Krkonošské pohádky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krkonošské pohádky
Žánry dětský film
filmová komedie
Scénář Božena Šimková
Režie Věra Jordánová
Hrají František Peterka
Zdeněk Řehoř
Bohumil Záhorský
Jaroslav Satoranský
Ilja Prachař
… více na Wikidatech
Země původu ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Počet řad 3
Počet dílů 20
Produkce a televizní štáb
Hudba Vadim Petrov
Střih Jiřina Lukešová, Jiří Brožek
Premiérové vysílání
Vysíláno 1974043030. dubna 1974 – 198602011. února 1986
Krkonošské pohádky na ČSFD IMDb
Krakonošův kostým z jiné pohádky v expozici České televize na Kavčích horách

Krkonošské pohádky (podle titulků a DVD obalu Krkonošská pohádka) je český večerníčkový televizní seriál o bájném vládci Krakonošovi natočený režisérkou Věrou JordánovouČeskoslovenské televizi. Skládá se z 20 desetiminutových dílů, přičemž prvních sedm vzniklo roku 1973 (vysílány 1974, 1. až 7. díl), dalších šest roku 1977 (vysílány 1978, nejprve jako 8. až 13. díl, po dotočení třetí řady řazeny jako 8. až 12. a 20. díl) a posledních sedm roku 1984 (vysílány 1986, 13. až 19. díl). V únoru 2013 se stal na základě divácké ankety nejlepším večerníčkem.[1]

Předloha a pokračování[editovat | editovat zdroj]

Autorkou scénáře byla spisovatelka a překladatelka Božena Šimková, tehdy v titulcích večerníčku skrytá za jména Zdenky PodhrázskéMarie Kubátové (která již dříve vymyslela postavu Trautenberka). Kniha Krkonošská pohádka napsaná podle scénáře k večerníčku vyšla roku 1992 (kapitoly jsou zde uvedeny částečně v odlišném pořadí než televizní epizody), následujícího roku vyšlo (již nezfilmované) pokračování Anče a Kuba mají Kubíčka.

V roce 1999 byla v rámci České sody uvedena parodie Jak Trautenberk loupil v Krakonošově revíru.

S vyzněním natočených pohádek později Marie Kubátová nesouhlasila a v roce 2010 řekla: "Také jste vymyslela Trautenberka. To ano, když jsem pak ale viděla večerníček, tak jsem svoje pohádky nepoznávala. Vyznělo to, jako když Krakonoš rozkulačil kulaka, moc černobíle a nebyl to už můj rukopis. Pak si to knižně vydala scenáristka večerníčku, ale já jsem si řekla, že se na stará kolena dohadovat nebudu, a tak jsem se postavy Trautenberka vzdala." [2]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Zápletky jednotlivých dílů jsou založeny na prakticky stejném principu: Chamtivý a zlý Trautenberk se pokusí na úkor svého velkého a mocného souseda Krakonoše získat nějakou výhodu. Za to je Krakonošem vytrestán. Do svých plánů Trautenberk obvykle zangažuje své sloužící, kteří jen neradi splní jeho příkazy a které proto pak Krakonoš netrestá. V seriálu se prakticky nevyskytují epizodní postavy, jedinou výjimkou je sojka, která Krakonošovi pravidelně donáší informace o Trautenberkových plánech.

Postavy a obsazení[editovat | editovat zdroj]

Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru
  2. Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky
  3. Jak Trautenberk topil Krakonošovým dřevem
  4. Jak Kuba utekl ke Krakonošovi
  5. Jak Trautenberk vystrojil hostinu pro štěpanického barona
  6. Jak šel Kuba ke Krakonošovi pro poklad
  7. Jak chtěl Trautenberk Krakonošovo koření
  8. Jak Trautenberk kradl zvířátkům zásoby na zimu
  9. Jak Trautenberk vyměnil Krakonošovi fajfku
  10. Jak chtěl Trautenberk nový kožich
  11. Jak šel Trautenberk do hor pro poklad
  12. Jak Trautenberk sušil Krakonošovi louku
  13. Jak chtěl Trautenberk poslat Kubu na vojnu
  14. Jak si Trautenberk pochutnal na čerstvých pstruzích
  15. Jak Trautenberk pořádal vepřové hody
  16. Jak Trautenberk chytal ptáčky zpěváčky
  17. Jak Trautenberk otrávil strakatou kozu
  18. Jak Trautenberk odvedl horské prameny
  19. Jak se chtěl Trautenberk pomstít Krakonošovi
  20. Jak Trautenberk prodával vodu

Po vytvoření dvou řad končil seriál 13. dílem Jak Trautenberk prodával vodu. Po natočení třetí řady byl tento díl, kterým celý příběh končí, přesunut na 20. pozici.

Výraz „muštelka“[editovat | editovat zdroj]

V 10. dílu se objevilo pojmenování muštelka (v knižním přepisu je nahrazeno vydrou) pro kožešinová zvířata u potoka. Podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky se tento výraz objevil poprvé právě v tomto seriálu jako novotvar (neologismus), který byl inspirován latinským jménem pro některou kožešinovou kunovitou šelmu (Mustela) a který se posléze v češtině vžil natolik, že se jím běžně pojmenovávají různé lasicovité šelmy.[3] V televizním seriálu ovšem muštelky představovaly nutrie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Česká televize – Nejlepší večerníček
  2. Rozhovor‌: Marie Kubátová – v bezpečí mezi lidmi
  3. Jazyková poradna – Muštelka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]