Martin Růžek

Martin Růžek
Martin Růžek (1988)
Narození	23. září 1918 Červený Kostelec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. prosince 1995 (ve věku 77 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	hřbitov Červený Kostelec
Choť	Jarmila Palivcová (1951–1955) Miluška (Milena) Jánská (1956–1995)
Děti	Vladimír Růžek (syn Jánské)
Příbuzní	Otmar Růžek (strýc)
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Růžek (vlastním jménem Erhard Martin, 23. září 1918 Červený Kostelec – 18. prosince 1995 Praha) byl český herec, člen činohry Národního divadla v Praze. Na začátku umělecké kariéry se věnoval rovněž divadelní režii.

Život

Mládí

Otec Antonín Martin byl obchodník se suknem, pocházel ze Rtyně v Podkrkonoší, matka byla Ida, rozená Růžková. Rod Růžků náležel k rozvětvenému starému rodu svobodníků a erbovníků Růžků z Rovného (od roku 1543) usedlého od 16. století na Ledečsku. Erhard vyrůstal ve městě Červený Kostelec s velkou ochotnickou tradicí. Jeho první „divadelní role“ byla role hodného vousatého trpaslíka v mateřské škole. Studium zahájil na gymnáziu v Náchodě. Po smrti otce (1929) se s matkou odstěhoval do Hradce Králové, kde pak bydleli v letech 1930 až 1934. Po přestěhování do Prahy matka byla prodavačkou cukrovinek, obsluhovala mandl v Praze–Karlíně a poté pracovala jako telefonistka. Erhard studoval na karlínském reálném gymnáziu, kde maturoval v roce 1939. V roce 1935 se neúspěšně hlásil na pražskou konzervatoř. Za okupace se sebevzdělával, studoval divadelní a dramatickou literaturu. Jeho neformálním učitelem a rádcem se stal redaktor, režisér, pedagog, filmový kritik a tvůrce A. F. Šulc (1909–1992), který mu otevřel svoji divadelní knihovnu.

Německá okupace

Po maturitě pokračoval krátce na pražské technice ve studiu lesního inženýrství. Studia však nemohl dokončit, neboť vysoké školy byly nacisty v roce 1939 uzavřeny. Za okupace byl nasazen u protiletecké obrany (tzv. Luftschutz) a ze skladových zásob obstaral Bohumilu Vosmíkovi, řezníkovi v Libni napojenému na odboj, přikrývky pro parašutisty ukrývající se v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze (mezi nimi i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří uskutečnili atentát na R. Heydricha). Později též poskytl své osobní doklady ilegálním osobám. Vystřídal několik zaměstnání (číšník, úředník na magistrátě, maloval obrazy aj.). Věnoval se intenzivně ochotnickému divadlu – vystupoval v Praze na amatérských scénách, např. v divadélku „Čin“ (1941–1943), které vedl jeho přítel, režisér a herec Déda Papež. V roce 1943 spoluzaložil ochotnický soubor „D Tvář“. Po jeho rozpadu účinkoval v poloprofesionální skupině satirika Václava Laciny „Živé jeviště“ v divadélku Rokoko (členem skupiny byl např. i Jiří Sovák) a od roku 1944 v satirickém divadle působícím v Alhambře a Rokoku v seriálovém „Rozmarném pásmu“ divadelního podnikatele Jana Snížka. Po uzavření divadel nacisty 1945 pracoval v Interfarmě.

Pseudonym

Na jaře roku 1944 si zvolil nejprve jako umělecký pseudonym a později i jako úředně matrikové jméno Martin Růžek (od roku 1962). Martin po otcově příjmení, Růžek na památku strýce Otmara Růžka, bratra matky, který byl štábním kapitánem generálního štábu prvorepublikové československé armády a který byl, jako člen ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa, Němci popraven 1. října 1941 v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze (v rámci tzv. prvního stanného práva) krátce po příchodu R. Heydricha do Prahy. Zatčen byl gestapem již na jaře toho roku. Do zatčení byl strýc již jako civilní osoba pověřen umísťováním demobilizovaných vojáků-důstojníků do civilní správy. V roce 1945 jej po osvobození prezident Edvard Beneš povýšil in memoriam do hodnosti podplukovníka generálního štábu.

Po roce 1945

Martin Růžek (první zprava) ve filmu Temno (dále zprava Jiřina Švorcová, Eduard Cupák, Vítězslav Vejražka)

Po osvobození republiky se věnoval divadlu profesionálně a vystřídal postupně několik scén:

• 1945 až 1946 – Středočeské divadlo Mladá Boleslav
• 1946 až 1948 – Jihočeské divadlo České Budějovice
• 1948 až 1956 – Národní divadlo v Brně
• 1957 až 1963 – Divadlo československé armády (Divadlo na Vinohradech)
• 1963 až 1990 – Národní divadlo v Praze. V roce 1969 byl od 1. srpna do 30. října členem prozatímního vedení činohry Národního divadla spolu s Jiřím Dohnalem, Rudolfem Hrušínským a Čestmírem Řandou. Nejprve byl požádán ředitelem Národního divadla Josefem Urbanem 17. února 1969, aby se stal členem jím zakládané zvláštní komise vedení Národního divadla určené k důkladnému rozboru vývoje činnosti divadla za posledních deset let a rozboru její mimořádné situace. Ta nastala poté, co designovaný šéf František Pavlíček odvolal svoji kandidaturu na funkci ředitele činohry. Urban jmenoval Růžka 6. června 1969 členem prozatímního vedení činohry s účinností k 1. srpnu téhož roku do nástupu nového šéfa. Urbana požádal 24. června 1969 o rezignaci na funkci, která byla přijata k 7. říjnu 1969. V listopadu téhož roku se šéfem činohry stal Bedřich Prokoš.

V Mladé Boleslavi začal rovněž režírovat a psal hry pro děti. Jeho herecký talent se šířeji projevil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kam jej přizval tehdejší ředitel prof. Jaroslav Hurt a kde spolupracoval např. s režisérem Karlem Konstantinem, který se stal po Hurtovi ředitelem divadla. Zde navázal přátelství s lotyšským scénografem, absolventem Bauhausu, Joanem Brehmsem. Později, v brněnském Státním divadle, spolupracoval s herci a režiséry, např. Františkem Šlégrem, Milanem Páskem a Alešem Podhorským. S brněnskou činohrou se rozloučil rolí Othella. V roce 1956 byl angažován do činohry Divadla čs. armády (Vinohradského divadla), ale po měsíci od smlouvy odstoupil z rodinných důvodů a vrátil se do Brna. Znovu byl angažován ve Vinohradském divadle v roce 1957. Zde vytvořil postavy krále Václava IV. v dramatu A. Dvořáka (1957–1958) a titulního Koriolana v Shakespearově dramatu (1959–1960). Pro tyto vlastnosti byl Václav IV. prvním vrcholem Růžkovy práce na jevišti vinohradského divadla.

Postavu starého dělníka z kamenolomu Palivce ztvárnil v konverzačně napsaném dramatu Ludvíka Aškenazyho Host v režii Luboše Pistoria. Za postavu byl vyznamenán 1961 Cenou hl. města Prahy. Hru představil soubor v létě 1961 na zájezdovém turné po Čechách a Moravě. Dostalo se jí i filmové podoby pod názvem Noční host pod režijním vedením Otakara Vávry v roce 1961, kde Růžkovým partnerem v roli Němce Hupperta byl Rudolf Hrušínský. Z dalších postav ztvárnil např. Petruccia v Shakespearově Zkrocení zlé ženy (1961–1962). S vinohradským divadlem se rozloučil dvojrolí Vantocha-Hardena v Čapkových Válka s mloky ve vynikající dramatizaci Pavla Kohouta (1962–1963). Na jeviště vinohradského divadla se vrátil pohostinsky v roce 1967 ve hře B. Březovského Všechny zvony světa, kde postavu Ludvíka Svěráka alternoval s Josefem Bláhou, a posléze o rok později 1968 v titulní roli krále Jana ve stejnojmenné hře F. Dürrenmatta. I za tuto roli byl oceněn a odměněn ministrem kultury M. Brůžkem v roce 1969.

V době, kdy činohru vedl Zdeněk Štěpánek (1954–1956) bylo zvažováno angažmá M. Růžka v Národním divadle, to se však neuskutečnilo. Členem činohry se stal až od srpna 1963 (do konce roku 1990), kde vytvořil přes padesát postav v hrách českých i světových autorů. Tvůrčí principy interpretace historických osobností rozvinul v rolích světového dramatu, zvláště v králi Jindřichovi v Anouilho Tomáši Becketovi společně s Radovanem Lukavským v titulní roli (1969), v biskupu Arnessönovi v Ibsenových nápadnících trůnu a v již jmenovaném králi Janovi ve stejnojmenném dramatu F. Dürrenmatta. Na podzim roku 1963 se setkal s Jeanem Paulem Sartrem , jenž se v Národním divadle zúčastnil inscenování své hry Vězňové z Altony, kde Růžek ztvárnil hlavní roli Franze. V představení Hubačovy hry Stará dobrá kapela se sešel v konverzační souhře s Vlastimilem Brodským, Rudolfem Hrušínským a Josefem Kemrem (1984).

Natočil okolo stovky filmů. Na konci prvního desetiletí své filmové tvorby byl nucen zásadně usměrnit výběr nabízených rolí, neboť ze strany režisérů byla tendence obsazovat jej schematicky často do záporných charakterových postav. Toto období předznamenala výrazná role fanatického rekatolizátora Antonína Koniáše ve filmové adaptaci Jiráskova Temna. Tento film v pravém slova smyslu zahájil v roce 1950 Růžkovu kariéru filmového herce (vyjma účinkování v krátkometrážním snímku Vladimíra Síse Dýmka míru z roku 1949). Z tohoto typového druhu vynikla jeho postava válečné zlo šířící postava krále Kazisvěta v poetické pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele z roku 1959 v režii Martina Friče. Z rodu škůdců byla i postava zločince Josefa Lachmana z filmu Konec cesty v režii Miroslava Cikána (režisérův poslední film) z roku 1959, jdoucí svojí interpretací pod povrch zločinné motivace postavy. Předělem v jednotvárnosti záporných postav ovšem byl již v roce 1957 portrét nešťastného člověka bez vůle, alkoholika Pešty v neorealistickém snímku režisérů J. Kadára a E. Klose Tam na konečné na motivy Ludvíka Aškenazyho.

Mezi specifickou kapitolu jeho rolí patřily postavy lékařů. (Sny na neděli 1959, Smrt si říká Engelchen 1963, Dita Saxová 1967, Třináctá komnata 1968, Pět mužů a jedno srdce 1971, role, která vyšla z pera Jaroslava Dietla, ne nepodobná pozdější seriálové postavě primáře Sovy v podání Ladislava Chudíka napsaná též J. Dietlem v jeho seriálu Nemocnice na kraji města). Vytvořil též řadu postav strážníků, příslušníků VB, vojáků (Tanková brigáda 1955, při natáčení tohoto válečného filmu byl vážně zraněn na hlavě; Neporažení 1956, Jurášek 1957, Hry a sny 1958, Smrt v sedle 1958, Zpívající pudřenka 1959, v čs.-indonéském filmu Akce Kalimantan 1962, Hvězda zvaná pelyněk 1964, Skok do tmy 1964, v dětských dobrodružně-detektivních filmech režiséra : M. Vošmika 1965-1966, Vysoká modrá zeď 1973, Odysseus a hvězdy 1976).

Většina jeho rolí měla charakter současných postav, ale hrál také v historických filmech. První takovou postavou byl husitský hejtman Prokop Holý řečený Veliký v Daňkově filmu Spanilá jízda (1962). Druhou příležitostí byla postava týřovského purkrabí Hýty od Tří stromů v Daňkově režii podle vlastní románové předlohy Král utíká z boje, kde film dostal název Královský omyl (1968). Růžek zobrazil charakter zchytralého, ale i bojácného člověka ocitnuvšího se v mocenském soukolí, kde může jít o život. Třetí velkou rolí byla postava českého aristokrata Petra Voka z Rožmberka ve filmu Karla Steklého Pan Vok odchází z roku 1979.

Kromě své divadelní a filmové činnosti působil také v rozhlase a televizi a věnoval se natáčení audiopořadů pro děti.

Hrob Martina Růžka a jeho příbuzných na městském hřbitově v Červeném Kostelci.

Martin Růžek fandil fotbalové Slavii. Na počátku 60. let patřil k aktivistům, kteří se zasadili, aby byl klubu navrácen tradiční název Slavia (od padesátých let přejmenovanému na Dynamo). V roce 1965 se stal předsedou Odboru přátel Slavie, kde pomáhal klubu svými diplomatickými schopnostmi při shánění fotbalových posil a svým vlivem při popularizaci klubu. Předsedou byl až do roku 1983, kdy jej vystřídal herec Josef Vinklář. Přátelský vztah měl k četným internacionálům Slavie, např. k Ladislavu Ženíškovi, Františku Veselému či Josefu Kadrabovi.

Martin Růžek byl členem KSČ v letech 1963–1969, kdy na vlastní žádost ze strany vystoupil (vyškrtnut byl v roce 1972). V Národním divadle poté pracoval jen v odborech. Byl členem Společnosti bratří Čapků a členem Svazu českých dramatických umělců. V Národním divadle býval jmenován členem umělecké rady (1968, 1970, 1985), V roce 1977, v době deklarace Charty 77 nepřipojil svůj podpis pod Provolání uměleckých svazů, tzv. „Antichartu“.^{[chybí zdroj]} Neúčastnil se ani před tím shromáždění umělců v Národním divadle, svolané za tím účelem uměleckými svazy. V listopadu 1989 vystoupil jako doyen hereckého souboru Národního divadla na demonstraci občanů na Letenské pláni. Jeho projev dal podnět k otevření historické budovy Národního divadla, dosud v revolučních listopadových dnech uzavřené pro veřejnost a její demokratické aktivity a setkávání. Na protest proti násilnému potlačení studentské demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989 vrátil cestou ministra kultury symbolicky svůj titul národního umělce.^{[chybí zdroj]}

Na jaře roku 1994 jej postihla mozková mrtvice. Poté prodělal také infarkt myokardu. Během dlouhé hospitalizace byl mu nejprve měněn kardiostimulátor a poté byl též operován na rakovinu tlustého střeva.^{[chybí zdroj]} Zemřel 18. prosince 1995 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Praze – Motole. Pohřební obřad se konal ve strašnickém krematoriu 29. prosince 1995. Urna s ostatky byla uložena 18. května 1996 v Červeném Kostelci.^{[chybí zdroj]}

Ocenění, výběr

• 1961 Cena hl. města Prahy za roli Palivce ve hře L. Aškenazyho Host
• 1965 titul zasloužilý umělec
• 1974 Zasloužilý člen ND
• 1978 titul národní umělec
• 1978 Československý svaz tělesné výchovy uděluje veřejné uznání I. stupně za zásluhy o rozvoj československé tělesné výchovy
• 1980 Prix Bohemia za mužský herecký výkon ve hře Smetanův klavír, prémie Českého rozhlasu
• 1982 Cena Československého rozhlasu za vynikající interpretační úspěchy a ztvárnění významných rolí
• 1988 státní vyznamenání za zásluhy o výstavbu
• 1988 udělení čestného občanství města Červeného Kostelce
• 1993 Senior Prix '93, nadace Život umělce Intergram

Řekli o Martinu Růžkovi

"Jako herec disponoval Martin Růžek velmi širokým výrazovým rejstříkem, takže bravurně odvedl roli Othella stejně jako Tartuffa, ministra, nebo nešťastného Valentu v Paličově dceři. Nepamatuji si, že by zničil nějakou figuru. Předváděl krásné, moderní, naprosto suverénní herectví." (František Filipovský in: Jiří Tvrzník, Komik se vrací. Ze vzpomínek Františka Filipovského, Praha 2007, s. 426)

Filmografie, výběr

Film

• 1950 "Temno" – Koniáš
• 1955 "Tanková brigáda" – kapitán Renč
• 1957 Tam na konečné – Pešta
• 1957 Poslušně hlásím – hejtman Tayerle
• 1959 Princezna se zlatou hvězdou – král Kazisvět VI.
• 1960 Konec cesty – Josef Lachman
• 1961 "Noční host" – Remunda
• 1961 "Tažní ptáci" – Kožich
• 1963 Smrt si říká Engelchen – doktor
• 1963 Spanilá jízda – Prokop Holý zvaný Veliký
• 1963 "Bez svatozáře" – Petrák
• 1964 " Skok do tmy" – Štěpán Hradecký
• 1964 Kdyby tisíc klarinetů – ministr
• 1964 Hvězda zvaná Pelyněk – Kovář
• 1966 Lidé z maringotek – Lotyš, otec Niny
• 1966 "Nahá pastýřka" – Maudr
• 1966 "Dita Saxová" – dr. Fitzl
• 1967 "Markéta Lazarová" – dabing, mluví Lazara
• 1968 Královský omyl – purkrabí Hýta od Tří stromů
• 1968 "Třináctá komnata" – primář Kalista
• 1968 "Všichni dobří rodáci" – mluví komentář
• 1968 "Farářův konec" – Bílý biskup
• 1969 Kladivo na čarodějnice – olomoucký biskup
• 1970 "Pět mužů a jedno srdce" – primář Hrůza
• 1971 Pěnička a Paraplíčko – majitel domu Petr Holeček
• 1973 "Vysoká modrá zeď" – gen. Dvořák
• 1973 "Pokus o vraždu" – Šeda
• 1977 Adéla ještě nevečeřela – policejní ředitel
• 1978 Tajemství Ocelového města – dr. Sarrasin
• 1979 Pan Vok odchází – Petr Vok z Rožmberka
• 1984 "Komediant" – Fortunatus
• 1985 "Veronika" – Paümann
• 1994 V erbu lvice – poslední role, převor (mluví L.Tokoš)

Televize

Televizní pořady

• 1964 Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou" – role: Herman Cohen
• 1967 Soud pana Havleny (TV dramatizace povídky Karla Čapka) - hlavní role: JUC. Václav Havlena
• 1967 Případ paní Luneauové (TV soudnička - 3. díl z cyklu Soudničky) - role: soudce
• 1967 "Špion přijede v sedm" – role: plukovník Ríša
• 1969 "Buřič jejího veličenstva" – role: Francisco Goya
• 1969 "Honoré de Balzac" – role: Honoré de Balzac
• 1970 Za ranních červánků (TV inscenace) – role: hrabě Černín
• 1970 Kapacita (TV komedie) – role: profesor, MUDr. Bohouš Vydra
• 1971 Návrat pana Ryšánka – (TV zpracování povídky Jana Nerudy z Povídek malostranských) – role: nadporučík Vilém Ryšánek
• 1971 "Kat nepočká" – role: Stanislav Dragant, filmový producent
• 1972 "Silnice šedivá" – role: profesor
• 1974 "Královský gambit" – role: Hynek z Dubé
• 1974 "Velká šance" – role: Joe Manx
• 1974 "Hop, děti, do života" (TV komedie) – role: mistr Otto Bellinzon
• 1975 "První pohled" (TV cyklus Bakaláři) – role: doktor v porodnici
• 1976 "Paličova dcera" – role: Valenta
• 1978 "Tři na lavičce" – role: Silvestr
• 1978 "Smrt císaře a krále Karla IV." – role: císař a král Karel IV.
• 1979 "Na dvoře vévodském" – role: vévoda
• 1979 "Zástava" – role: muž
• 1979 "Dášeňka" – role: 7dílný seriál, průvodce a komentář
• 1980 Královská hra (TV dramatizace Šachové novely Stefana Zweiga) – role: Mc Connor
• 1981 "štědrý den bratří Mánesů" – role: vypravěč, prodavač ryb
• 1981 "V zámku a podzámčí" – role: zámecký pán
• 1983 "Nuž, brány dokořán otevřete" – role Jakub Seifert – Cyrano
• 1988 "První sekunda" – trojdílný film, role: císař Rudolf II.
• 1988 " Rudolf II. " – role: Rudolf II.
• 1991 "Ecce Constancia" – role: kanonista
• 1992 "Noc pastýřů" – role: školní inspektor Kreuzenfeld
• 1992 "Uctivá poklona pane Kohn" – 1. až 5. díl, role: Taussig

Televizní seriály

• 1967 Klapzubova jedenáctka – předseda
• 1971 F. L. Věk – prof. Vydra
• 1972 Duhový luk – Werner
• 1973 Krkonošské pohádky – vypravěč
• 1973 Haldy – generální ředitel Perutz
• 1975 "My z konce světa" – role: kuchař
• 1976 Muž na radnici – Chovanec, původní předseda MěNV
• 1976 "Loupež sladkého I", seriál Třicet případů majora Zemana, 3. díl – role: dr. Knapp
• 1978 Zákony pohybu – generální ředitel Karel Draxler
• 1978 Nemocnice na kraji města – MUDr. Petr Chalaba
• 1979 Dnes v jednom domě – Josef Petrbok
• 1982 Doktor z vejminku – JUDr. Karel Kostrhún
• 1986 Zlá krev – vypravěč
• 1988 Cirkus Humberto – principál Carlo Humberto
• 1991 Území bílých králů – správce obory

Divadelní role, výběr

• 1945 N. V. Gogol: Ženitba, Kočkarev, Středočeské divadlo Mladá Boleslav, režie Miloš Pilát
• 1946 G. B. Shaw: Pygmalion, Higgins, Středočeské divadlo Mladá Boleslav, režie Jiří Škobis
• 1947 Jiří Mahen: Janošík, Ilčík, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, režie Alois Peterka
• 1947 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Malvolio, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, režie Karel Konstantin
• 1947 Alois Jirásek: Lucerna, Sejtko, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, režie Karel Konstantin
• 1948 A. N. Ostrovskij: Les, Bulanov, Státní divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
• 1949 G. B. Shaw: Svatá Jana, Cauchon, Státní divadlo Brno, režie Karel Novák
• 1950 V+W: Nebe na zemi, Merkur, Státní divadlo Brno, režie Milan Pásek
• 1951 Alois Jirásek: Jan Roháč, Sigmund, Státní divadlo Brno, režie Zdeněk Míka
• 1952 Alois Jirásek: Jan Žižka, Sigmund, Státní divadlo Brno, režie Martin Růžek
• 1953 Molière: Tartuffe, titul. role, Státní divadlo Brno, režie Antonín Kurš
• 1954 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Malvolio, Státní divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
• 1956 William Shakespeare: Othello, titul. role, Státní divadlo Brno, režie Aleš Podhorský
• 1957 Pavel Kohout: Sbohem smutku, Dr. Šťastný, Divadlo čs. armády, režie Jan Strejček
• 1958 Arnošt Dvořák: Král Václav IV., titul. role, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
• 1959 William Shakespeare: Koriolanus, titul. role, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
• 1960 Ludvík Aškenazy: Host, Palivec, Divadlo čs. armády, režie Luboš Pistorius
• 1962 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Petruccio, Divadlo čs. armády, režie František Štěpánek
• 1962 K. Čapek – P. Kohout: "Válka s mloky", Vantoch-Harden, Divadlo čs. armády
• 1963 L. N. Tolstoj, J. Pleskot: Anna Kareninová, Karenin, Divadlo čs. armády, režie Jaromír Pleskot
• 1963 J. P. Sartre: "Vězňové z Altony", Franz
• 1963 M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí, Vasilij Dostigajev
• 1964 K. a J. Čapkové: "Ze života hmyzu", Otakar
• 1965 Molière: Tartuffe, titul. role, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
• 1965 H. Ibsen: "Divoká kachna", Hjalmar Ekdal
• 1969 Jean Anouilh: Tomáš Becket, Král, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
• 1970 Václav Štech: Třetí zvonění, Pilz, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
• 1976 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, Josef Roškot, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
• 1977 David Storey: Farma, Slattery, Tylovo divadlo, režie Jiří Fréhar
• 1977 H. Ibsen: "Nápadníci trůnu", Mikuláš Arnössen
• 1980 bratři Mrštíkové: Maryša, Lízal, Tylovo divadlo, režie Evžen Sokolovský
• 1983 J. Hubač: "Stará dobrá kapela", Pinďas
• 1984 A. P. Čechov: Višňový sad, Gajev, Nová scéna, režie Lubomír Vajdička
• 1988 William Shakespeare: Král Jindřich IV., Nejvyšší soudce, Národní divadlo, režie Alois Hajda
• 1988 Eugene O'Neill: Miliónový Marco, Tebaldo, Národní divadlo, režie Václav Hudeček

Divadelní režie, výběr

• 1945 R. Rolland: Vlci, Středočeské divadlo v Mladé Boleslavi
• 1946 V. Sardou: Madame Sans–Gene, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
• 1947 A. Javorin: Vrabec v hrsti, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
• 1948 E. Kalmán: Čardášová princezna, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
• 1952 Alois Jirásek: Jan Žižka, Státní divadlo v Brně
• 1953 L.N.Tolstoj: Anna Kareninová, Státní divadlo v Brně
• 1954 N. Hikmet: První den sváteční, Státní divadlo v Brně (spolurežie s Alešem Podhorským)
• 1955 J. A. Fredro: Pan Jowialski, Státní divadlo v Brně
• 1955 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti

Rozhlas (výběr)

• 1973 Emil Vachek: Zlá minuta. Inspektor Klubíčko vyšetřuje; role: Doktor Ďáblic, režie: Jiří Horčička
• 1988 William Shakespeare: Král Lear, režie Jiří Horčička, účinkují: Martin Růžek (Král Lear)
• 1993 Zdeněk Svěrák: Podzemnice olejná, režie Jan Fuchs, účinkují: Vlasta Žehrová, Zdeněk Svěrák, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Petr Pelzer a Martin Růžek.

Dabing (výběr)

• 1960 Kdo seje vítr (film USA), role: státní žalobce, Fredric March, mluví M.R.
• 1970 Šest žen Jindřicha VIII. (Velká Británie, 6 dílný seriál TV), role: Jindřich VIII., Anthony Quayle, mluví M.R.
• 1970 Cromwell (film Velká Británie), role: král Karel I., Alec Guinness, mluví M.R.
• 1973 Kupec benátský (Velká Británie, TV film), role: Shylock, Laurence Olivier, mluví M.R.
• 1973 Emil Vachek: Zlá minuta. Inspektor Klubíčko vyšetřuje; role: Doktor Ďáblic, režie: Jiří Horčička
• 1974 Vražda v Orient expresu (film Velká Británie), role: Hercule Poirot, Albert Finney, mluví M.R.

Záznamy na gramofonových deskách a CD (výběr)

• 1981 LP Supraphon, Martin Růžek. Portrét herce, devět monologů, komentář napsal Jiří Tvrzník
• 2018 CD Radioservis, William Shakespeare: Král Lear, režie Jiří Horčička, účinkují: Martin Růžek (Král Lear); záznam rozhlasové hry 1988

Odkazy

Literatura, výběr

• Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964
• L. Beneš, K. Herčík, K. Skřípek, J. Šimonek, M. Šovar: Městské divadlo Mladá Boleslav 1909–1999, Mladá Boleslav, 1999
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 174
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 256, 300
• Jiří Černý: Opony a horizonty Jihočeského divadla, České Budějovice, 1998
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 60, 282, 337, 340, 411, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 275, 350, 351, 419.
• František Drahoňovský – Josef Pinkava: Umění a jeho tvůrci. Červený Kostelec 1800–2000, Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2009, s. 110–111
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 618–622.
• Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 89–97, 236
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 524
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 419–420
• David Laňka: Nekončící potlesk, aneb, galerie nezapomenutelných, Praha 2000, s. 194–219
• Milan Lukeš: Jeden problém tří Hostů, Divadlo 12, 1961, č. 1, s. 15n.
• Václav Merhaut: Martin Růžek, Československý filmový ústav, Praha, 1983
• Vladimír Opěla a kol.: Český hraný film III. 1945–1960, Národní filmový archiv, Praha 2001
• Vladimír Opěla a kol.: Český hraný film IV. 1945–1970, Národní filmový archiv, Praha 2004
• Josef Petrů: Martin Růžek. Příběh českého herce. Praha, Petrklíč, 2006. 164 s. ISBN 80-7229-140-8.
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 349–352.
• Růžek Martin (1831)1918–1995(2008). Inventář osobního archivního fondu, číslo fondu 1775, zpracoval PhDr. Vladimír Růžek, rejstřík sestavil Jan Kahuda, Národní archiv, Praha 2008 (strojopis), 156 s.
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 87, 89, 91–2, 99, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Soupis repertoáru Národního divadla v Praze 1981–1993, sv. 1–4, za redakce Hany Konečné a Zdeny Benešové, Národní divadlo, Praha 1983–1993
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 66. 
• Jiří Tvrzník: Komik se vrací. Ze vzpomínek Františka Filipovského, Praha: Nakladatelství XYZ, 2007, s. 425–427
• Marie Waltrová: Herci lásky a osudu, Praha 1995
• Líba Zelenková – Déda Papež: Dramatické studio ČIN. Faktografie o dnes již legendárním divadle herců z libosti, Praha 1998, strojopis, 143 stran, uloženo v Divadelním ústavu v Praze
• Vladimír Zápotocký: Album slavných postav sportovního klubu Slavia Praha 1892–2002, Svojtka, Praha, 2004, s. 94
• Václav Zima: Stálé divadlo v Mladé Boleslavi (1945– 1966), in: Boleslavica ´68, Mladá Boleslav, 1969, s. 225–248
• Václav Zima: Před dvaceti lety, in: Krajské divadlo Mladá Boleslav 1945–1965, Mladá Boleslav, 1965,nestránkováno (M. Růžek: Boleslavské vzpomínání)
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 209, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Růžek na Wikimedia Commons
• Osoba Martin Růžek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Růžek
• Martin Růžek v databázi Archivu Národního divadla
• Martin Růžek v archivu Národního divadla Brno
• Martin Růžek v Česko-Slovenské filmové databázi
• Martin Růžek ve Filmové databázi
• Martin Růžek na Kinoboxu
• Martin Růžek v Internet Movie Database (anglicky)
• Martin Růžek v Encyklopedii dějin Brna
• Martin Růžek v cyklu České televize Příběhy slavných

Autoritní data	AbARTP: 3484 Biblio: c99f415a-0249-4743-8bc3-7a99cf3ea6f3 NKC: jn19990209731 BNF: cb17725033x (data) GND: 132762137 ISNI: 0000 0000 5548 4971 LCCN: no00071792 MBA: 17e6f1bc-27e2-4800-aa27-316233fdb10e SNK: 203006 SUDOC: 251597571 VIAF: 62718076 WorldCat Entities: E39PCjFkHyH6X94TrbhdG3qMCP

Portály: Lidé | Film | Televize