Miloslav Stehlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miloslav Stehlík
Narození 2. dubna 1916
Milovice
Úmrtí 15. července 1994 (ve věku 78 let) nebo 15. srpna 1994 (ve věku 78 let)
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloslav Stehlík (2. dubna 1916 Milovice15. července 1994) byl český dramatik, režisér, herec a prozaik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 19361937 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 19401944 hrál v divadelních společnostech Z. Valdena, J. Burdy, F. Sece a J. Marečka [1]. Podílel se na založení Realistického divadla v Praze, kde pak v letech 19451949 působil. V letech 19491951 působil ve funkci uměleckého ředitele Divadla Jiřího Wolkra. V divadelní sezóně 1952/1953 byl hercem a režisérem Divadla J. K. Tyla v Plzni. V následující sezóně (1953/1954) byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze, do této funkce se vrátil ještě v letech 19701976, kdy odešel do důchodu. V období let 19551966 byl dramaturgem a režisérem Divadla na Vinohradech [2].

Vyučoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v letech 1952/1953. Byl manželem herečky Věry Budilové a otcem herce ND Milana Stehlíka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob Miloslava Stehlíka na hřbitově ve vesnici Straky

M. Stehlík se ve svém díle věnoval převážně tématu, jenž nahlížel na revoluční proměnu poválečné vesnice a s tím spojenou proměnu člověka.[3] Ve své oblasti byl výjimečným, jelikož „úspěch“ svých her nestavěl pouze na konfrontaci s kapitalismem a na „úspěších“ socialismu, ale pokoušel se i zde dodržovat alespoň některé zásady dramatu. V některých hrách se mu podařilo spojit všechny „nepřátele socialismu“ do jedné postavy – fašistický sedlák ap.

Drama a próza

  • Vesnice Mladá, 1947 realistická hra z vesnického prostředí
  • Lodi naděje, 1948
  • Mordová rokle, 1949
  • Jarní hromobití, 1952 Opět se jedná o hru z vesnice, ale zde již zemědělci radostně budují socialismus.
  • Nositelé řádu, 1953
  • Vysoké letní nebe, 1955
  • Selská láska, 1956
  • Vesnická kronika, 1959
  • Procesí k Panence, 1961

Tvorba pro mládež

  • Perníková chaloupka, 1951
  • Černí rytíři, o hornicích

Mimo vlastní tvorby dramatizoval řadu sovětských děl: Jak se kalila ocel (Nikolaj Alexejevič Ostrovskij), Začínáme žít (Anton Semjonovič Makarenko) a rovněž román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci. Zfilmování se v roce 1961 dočkala jeho prozaická prvotina Procesí k Panence (Hrají: V. Lohniský, J. Kemr, F. Filipovský, V. Menšík, S. Zázvorková, J. Bohdalová, P. Filipovská a další. Scénář M. Stehlík. Kamera J. Kučera. Režie Vojtěch Jasný).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 463
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. PROCHÁZKA, Vladimír a kol. Příruční slovník naučný IV. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1963. S. 267. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]