V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Antonín Viktor Barvitius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Viktor Barvitius

Antonín Viktor Barvitius
Narození 14. červenec 1823
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. července 1901 (ve věku 78 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání architekt
Příbuzní Viktor Barvitius
Hnutí novorenesance
Významná díla Kostel svatého Václava na Smíchově
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Viktor Barvitius
švagr Vojtěch Ignác Ullmann

Antonín Viktor Barvitius (14. července 1823 Praha-Malá Strana[1]20. července 1901 Praha) byl český architekt a návrhář užitého umění, představitel zralého historismu, zejména novorenesance. Jeho mladším bratrem byl malíř Viktor Barvitius.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny pokladníka hrabat Buquoyů Andrease Barvitia (1782—??) a jeho manželky Barbary, rozené Eggerové (1805—??). Byl nejstarší z devíti dětí, malíř Viktor Barvitius (1834—1902) byl nejmladším z nich.[2]

Roku 1840 se přihlásil na pražskou univerzitu ke studiu filosofie a práv. Roku 1843 však vstoupil na malířskou akademii v Praze do ateliéru monumentální malby Christiana Rubena, odkud po roce 1844 přestoupil ke studiu architektury k Eduardu van der Nüllovi, Augustu Sicardsburgovi a Karlu Roesnerovi na Akademii výtvarných umění ve Vídni (Akademie der bildenden Künste).

Po několika letech práce ve Vídni roku 1854 odjel na stipendijní pobyt do Říma, kde se věnoval restaurování renesančních památek. Jeho nejvýznamnější zakázkou byla obnova rakouské rezidence Palazzo di Venezia. V rezidenci bydleli rakouští stipendisté a Barvitius se zde seznámil s Václavem Levým.

Barvitius patřil k prvním moderně myslícím konzervátorům památek. Své projekty představil na Světové výstavě 1867 a na stránkách časopisu Method.

Po návratu do Prahy spolupracoval nějaký čas i se svým švagrem Vojtěchem Ignácem Ullmannem (projekt Nádraží císaře Františka Josefa I., 1871). Barvitius s Ullmannem přinesli do Prahy vídeňský architektonický styl zvaný "Rundbogenstil". Tento "úřednický" sloh se hojně užíval pro stavbu škol, soudů, kasáren apod., ale nehodil se pro budovy reprezentační.

Antonín Barvitius později úspěšně pracoval pro Křesťanskou akademii a stal se jejím předsedou. Byl také předsedou výtvarného odboru Jednoty pro dostavbu katedrály sv. Víta, kam navrhoval liturgické nádobí, náčiní a chrámové vybavení, konzervátorem Ústřední památkové komise ve Vídni a členem České akademie věd a umění.

Byl činný také jako archeolog a roku 1882 ho jako znalce křesťanské archeologie papež Lev XIII. vyznamenal rytířským řádem sv. Řehoře.

Pohřben je na Olšanských hřbitovech.

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Jeho umělecká pozůstalost je bohatá:

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Václava na pražském Smíchově
Lannova vila

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Barvitia

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wirth Zdeněk, Antonín Barvitius, Umění 4, 1931, s. 295-308
  • Wirth Zdeněk, Antonín V. Barvitius (1823 - 1901), Grafický závod Jan Štenc, Praha 1932
  • Anděla Horová (ed.) a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M. Praha 1995, s. 50–51.
  • Schreiberová J, Kopecký M. (eds), Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5, nakl. Perseus Praha 2006, ISBN 80-239-8554-X
  • Horáček Martin, Přesná renesance v české architektuře 19. století: Dobová diskuse o slohu, Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 2012, ISBN 978-80-244-2978-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]