Ivan Adamovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Adamovič
Narození 27. listopadu 1967 (49 let)
Praha
Povolání spisovatel a autor sci-fi
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Adamovič (* 27. listopadu 1967 Praha) je český publicista, novinář, spisovatel a překladatel, zejména science-fiction literatury (SF).

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.[1] V 90. letech 20. století bylo jeho působení spojeno především se žánrem science fiction.[2] Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky. V roce 1997 přešel v Ikarii na externí úvazek a postupně působil zároveň s prací v Ikarii v těchto médiích: alternativní časopis Živel (zakladatel a šéfredaktor), měsíčník Quo (redaktor), internetový deník inZine.cz (šéfredaktor), Hospodářské noviny (vedoucí kulturní rubriky), Pražský deník (vedoucí kulturní rubriky), příloha Pátek Lidových novin (redaktor), finanční měsíčník Finmag (šéfredaktor), měsíčník Reader´s Digest (redaktor) a čtrnáctideník TV Max (šéfredaktor). Nyní je novinářem na volné noze a mužem v domácnosti.

Přispíval do řady českých i zahraničních časopisů. Pro nakladatelství Najáda v Praze vedl edici Manta. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu (SFFH)[3], z toho čtyřikrát jako nejlepší SF redaktor[4], třikrát za nejlepší teoretický text roku, v roce 2005 tuto cenu získal za dlouholetou práci pro žánr science-fiction. Pro různá média píše kritiky literatury, filmu a výtvarného umění, v posledních letech zejména pro Lidové noviny, Hospodářské noviny, deník E15, server Aktuálně.cz a měsíčník Bel Mondo. Byl hostem v řadě televizních diskusních pořadů (Katovna, Síto, Čtenářský deník aj.). Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval vlastní volitelný předmět Úvod do populární kultury. Byl spolukurátorem výstavy Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu, která se uskutečnila v roce 2010 v Domě umění města Brna a v pražské galerii DOX (společně s Tomášem Pospiszylem). Je rozvedený, se současnou partnerkou má syny Medarda a Leoše a dceru Rosu. Od září 2012 vede blog.tatoblog.cz věnovaný výchově dětí z pohledu otce.

Československý fandom[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 80.let se stal členem řady sci-fi klubů, nejdříve SFK Spectra, ADA, pak vedl SFK RUR a stal se členem Klubu Julese Vernea. Zúčastňoval se desítek akcí a setkání (conů) nejen v Čechách, např. pravidelný účastník Parconů od roku 1985, také ve světě (Worldcon, Eurocon). Stal se členem World SF Association of Professionals.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Paralelní světy
  • Cizí hvězdy
  • Půlnoční stíny I. – antologie hororu
  • Půlnoční stíny II.
  • Lovecraft – Šepot ve tmě, sbírka povídek hororu

Povídky[editovat | editovat zdroj]

Je autorem desítek povídek, uveřejněných v fanzinech, časopisech a antologiích

  • Antigé (SF), 3. místo v literární soutěži SFK 167
  • Velký opuštěný dům
  • Hlas krve, oceněno roku 1997 Akademií SFFH jako nejlepší horor a antologie

Studijní práce[editovat | editovat zdroj]

  • Studie Czech Science Fiction in the Last Forty Years, vydáno v Kanadě roku 1990
  • Slovník české literární fantastiky a science fiction, vydáno 1995, oceněno 1996 Akademií science fiction, fantasy a hororu za nejlepší teoretické dílo
  • Skripta Úvod do science fiction
  • Bibliografie české vědeckofantastické literatury... – diplomová práce na VŠ

Spoluautor[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.scifi.cz/ik/whosf/adaiva.htm
  2. Adamovič, I.: "Život s pocitem úžasu. Fragmenty vzpomínek sci-fi dinosaura", XB 1, 2011, č. 3 - 2012, č. 3
  3. http://www.asffh.info/
  4. Ivan Adamovič na webu Legie [online]. Praha: [cit. 2010-02-21]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]