Jiří Brožek
| MgA. Jiří Brožek | |
 | |
| Narození |
11. března 1947 (71 let) Roudnice nad Labem  Československo |
|---|---|
| Alma mater | Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
| Aktivní roky | 1976– |
| Český lev | |
|
1993 – Krvavý román 1998 – Je třeba zabít Sekala 2000 – Anděl Exit 2003 – Nuda v Brně 2005 – Sluneční stát 2006 – Hezké chvilky bez záruky 2007 – …a bude hůř 2011 – Odcházení 2017 – Špína | |
| Umělecké ceny | |
|
Nejlepší filmový střih 2006 – Sluneční stát 2012 – Cigán Novoměstský hrnec smíchu Čestné uznání za střih 1980 – Panelstory | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Brožek (* 11. března 1947 Roudnice nad Labem) je český filmový střihač a držitel devíti Českých lvů za nejlepší střih.
Obsah
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Během svého mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí, a přestože se tomuto oboru v budoucnosti již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem inspirace.[1] Po studiu zeměměřičství[1][2] byl přijat na pražskou FAMU, kde v letech 1967–1973 vystudoval obor střihová skladba a režie.[3] V roce 1973 nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde působil až do roku 1993. Střihačka Jiřina Lukešová, t. č. odcházející do důchodu, ho po spolupráci na filmu Na samotě u lesa doporučila jako svého nástupce Jiřímu Menzelovi.[4] Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním samostatným filmem byla komedie Jaroslava Papouška Konečně si rozumíme. Za svou kariéru sestříhal více než 100 celovečerních filmů, desítky televizních inscenací a řadu televizních seriálů.
Spolupracoval mimo jiné s Ladislavem Smoljakem (Kulový blesk, Vrchní, prchni!, Jára Cimrman ležící, spící), Karlem Kachyňou (Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců), Jiřím Menzelem (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková), Věrou Chytilovou (Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda) nebo Václavem Havlem (Odcházení). Jiří Brožek sestříhal seriály Krkonošské pohádky (s Jiřinou Lukešovou), Lekár umierajúceho času, Sanitka nebo Vlak dětství a naděje. Podílel se na vzniku dokumentů Martina Šulíka Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka a projektu Zlatá šedesátá. Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést filmy Sněženky a machři, Záchvěv strachu, Krajina s nábytkem, Dobří holubi se vracejí, Pražská pětka, Člověk proti zkáze, Něžný barbar, Kouř, Svědek umírajícího času, Vracenky, Je třeba zabít Sekala, Babí léto, Sluneční stát, …a bude hůř nebo sérii komedií o básnících.
Je držitelem devíti ocenění Český lev (z 13 nominací)[5] za filmy Krvavý román (1993), Je třeba zabít Sekala (1998), Anděl Exit (2000), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), Hezké chvilky bez záruky (2006), …a bude hůř (2007), Odcházení (2011) a Špína (2017), dvakrát (ze 4 nominací) získal slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti za Sluneční stát (2006) a Cigán (2012) a na 2. ročníku festivalu Československé filmové veselohry v Novém Městě nad Metují mu byla udělena cena Studia mladých československého rozhlasu za střih Panelstory (1980).[6] Je členem České filmové a televizní akademie (ČFTA)[7] a čestným členem Slovenské filmové a televizní akademie (SFTA).[8]
Je ženatý, má tři děti (Marek, Jiří, Rozálie) a jednoho vnuka (Edgar).
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
Střihač[editovat | editovat zdroj]
Herec[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Film | Role | Režie |
|---|---|---|---|
| 1976 | Konečně si rozumíme | neurčena | Jaroslav Papoušek |
| 1989 | Čas sluhů | Pražák | Irena Pavlásková |
| 1991 | Corpus Delicti | neurčena | Irena Pavlásková |
| 1993 | Krvavý román | kolemjdoucí | Jaroslav Brabec |
| 1994 | Příliš hlučná samota | imaginární postava kavalíra | Věra Caïs |
Spolupráce[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Film | Režie | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 1989 | Vojtěch, řečený sirotek | Zdeněk Tyc | supervize |
| 1993 | Krvavý román | Jaroslav Brabec | |
| 1994 | Příliš hlučná samota | Věra Caïs | výtvarník – návrh titulků |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MELOUNEK, Pavel. Necenzurovaná zpráva o českém filmu. Artes Liberales, České Budějovice 2010. ISBN 978-80-904745-1-2, s. 74.
- ↑ MELOUNEK, Pavel. Eliminátor blbosti. Reflex 12/1994, s. 46–47.
- ↑ Osobnost [online]. FDb.cz [cit. 2018-03-11]. Dostupné online.
- ↑ KUBA, Bronislav. Slavnosti sněženek: Lidské osudy a odhalená tajemství v Hrabalově Kersku. Vlastním nákladem, Kersko 2014. ISBN 978-80-260-5646-1, s. 160.
- ↑ Ocenění [online]. ČFTA [cit. 2018-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Novoměstský hrnec smíchu - kompletní výsledky minulých ročníků [online]. Hrnecsmichu.cz [cit. 2018-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Akademici [online]. ČFTA [cit. 2017-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Akademici [online]. SFTA [cit. 2017-01-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Brožek ve Wikimedia Commons - Jiří Brožek ve Filmové databázi
- Jiří Brožek v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Brožek na Kinoboxu.cz
- Jiří Brožek v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Brožek tvůrci filmu Milan Hlavsa a Plastic People of the Universe
- Jiří Brožek tvůrci projektu Zlatá šedesátá
- Nedostižným lvím králem je střihač Jiří Brožek (Aktuálně.cz, 5. 3. 2008)
- A bude hůř jsme nedělali jen pro hospody, ale pro kina rozhovor s Petrem Nikolaevem a Jiřím Brožkem (Aktuálně.cz, 19. 4. 2008)
- Někdy mám dojem, že u natáčení chybí disciplína, říká filmový střihač Jiří Brožek Host Radiožurnálu (Český rozhlas, 6. 7. 2014)
