V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Rudolf Walter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rodolf Walter
Narození 22. března 1894
Dačice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. února 1966 (ve věku 71 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Manžel(ka) Marie Waltrová
Děti dcera Olga Zezulová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
manželka Marie Waltrová
dcera Olga Zezulová
švagr Ladislav Pešek

Rudolf Walter (22. března 1894 Dačice[1]27. února 1966 Brno) byl český divadelní režisér, herec a pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla herečka Marie Waltrová, rozená Pechová (18971978), sestra herce Ladislava Peška[2]. Jejich dcera Olga Zezulová (19222001) byla divadelní a rozhlasovou režisérkou[3] a také spisovatelkou a překladatelkou.

Po dokončení konzervatoře působil v Národním divadle (později Zemském) v Brně (1912–1938). Po odchodu Jiřího Mahena z funkce dramaturga určoval Walter plně umělecké zaměření divadla. Byl příznivcem školy Maxe Reinhardta, orientoval se především na německý repertoár a styl, který nazýval patetickým realismem. [4] V letech 19251934 byl šéfem činohry Zemského divadla v Brně, kde se věnovala zejména operní režii. Roku 1938 opustil divadlo a věnoval se výuce mladých herců na brněnské Státní konzervatoři hudby, kde byl vedoucím dramatického oddělení.[5] K jeho žákům patřili např. Karel Höger, František Kožík a Oldřich Lukeš. Za války pořádal se svými studenty Domácí večery dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně, ze kterého vytvořil pak poloprofesionální divadelní podnik Komorní hry Radosti ze života, který se s koncem okupace transformoval ve Svobodné divadlo, z něhož se později vyvinulo pozdější Divadlo bratří Mrštíků.[6] V roce 1944 byl přechodně režisérem v Beskydském divadle v Hranicích na Moravě[7]. Roku 1946 odešel do invalidního důchodu.

Ve filmu se Walter také občas vyskytoval. Poprvé hrál cestovatele Jindřicha Štěpána v psychologickém dramatu Až se vrátíš (1947), následně se objevil v Krškových kvalitních zpracováních díla Fráni Šrámka (Měsíc nad řekou, 1953; Stříbrný vítr, 1954).

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1926 Jaroslav Vrchlický: Melodramy, Brněnská konzervatoř
  • 1926 L. Rydel: Navždy, Brněnská konzervatoř
  • 1926 V. Speyer: Jižní moře, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1926 J. K. Tyl: Pražský Flamendr, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1926 C. Gozzi: Princezna Turandot, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 Josef Hora: Hrobka, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1927 L. Blatný: Říše míru, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Plautus: Chlubný vojín, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 G. B. Shaw: Caesar a Cleopatra, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 E. O´Neill: Chlupatá opice, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Jiří Mahen: Nasredin, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1928 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1929 B.  Lichtneker: Atlantic Palace Hotel, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 H. Chlumber: Modré s nebe, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 A. Saint-Organ: Brk a Brok, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1930 L. Blatný: Zcela stručně, Svět tančí, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1932 Marcel Pagnol: Fanny, Národní (Zemské) divadlo v Brně
  • 1933 Václav Krška: Nesmírný štít, Národní (Zemské) divadlo v Brně

Citát[editovat | editovat zdroj]

Co všechno udělal Rudolf Walter pro divadelní Brno! Kolik lidí naučil chodit na dobré divadlo, jak při něm vychoval celý kádr dobrých herců a hereček, kdy brněnské Zemské divadlo bylo hereckým předstupněm pražského Národního divadla!
— Karel Höger[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1929 Státní umělecká a literární cena

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 77, ISBN 80-207-0419-1
  3. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 69, 71, ISBN 80-204-0493-7
  4. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 71, ISBN 80-207-0419-1
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 520–521
  7. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 70, ISBN 80-204-0493-7
  8. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, ISBN 80-204-0493-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]