V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Vojtěch Ignác Ullmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojtěch Ignác Ullmann
Kresba Jana Vilímka z roku 1887
Kresba Jana Vilímka z roku 1887
Narození 23. dubna 1822
Praha, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. září 1897 (ve věku 75 let)
Příbram, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Příbram
Alma mater Akademie výtvarných umění ve Vídni (1842–1847)
České vysoké učení technické v Praze
Povolání architekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
švagr Antonín Viktor Barvitius
synovec Bedřich Münzberger

Vojtěch Ignác Ullmann nejčastěji jen Ignác Ullmann(23. dubna 1822 Praha17. září 1897 Příbram)[1] byl český architekt období historismu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ullmann byl synem pražského jehláře Jakuba Ullmanna a jeho manželky Magdalény.[2] Absolvoval pražskou polytechniku a studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesorů Augusta von Siccardsburga a Eduarda van der Nülla. Po ukončení studií cestoval po Itálii a Německu. Od roku 1854 pracoval jako samostatný architekt v Praze.

Spolupracoval s architekty Antonínem Baumem, svým synovcem[2] Bedřichem Münzbergerem a Antonínem Viktorem Barvitiem. Se sestrou posledně jmenovaného, Terezií Barvitiovou (* 1826) se roku 1856 oženil. Do roku 1874 realizoval v Praze řadu staveb. Když ale neuspěl v architektonických soutěžích na výstavbu Národního divadla a Rudolfina,[3] odešel do ústraní na venkov, nejprve do Dubence, kde mu v letech 1879–1889 patřil tamní zámek,[4] a poté do Příbrami, kde v roce 1897 zemřel a je pohřben na zdejším hřbitově.[2]

Lannova vila v Bubenči
Polytechnika (ČVUT) na Karlově náměstí v Praze

Styl[editovat | editovat zdroj]

Byl typickým představitelem historismu. Jeho rané dílo bylo eklektické, mísí se v něm užívání středověkých slohových prvků novorománských a novogotických, například v úpravě plánů kostela Cyrila a Metoděje v Praze 8Karlíně) nebo v úpravě fasád Lannova domu v Praze. V další fázi své tvorby po roce 1860 byl významně ovlivněn novorenesancí Gottfrieda Sempera a z něj vycházející vídeňskou novorenesanční školou, jejíž koncepci rozšířil o inspiraci benátskými, francouzskými a domácími renesančními formami. Společně s Josefem Zítkem patřil k prvním českým vyznavačům italské novorenesance, nazývané palladianismus podle inspirace vzorníky Andrey Palladia. K cenným příkladům této etapy Ullmannovy tvorby patří projekt Lannovy vily v Praze - Bubenči z roku 1868. Pro Vojtěcha Lannu mladšího pracoval opakovaně v Praze a v Kladně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]


Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Medailon Vojtěcha Ignáce Ullmanna ve slovníku architektů působících v Českých zemích
  2. a b c ROČŇÁKOVÁ, Hana. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897). Osobnosti Příbrami [online]. 2014-06-11 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. 
  3. a b Ullmann, Vojtěch Ignác, 1822-1897 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. 
  4. ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Dubenec, s. 156–162. 
  5. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 12-13. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  6. Letenské domy – Letenský zámeček. www.tenzor.cz [online]. [cit. 2009-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-24. 
  7. VELFL, Josef. Budova konviktu [online]. Město Příbram, rev. 2014-07-19 [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  8. Vojtěch Ignác Ullmann na arch-pavouk.cz
  9. Encyklopedie Českých Budějovic : Dům kultury Slavie [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (česky) 
  10. Vápenné pece Vojtěšské hutě. E15.cz [online]. 2012-01-04 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. 
  11. Budova radnice [online]. Město Příbram [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYBÍRAL, Jindřich. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897). 1. vyd. Praha: Národní galerie v Praze, 1994. 23 s. ISBN 80-7035-069-5. 
  • Vybíral, Jindřich - Sekyrková, Milada: Dokumenty k dílu Ignáce Ullmanna. In: Umění, roč. 51, č. 4, 2003, s. 325-334.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]