Zdenka Gräfová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdenka Gräfová

Zdenka Gräfová v roce 1928
Narození 31. července 1886
Vrbno nad Lesy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. srpna 1976 (ve věku 90 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Ústřední hřbitov
Manžel(ka) Bohuš Stejskal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenka Gräfová (31. července 1886 Vrbno nad Lesy22. srpna 1976 Brno) byla česká herečka.

Rodina, divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z úřednické rodiny, otec byl vrchním inspektorem na dráze. S divadlem začala již ve škole a byla doporučena k hereckým hodinám u Karla Želenského. V sezóně 1905/1906 působila v Zöllnerově společnosti, v sezóně 1907 u J. E. Sedláčka, následně u J. Tuttra [1]. V závěru prvního desetiletí 20. století působila u kočovné divadelní společnosti Františka Franzla-Lešanského a později znovu u společnosti J. E. Sedláčka [2] odkud odešla k Východočeské společnosti.

V roce 1924 se provdala za divadelního režiséra Bohuše Stejskala [3].

Je pochována na Ústředním hřbitově města Brna.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 nastoupila v divadle Uranie a vytrvala zde do roku 1919, kdy ji do Brna přivedl Václav Štech, který se tam ujal vedení brněnského Zemského divadla [4]. V roce 1932 však následovala do Prahy svého manžela a byla vystřídána v Zemském divadle v Brně Vlastou Fabianovou [5]. Mimo Brno byla ještě v sezóně 1933/1934 a po návratu do Brna zde setrvala až do roku 1942, kdy došlo k uzavření místního Národního a Zemského divadla [6]. Po druhé světové válce se vrátila do Brna a působila zde až do roku 1960.

Za svůj život pohostinsky vystoupila také v pěti inscenacích v pražském Národním divadle.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Na brněnské konzervatoři byly podmínky pro výchovu mladých divadelníků po jisté stránce ještě příznivější. Také dramatické oddělení této konzervatoře, sídlící v tzv. Novém domově na Falkensteinerově (dnes Gorkého) ulici, bylo plně v rukou představitelů staršího pojetí divadelní práce – R. Waltra, F. Kliky a Z. Gräfové...Gräfová, herečka s velkým uměleckým renomé, znamenala pro své mladé žačky skutečnou a nepochybnou autoritu, a jako pedagožka dosahovala přímo mimořádných výsledků.
— Bořivoj Srba[7]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1911 William Shakespeare: Kupec benátský, Porcie, Společnost J. E. Sedláčka
  • 1919 Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky, Consuela, Zemské divadlo v Brně, režie Otto Čermák
  • 1923 Karel Čapek: Věc Makropulos, Emilia Marty, Zemské divadlo v Brně
  • 1924 William Shakespeare: Jak vám se to líbí, Rosalinda, Stavovské divadlo, režie Karel Hugo Hilar
  • 1927 Georges Berr, Maurice Verneuil: Advokátka JUDr. Bolbecová, Coletta Bolbecová, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1927 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, titul.role, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda
  • 1932 J. W. Goethe: Faust, Markétka, Zemské divadlo v Brně
  • 1933 Philip Stuart, Aimée Stuartová: Od devíti do šesti, Markéta, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1936 August Strindberg: Nejpravdivější sen (Hra snů), dcera boha Indry, Zemské divadlo v Brně, režie Karel Mainhard j. h.
  • 1941 Vilém Werner: Červený mlýn, Anna, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor
  • 1948 Václav Renč: Černý milenec, Barbora, Státní divadlo Brno, režie Milan Pásek
  • 1950 Alois Jirásek: Lucerna, Bába, Státní divadlo Brno

Pedagogická činnost, další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1934 působila jako profesorka na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně, kde převzala po Emě Pechové výuku hlavních předmětů v dívčím oddělení [8]. Byla mj. členkou komise, která přijímala ke studiu Karla Högera [9] a k jejím žákům patřil ve čtyřicátých letech také Milan Pásek [10]. K jejím žačkám dále patřily např. Vlasta Matulová, Ema Skálová, Miroslava Jandeková, Vlasta Chramostová a Maruška Valentová [11].

Od roku 1948 působila pedagogicky také na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (JAMU).

Věnovala se také uměleckému přednesu a spolupracovala s brněnským rozhlasem.

Rozhlasové hry, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1927 Karel Čapek: R.U.R. , role: ?, režie Vladimír Šimáček
  • 1956 Milan Ogrizovič: Hasanaginica, role: matka Hasanagova, režie Olga Zezulová
  • 1957 Alois Jirásek: Gero, role: Hatherbuch, jeho sestra, režie Vladimír Vozák
  • 1957 Olga Srbová-Spalová: Dům stáří, role: Pošvářová, režie Olga Zezulová
  • 1957 Geoffrey Chaucer: Setkání v Cantenbury, role: bába, režie Olga Zezulová
  • 1960 N. S. Leskov: Kateřina Izmajlovová, role: stařena, režie Vladimír Vozák
  • 1963 Gerhard Rentzsch: Babí léto, role: Sofie Behrendtová, režie Olga Zezulová
  • 1964 Dylan Thomas: Pod Mléčným lesem, role: ?, režie Olga Zezulová
  • 1965 Ilse Aichingerová: Návštěva na faře, role: paní od lodiček, režie Olga Zezulová
  • 1969 Ilja Ilf, Jevgenij Petrov: Rytíř zlatého rouna, role: babička, režie Miroslav Nejezchleb
  • 1969 Günter Eich: Sny, role: stařena, režie Olga Zezulová
  • 1970 Károly Szakonyi: Podnájem a filodendron, role: Vilmuška, režie Olga Zezulová

Gramodesky, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1971 Dějiny českého divadla – LP7 (Z. Gräfová jako Dcera Indrova a K. Höger jako Básník ve výstupu ze Strindbergovy hry Nejpravdivější sen (Hra snů) z brněnského provedení v roce 1936) [12].

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526–527
  2. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 22, 26
  3. Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526
  4. Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 520
  5. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 104, 397, ISBN 80-207-0419-1
  6. Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526
  7. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 23
  8. Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526
  9. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41, ISBN 80-204-0493-7
  10. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208
  11. Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 19451946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526
  12. http://mluveny.panacek.com/mluvene-slovo-na-gramofonovych-deskach/1977-zvukove-dokumenty-narodniho-zemskeho-d.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]