Přeskočit na obsah

Jaroslav Brabec (režisér)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Jaroslav Brabec
Jaroslav Brabec (2024)
Jaroslav Brabec (2024)
Narození14. června 1954 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVeronika Freimanová (–2008)
Český lev
Nejlepší kamera
1993 – Krvavý román
1999 – Kuře melancholik
2002 – Andělská tvář
Umělecké ceny
FFM Trutnov – čestné uznání za kameru
1984 – Poklad hraběte Chamaré

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Brabec (* 14. červen 1954, Praha) je český filmový a televizní kameraman, režisér, scenárista a vysokoškolský pedagog.

V roce 1979 dokončil studium kamery na FAMU. Následně nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde od roku 1983 pracoval i jako režisér. Mezi jeho první kameramanské počiny patřil snímek Fera Feniče Džusový román, se kterým spolupracoval i na filmu Zvláštní bytosti. Se Zdeňkem Troškou natočil Poklad hraběte Chamaré, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Zkouškové období, Andělská tvář nebo Z pekla štěstí 2, s Věrou Chytilovou Kopytem sem, kopytem tam a Mí Pražané mi rozumějí, s Dušanem Kleinem Kdo se bojí, utíká, s Karlem Smyczkem Proč? a Sedm hladových.

Režijně se podílel na vzniku seriálu GEN – Galerie elity národa. V 90. letech režíroval a natočil hororový snímek Krvavý román, thriller Holčičky na život a na smrt (v obou hrála jeho manželka Veronika Freimanová) a drama Kuře melancholik, na kterých se podílel i z výtvarné a scenáristické stránky. Ve filmu PF 77 podle Vlasty Chramostové zpracoval počátky Charty 77. Většinu další produkce vytvořil pro televizi, z této doby lze jmenovat filmy Samota, Zlatá brána, seriál Hraběnky nebo Americké dopisy o životě Antonína Dvořáka. Původně se měl ujmout i filmu na motivy hry Václava Havla Odcházení, který ale nakonec exprezident natočil sám.[1]

Jako divadelní režisér uvedl v roce 2004 v Divadle Pod Palmovkou představení Pravý západ a ve vinohradském divadle Mezi úterým a pátkem (2005).

Je držitelem tří ocenění Český lev za nejlepší kameru za filmy Krvavý román (1993), Kuře melancholik (1999) a Andělská tvář (2002).

Od roku 1987 působí na katedře kamery na FAMU, 2006 se habilitoval a v současné době je profesorem.

Do roku 2008 byl ženatý s herečkou Veronikou Freimanovou, se kterou má dcery Terezu a Markétu.[2] Je biologickým otcem dcery Olgy Menzelové Anny Karolíny.[3]

Kameramanská filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
1984 Poklad hraběte Chamaré
Džusový román
1986 Kdo se bojí, utíká
1987 O princezně Jasněnce a létajícím ševci
Proč?
1988 Kopytem sem, kopytem tam
Sedm hladových
1990 Zvláštní bytosti
Zkouškové období
1991 Mí Pražané mi rozumějí
1993 Krvavý román
1995 Holčičky na život a na smrt
1999 Kuře melancholik
2001 Andělská tvář
Z pekla štěstí 2

Režijní filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
1993 Krvavý román
GEN – Galerie elity národa (TV seriál)
1995 Holčičky na život a na smrt
GENUS (TV seriál)
1999 Kuře melancholik
2001 Samota (TV film)
2003 PF 77 (TV film)
2004 Zlatá brána (TV film)
2006 Kočky (TV film)
2007 Hraběnky (TV seriál)
2015 Americké dopisy (TV film)
2020 Zločiny Velké Prahy (TV seriál)
  1. Odcházení (2011), zajímavosti [online]. CSFD.cz [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  2. Veronika Freimanová: Můj život se od rozvodu úžasně změnil a je čím dál hezčí. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-03-04 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  3. Přiznání Jaroslava Brabce: Dítě Menzelové je moje! Další nečekáme! [online]. Ahaonlince.cz, 2010-01-27 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]