniční stanicí Jílové u Prahy a železniční zastávkou Luka pod Medníkem jezdilo denně 12 párů osobních vlaků.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Eva Šmilauerová, Dějiny města Jílové, in: Jílové u Prahy, historie a současnost. Vydalo Okresní muzeum Praha-západ v Jílovém 1987 s.28
  3. Eva Šmilauerová, o.c. 1987, s. 30.
  4. Oldřich Zajíc z Valdeka [online]. 2017 Geni.com [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky) 
  5. Město Jílové u Prahy [online]. Město Jílové u Prahy: 2017 Geni.com, rev. 23.9.2017 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  7. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  8. Nařízení ministerie věcí vnitrných č. 119/1884 Sb.
  9. Nařízení vlády republiky č. 414/1921 Sb.
  10. Vládní nařízení č. 311/1924 Sb.
  11. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  12. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  13. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  14. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  15. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 506. (česky a německy)
  16. E. Poche, Umělecké památky Čech I., str. 600.
  17. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. S. 146.
  18. Čechura, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. S. 97.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů: Jílové u Prahy, historie a současnost. Vydalo Okresní muzeum Praha-západ v Jílovém 1987
  • PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém : Politický okres Vinohradský. Praha: Archeologická komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy..., 1908. Dostupné online. - kapitola Jílové, s. 35-58. 
  • Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech I. (A-J), Academia Praha 1977, s. 602-603.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]