Lannova vila (Bubeneč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lannova vila
Lannova vila.jpg
Základní informace
Sloh novorenesance
Architekt Vojtěch Ignác Ullmann
Současný majitel Akademie věd České republiky
(od 1993)
Pojmenováno po Vojtěch Lanna
Poloha
Adresa Vila Lanna,
Praha-Bubeneč, ČeskoČesko Česko
Ulice V sadech 1/1
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 44372/1-1450 (PkMISSezObr)
Web vila-lanna.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lannova vila v Praze 6 – Bubenči je novorenesanční dům v ulici V sadech č. 1, v zahradě sevřené ulicemi Pelléova a Na Seníku. Pro svou rodinu a umělecké sbírky ji dal podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna, jako svou především letní rezidenci,[1] v letech 18681872 postavit podnikatel, sběratel umění a mecenáš Vojtěch rytíř Lanna mladší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídlo si zbudoval – poté, co založil rodinu – podnikatel, sběratel umění a mecenáš Vojtěch Lanna mladší (1836–1909), aby vytvořil klidnou oázu pro svou manželku Franzisku, rozenou von Benne [francisku fon bene] (* 1842), dceru Franzisku Josefinu (* 1866), syna Františka Vojtěcha (* 1868) a později také dceru Adélu.[2] Od Václava Storcha koupil parcelu se starším domem, který dal zbořit a postavit novou vilu; tu po roce 1880 rozšířil o dům čp. 3 původní majitelky Marie Skalické. Později vykoupil také sousední domy čp. 66 a 67, po jejich zboření rozšířil svou zahradu. Lannův syn dr. František Vojtěch se odstěhoval do Německa a roku 1913 vilu i s pozemky a vnitřním vybavením prodal staviteli Aloisu Potůčkovi. Po něm se zde vystřídalo několik soukromých majitelů, až roku 1948 byla vila znárodněním začleněna do Československých stavebních závodů, n.p. V letech 1957–1992 ji spravovala Československá akademie věd. Od roku 1993 slouží jako reprezentační objekt Akademie věd České republiky ke slavnostním příležitostem,[pozn. 1] k pořádání vědeckých konferencí, a také jako hotel.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Plány nejsou podepsané, byl to pravděpodobně architekt Ignác Ullmann, kdo navrhl a v letech 1868 až 1872 za účasti svého zetě, začínajícího architekta Antonína Barvitia [barvicia], a později s účastí jeho bratra, malíře Viktora Barvitia, postavil novorenesanční jednopatrovou vilu s věží[pozn. 2] ve stylu italského předměstského domu (villa suburbana),[pozn. 3] obklopenou sloupovým portikem a zahradou podle vzoru italského renesančního architekta Palladia. Šlo o první příklad slohově čistého novorenesančního domu v Čechách a jednu z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Interiéry tvoří vstupní hala s recepcí, čtyři reprezentační společenské salony, kuchyně a další soukromé prostory, všechny s dekorativní výzdobou romantickými malbami s figurálními scénami z řecké a římské mytologie, doplněné alegorickými a realistickými malbami, oslavujícími pracovní a společenské aktivity stavebníka.

  • Apollónův salón – ústřední prostor; trojice obrazů na čelní stěně: Zrození Apollóna; Apollón jako pastýř ve společnosti žen hraje na lyru; Apollón s lukem se chystá zastřelit monstrum Pythona; Apollón jako bůh umění a věd je symbolem samotného majitele;
  • Venušin salón – (také Kulečníkový salón) vstupní místnost z chodby, zde se také po jídle společnost scházela k partii kulečníku; mytologické malby: Zrození Venuše z mořské pěny s asistujícími tritony, najádami a mořskými kentaury; Paridův soud, Venuše oplakává mrtvého Adónise; Lovící Amor s Aurou a šelmami; Únos Psyché
  • Bakchův salón – společenská místnost s bufetem; malby s tématikou příběhů boha Bakcha a Ariadny
  • Travenský salon – vyobrazení krajiny s jezerem a osadou odkazuje k alpskému, resp. hornorakouskému původu rodiny Lannů (původně Lannerů, Lahnerů či Lähnerů) a k jejich profesi dřevařů,[pozn. 4] výrobní praxe je znázorněna porážením kmene stromu a korytem lesní klouzačky, po které se klády dopravovaly k vodě. Dále je vyobrazeno současné působiště majitele u Travenského jezeraSolné komoře, Lannova rezidence v Gmundenu, kterou – stejně jako tento salón – vymaloval Heinrich Gärtner.

Nástěnné a závěsné malby provádělo více malířů, především Viktor Barvitius, drážďanský Heinrich Gärtner, vídeňský Hans Makart, Adolf Fridrich Menzel a Leopold Rottmann, autory dekorativních maleb byli Stöhr z Hannoveru, Lotz, Willems a další.[3] Původně byly součástí vybavení také obrazy, sochy a další starožitnosti z Lannovy umělecké sbírky, rozprodané v letech 1909–1910 v aukční síni Lepke v Berlíně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Například zde probíhala oslava 90. narozenin expředsedy AV prof. Rudolfa Zahradníka (* 1928), které se zúčastnila i jeho někdejší studentka, inkumbentní německá kancléřka Angela Merkelová
  2. Ta má dvě patra a je opatřena vyhlídkovou terasou
  3. Tehdy stála skutečně na pražském předměstí
  4. Později se předkové zabývali logistikou (přepravou soli po vodě), kolem roku 1700 jsou uváděni jako zaměstnanci solního úřadu (německy Salzamt [zalcamt]), další v pokolení byli loďmistři

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOŘENÍ. Vila mecenáše Lanny. Téma. Haló noviny. Futura, a.s., 8. leden 2019, roč. 29, čís. 6, s. 9. ISSN 1210-1494. (česky) 
  2. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství (německy)
  3. Klutschak 1878, s. 140 (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLUTSCHAK, Franz. Der Führer durch Prag, Verlag der Bohemia Actiengesellschaft Prag 1878, 12. rozšířené a vylepšené vydání, s. 140 (německy)
  • BAŽANT, Jan. Lannova vila. Příloha Akademického bulletinu AVČR, Praha 2013. (česky)