Pavel Toufar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavel Toufar
Svět knihy 2011 - Pavel Toufar.jpg
Narození 13. července 1948
Praha
Úmrtí 26. září 2018 (ve věku 70 let)
Ocenění Cena Egona Erwina Kische (1997)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Toufar (13. červenec 1948 Praha26. září 2018) byl český spisovatel, novinář, propagátor kosmonautiky.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 ukončil právnická studia na pražské Univerzitě Karlově. Téma jeho diplomové (také rigorózní) práce Mezinárodně právní postavení kosmických orbitálních stanic bylo tehdy první prací tohoto druhu z kosmonautiky na čs. vysokých školách. S poukazem na tuto práci byl vyzván k referátu na XXIV. kongresu Mezinárodní astronautické federace (IAF), kterého se zúčastnil jako tehdy nejmladší řádný účastník a byl přijat za řádného člena Mezinárodního institutu kosmického práva (IISL) při IAF.

Od roku 1973 pracoval ve svobodném povolání jako spisovatel a novinář, v letech 1978–1981 scenárista Filmového studia Barrandov, v roce 1982 redaktor nakladatelství Panorama, v období 1983–1990 opět jako spisovatel ve svobodném povolání.[3] Od poloviny 80. let spolupracoval s redakcí Televizních novin České televize (ČT), později Zpravodajství ČT, jako komentátor některých kosmonautických událostí. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem týdeníku Signál, v letech 1992–1994 byl zaměstnán ve vydavatelství Ringier, v letech 1995–1997 v nakladatelství Integra, od roku 1998 opět spisovatelem ve svobodném povolání.

Autor především knih literatury faktu, ale také beletrie, a rovněž knih populárně naučného charakteru, několika tisíc časopiseckých a novinových článků, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů. Od roku 1965 až do nuceného odchodu v roce 1977 byl stálým externím spolupracovníkem deníku Svobodné slovo, v němž vybudoval a pravidelně zajišťoval zpravodajství z kosmonautiky (mimo jiné roku 1969 napsal největší počet článků v různých československých časopisech, v nichž popularizoval program Apollo a zejména historický let Apolla 11). Také spolupracoval s časopisy Reportér, Mladý svět, VTM a mnoha dalšími.

Působil jako aktivní účastník některých experimentů spjatých s kosmickým výzkumem, např. zkoumání sociální izolace a senzorické deprivace skupiny výzkumníků: I. – 20 osob, 5 dní, červen 1978, II. – 18 osob, 5 dní, květen 1979, III. – celosvětově první multidisciplinární experiment Štola 88 – 7 osob, 18 dnů (vedoucí skupiny pokusných osob), v září 1988 byl nominován do širšího výběru mezinárodního experimentu SFINCSS-99.

Od roku 2008 se aktivně podílel na podpoře české vědecké účasti v mezinárodním experimentu Mars 500 (ESA a IMBP RAN) jako člen týmu vedeného předním světovým odborníkem PhDr. Jaroslavem Sýkorou.[4]

Od roku 2015 působil jako člen rady podvýboru pro vědu, výzkum, letectví a kosmonautiku Hospodářského výboru PS PČR.

Pavel Toufar zemřel po těžké nemoci ve středu 26. září 2018.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1986 obdržel Cenu ČSAV za popularizaci vědy za rok 1985
  • V roce 1987 obdržel Zlatou pamětní medaili ČSAV za zásluhy o rozvoj kosmického výzkumu v Československu
  • V roce 1997 obdržel literární Cenu Egona Erwina Kische za knihu Smrt číhá mezi hvězdami
  • V roce 2007 byl jmenován Čestným členem Kosmo Klubu (pozn.: tohoto ocenění si velice vážil)
  • V roce 2019 byla na jeho počet pojmenována planetka (59470) Paveltoufar = 1999 HM objevená 17. dubna 1999 Petrem Pravcem v Ondřejově.[5] Iniciátory pojmenováni byli členové Kosmo Klubu.[6][7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Autor mnoha desítek knih a několika tisíc novinových a časopiseckých textů, TV a rozhlasových pořadů. Psal především literaturu faktu, napsal i několik prací science-fiction a několik desítek populárně naučných prací.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Scénáře filmů[editovat | editovat zdroj]

  • Modrá planeta (1979)- spolupráce na scénáři

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha, Jinočany: AFSF, H&H, 1995. ISBN 80-85390-33-7, ISBN 80-85787-90-3. Kapitola Pavel Toufar, s. 385. 
  2. Zemřel Pavel Toufar. Neúnavný propagátor výzkumu vesmíru a kosmonautiky [online]. aktualne.cz, 2018-09-26 [cit. 2018-09-26]. Dostupné online. 
  3. Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. Listopad 1993, čís. 11, s. 55. ISSN 1210-6798. 
  4. ŠOLCOVÁ, Iva; GUŠIN, Vadim; STUCHLÍKOVÁ, Iva. Mars-500 fakta a postřehy ze simulovaného letu na rudou planetu. Praha: PSÚ AV ČR a Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2437-4. 
  5. MINOR PLANET CIRCULARS/MINOR PLANETS AND COMETS. minorplanetcenter.net [online]. Minor Planet Center, 2016-04-06 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. ISSN 0736-6884. 
  6. VÁCLAVÍK, Michal. Udělení planetky Pavlu Toufarovi, čestnému členu Kosmo Klubu. www.kosmo.cz [online]. Kosmo klub, 2019-04-16 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  7. Zesnulý popularizátor kosmonautiky Pavel Toufar má vlastní planetku. www.idnes.cz [online]. Technet.cz, 2019-04-17 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]