Eugene O'Neill

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Eugene O'Neill
Eugene O'Neill 1936.jpg
Narození 16. října 1888
New York
Úmrtí 27. listopadu 1953 (ve věku 65 let)
Boston
Povolání dramatik, scenárista a spisovatel
Alma mater Princetonská univerzita
Významná díla Císař Jones),
Farma pod jilmy,
Miliónový Marco,
Smutek sluší Elektře,
Cesta dlouhým dnem do noci
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1936)
Cena Laurence Oliviera
Pulitzerova cena za drama
Děti Oona O'Neillová
Eugene O'Neill, Jr.
Rodiče James O'Neill a Ella O'Neill
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugene Gladstone O'Neill (16. října 1888 New York27. listopadu 1953 Boston) byl americký dramatik, čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1936. Jeho dcera Oona O'Neillová byla poslední manželkou komika Charlese Chaplina, z tohoto manželství pochází i jeho vnučka, tanečnice a herečka Geraldine Chaplinová.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1888 v rodině poměrně nadaného herce irského původu, který pracoval v kočovné herecké společnosti. Vyrůstal tak na cestách a zprvu nesdílel otcův zájem o divadlo. Nejprve studoval katolickou internátní školu a po jejím absolvování se zapsal na práva na universitě v Princetonu. Studium však nedokončil, již po prvním semestru školu opustil a živil se celou řadou různých zaměstnání, z nichž některá byla poměrně dobrodružná. Roku 1909 hledal zlato v Hondurasu a v letech 1910–1911 se plavil jako námořník do Jižní Ameriky, Afriky a Anglie. Žil bohémským životem, jeho myšlení se radikalizovalo směrem k anarchismu a pod osobním vlivem Johna Reeda načas i k socialismu. Roku 1912 začal pracovat jako redaktor a téhož roku onemocněl lehkou formou tuberkulózy, z níž se léčil v různých sanatoriích. Tehdy začal psát své první dramatické pokusy, které však neměly žádný úspěch, když je nabídl k realizaci svému otci, tak je otec odmítal.

V letech 1914–1915 absolvoval seminář dramaturgie a dramatické techniky na Harvardově univerzitě, kde se seznámil s herci z avantgardního divadelního souboru Provincetown Players (Provincetownští herci) z New Yorku. Napsal pro ně aktovku z námořnického prostředí Východním směrem do Cardiffu, která byla jeho první divadelní hrou uvedenou na scéně. Hra měla úspěch, a tak Provincetownští herci uvedli v letech 1916–1922 celkem dalších patnáct O'Neillových her, z nichž největšího úspěchu dosáhla roku 1920 hra Císař Jones.

Současně se spoluprací s Provincetownskými herci se snažil proniknout do „velkého divadla“ na Broadway, což mělo za následek myšlenkové, stylové i kvalitativní výkyvy v jeho tvorbě, zaviněné určitou komerčností tamního divadelního prostředí. Velkého uznání zde však dosáhl roku 1920 hrou Za obzor, ve které poprvé otevřel téma, kterému se věnoval a to neúnavnou snahu hlavních hrdinů zvrátit svůj promarněný život. Roku 1921 uvedl na Broadway svou další slavnou hru Ana Christie. Roku 1926 ukončil svou spolupráci s malými experimentálními scénami a téměř všechny jeho další premiéry pro něho realizovala tehdy jedna z nejlepších broadwayských institucí Theatre Guild (Divadelní cech). Roku 1931 zde uvedl jedno ze svých stěžejních děl, dramatickou trilogii Smutek sluší Elektře, ve které se pokusil najít moderní ekvivalent antického mýtu.

Jeho divadelní hry mají psychologický podtext, neboť zkoumají motivy odcizení, viny, iluze, touhy a zklamání. Ve svých dílech zobrazoval rodinné vztahy ničené nenávistí, incestní láskou a cizoložstvím, které ústilo ve vraždy a sebevraždy vyvolané nepřekonatelným vědomím viny a trestu. „Za jeho dramatické dílo, charakterizované mocnou působivostí, čestností, silnými city a svébytným pojetím tragičnosti“ (citace z odůvodnění Švédské akademie) mu byla roku 1936 jako druhému americkému spisovateli udělena Nobelova cena za literaturu.

Nobelovu cenu obdržel paradoxně v době, kdy se na dlouhá léta odmlčel. Koncipoval totiž veliký cyklus devíti dramat pod názvem Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili, který měl kriticky zobrazit americký život od koloniálního období do první světové války. Z cyklu napsal šest her, čtyři však zničil a zbylé dvě byly uveřejněny až po jeho smrti. Rovněž po jeho smrti bylo roku 1956 provedeno jeho dílo psychoanalytické drama s autobiografickými prvky Cesta dlouhým dnem do noci napsané již roku 1941.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Eugene Gladstone O'Neill
  • Thirst and Other One-Act Plays (1914, Žízeň a jiné aktovky), sborník prvních O'Neillových her.
  • Čtyři aktovky z námořnického prostředí spojené postavami z posádky fiktivní lodi Glencairn:
    • Bound East for Cardiff (1916, Východním směrem do Cardiffu),
    • The Long Voyage Home (1917, Dlouhá plavba domů),
    • The Moon of the Caribbees (1918, Karibský měsíc), česky též jako Pod karribským měsícem,
    • In the Zone (1919, V ponorkovém pásmu), česky též jako V zóně.
  • The Emperor Jones (1920, Císař Jones), expresionistické drama strachu a zlého svědomí černošského diktátora na malém ostrově ve střední Americe.
  • Beyond the Horizont (1920, Za obzor), první z řady broadwayských her, Pulitzerova cena.
  • Exorcism (1920, Zaklínání),
  • Gold (1921, Zlato),
  • The Straw (1921, Stéblo), hra na motivy O'Neillova pobytu v sanatoriu.
  • Anna Christie (1921), drama prostitutky s čistou duší, která přece jen najde svou pravou lásku, Pulitzerova cena.
  • The Hairy Ape (1922, Chlupatá opice), drama odcizení, individualistické revolty a anarchistických postojů s pronikavým sociálním obsahem, obraz člověka, který nedokáže najít své místo ve společnosti a v životě, a skončí ve smrtelném objetí obrovské gorily.
  • The First Mann (1922, První člověk),
  • Welded (1924, Spojení),
  • All God's Chillun Got Wings (1924, Všechny boží děti mají křídla), příběh manželství černocha s běloškou, ve kterém jsou zdramatizovány rasové předsudky.
  • Desire Under the Eims (1924, Touha pod jilmy), drama konfliktu mezi otcem a synem s tématem chtivosti a touhy ovládat, česky též jako Farma pod jilmy.
  • The Fountain (1925, Pramen věčného mládí),
  • The Great God Brown (1926, Velký bůh Brown), symbolicko-poetická hra tragicky ironizující moderní podnikatelský materialismus.
  • Marco Millions (1927, Milónový Marko), satirická pseudohistorická komedie odehrávající se ve 13. století s hlavní postavou cestovatele Marca Pola stavící do kontrastu oduševnělý Orient s odduševnělou západní civilizací.
  • Lazarus Laughed (1927, Lazar se smál),
  • Strange Interlude (1928, Podivná mezihra), hra, ve které O'Neill použil metodu proudu vědomí a vnitřních monologů, Pulitzerova cena.
  • Dynamo (1929), hra, ve které mladý hrdina hledá náhradu ztraceného křesťanského boha.
  • Mourning Becomes Electra (1931, Smutek sluší Elektře), dramatická trilogie, ve které zasadil příběh Aischylovy Oresteie do prostředí Nové Anglie po skončení války Severu proti Jihu. Děj se odehrává v patricijské rodině zmítané vzájemnou nenávistí a autor v něm zdůrazňuje osudovou předurčenost danou rodiči a proti principu života staví princip války a smrti, jehož vtělení vidí ve zhoubné síle puritánské vášnivosti.
  • Ah, Wilderness! (1933, Ach, ta léta bláznivá), komedie
  • Days Without End (1934, Dny bez konce), moderní faustiáda, ve které O'Neill přivedl na scénu hrdinu rozdvojeného do postavy faustovské a mefistofelské.
  • The Iceman Cometh (1946, Ledař přichází), pochmurné drama napsané již roku 1939 vyjadřující myšlenku, že člověk zbavený svých iluzí je zaslíben smrti.
  • A Moon for the Misbegotten (1947, Měsíc pro smolaře), realistické psychologické drama prosycené lidským porozuměním a soucitem, v němž načrtl portrét svého staršího bratra.
  • Long Day's Journey Into Night (1956, Cesta dlouhým dnem do noci), posmrtně uvedená divadelní hra, oceněná Pulitzerovou cenou, vrchol jeho tvorby. Jde o psychoanalytické drama, o na morfiu závislé matce, lakomém otci a dvou bratrech, kteří stále hledají své pravé místo v životě. Hra, analyzující rozklad lidské osobnosti a rodinných vztahů pod vlivem chorobných podmínek spolužití a prostředí, byla napsána roku 1941 a vykazuje značné autobiografické prvky.
  • A Touch of the Poet (1957, Tak trochu básník), posmrtně uvedená tragikomedie z roku 1942 patřící do jeho nedokončeného cyklu Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili, v níž dominuje myšlenka potřebnosti iluzí o sobě samém pro lidský život.
  • Hughie (1957, posmrtně uvedená jednoaktovka z roku 1941 autenticky zobrazující atmosférou 20. let 20. století.
  • More Stately Mansions (1962, Vznešenější sídla), posmrtně uvedené pokračování hry Tak trochu básník, které byla nalezena v nehotové verzi z roku 1941.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Císař Jones, B. M. Klika, Praha 1925, přeložil Jiří Horák,
  • V ponorkovém pásmu, B. M. Klika, Praha 1925, přeložil Frank Tetauer,
  • Anna Christie, B. M. Klika, Praha 1927, přeložil Frank Tetauer,
  • Farma pod jilmy, B. M. Klika, Praha 1927, přeložil Frank Tetauer,
  • Velký bůh Brown, B. M. Klika, Praha 1928, přeložil Frank Tetauer,
  • Pod karribbským měsícem, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložil Frank Tetauer,
  • Ach ta léta bláznivá, DILIA, Praha 1959, přeložily Wanda Beranová a Eva Kondrysová,
  • Smutek sluší Elektře, Orbis, Praha 1960, přeložil Jan Grossman,
  • Miliónový Marco, DILIA, Praha 1963, přeložil František Vrba,
  • Podivná mezihra, DILIA, Praha 1963, přeložil Frank Tetauer,
  • Anna Christie, DILIA, Praha 1965, přeložil Milan Lukeš,
  • Lazarův smích, DILIA, Praha 1965, přeložil Frank Tetauer,
  • Popelář přichází, DILIA, Praha 1966, přeložil Ota Ornest,
  • Pramen věčného mládí, DILIA, Praha 1967, přeložil Frank Tetauer,
  • Tak trochu básník, DILIA, Praha 1969, přeložil Břetislav Hodek,
  • Touha pod jilmy, DILIA, Praha 1975, přeložil Milan Lukeš,
  • Ach ta léta bláznivá, DILIA, Praha 1977, přeložila Eva Kondrysová,
  • Dlouhá plavba domů, DILIA, Praha 1988, přeložil Jiří Ornest, obsahuje aktovky Karibský měsíc, Východním směrem do Cardiffu, Dlouhá plavba domů a V zóně.
  • Cesta dlouhým dnem do noci, Odeon, Praha 1988, přeložil Josef Schwarz.
  • Smutek sluší Elektře, DILIA, Praha 1992, přeložil Jan Grossman.
  • Cesta dlouhým dnem do noci, Národní divadlo, Praha 1998, přeložil Zdeněk Urbánek.

Rozhlasové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VENCLOVÁ, Renata. Eugene O´Neill: Tak trochu básník [online]. Český rozhlas, 2016-03-12 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]