Bertrand Russell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bertrand Russell

Bertrand Arthur William Russell (18. května 1872, Trelleck, Monmouthshire, Wales2. února 1970, Penrhyndeudraeth, Gwynedd (Merionethshire), Wales), třetí hrabě Russell, byl významný britský matematik, filosof, logik a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1950. V matematice je znám svým paradoxem v naivní teorii množin.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bertrand Arthur Wiliam Russell se narodil roku 1872. Pocházel z aristokratického prostředí s významnými politickými vazbami (jeho děd John Russell, 1. hrabě Russell, byl dvakrát britským premiérem v letech 18461852 a 18651866) a po smrti svého staršího bratra se v roce 1931 stal 3. hrabětem Russellem.

Ve věku tří let se stal Russell sirotkem a byl vychováván právě svým dědečkem. Brzy prokázal své schopnosti pro matematiku a vyvinul se v něm zájem o filozofii. Po absolvování Cambridgeské univerzity v roce 1894 (studoval zde matematiku a etiku) pracoval Russel krátce na britské ambasádě v Paříži a roku 1895 se vrátil na Cambridgeskou univerzitu a působil zde na Trinity College jako odborný asistent.

Proti přání své rodiny se Russell roku 1894 oženil s americkou kvakerkou Alys Persall Smithovou a odešel s ní do Berlína, kde studoval ekonomii . Zde také roku 1896 napsal dílo Německá sociální demokracie, první ze svých více než devadesáti knih. O rok později vyšla Russellova dizertační práce Esej o základech geometrie.

Bertrand Russell v roce 1907

Jako mladý muž se Russell přikláněl k platónismu, ale další jeho filozofický vývoj ho však řadí spíše do novopozitivistické školy. Russel vycházel z názoru, že empirickou zkušeností lze bezprostředně poznávat ideje či univerzálie. Jediný skutečně účinný nástroj poznávání viděl proto Russell v přírodních vědách. Ty by měly být podle něho vzorem filozofie a nikoliv morálka nebo náboženství. Filozofie by měla pracovat jen v těch oblastech, jež dosud nejsou zpřístupněny exaktnímu přírodovědeckému bádání, ale i zde může pouze na problémy poukazovat, a nikoli je řešit. Při svých úvahách o problematice smyslu a pravdivosti pak Russel svůj empirismus dále rozvíjel v závislosti na své koncepci logického atomismu.

Svým odborným dílem se Russell zasloužil o rozvoj matematické logiky. Přispěly k tomu především jeho práce Principy matematiky z roku 1903 a třídílná Principia Mathematica (19101913), kterou napsal společně se svým učitelem z Cambridge Alfredem North Whiteheadem. Exaktní myšlenkové postupy aplikoval také v humanitních vědách a inspiroval americkou behavioristickou psychologii.

V průběhu 1. světové války dospěl Russell k nezvratnému pacifismu, jehož prosazování jej přivedlo k občanské neposlušnosti a nakrátko i do vězení. Působil rovněž jako svobodomyslný pedagog a v letech 19271932 vedl experimentální školu v Sussexu. Po 2. světové válce byl činný v kampani za jaderné odzbrojení a byl ctěn jako duchovní otec nové vlny pacifismu v 60. letech 20. století.

Svým obsáhlým dílem, zaměřeným na logiku, matematiku, filozofii, ekonomii, sociologii, psychologii, náboženství, etiku a politiku patří Russell k nejvýznamnějším myslitelům 20. století. Russelovo řešení logických paradoxů pomocí jednoduché a rozvětvené teorie logických typů, jeho teorie logických funkcí, pojetí definic abstrakcí, zvláště v souvislosti s definicí přirozených čísel, logická analýza relací a celá řada dalších koncepcí tvoří pevný základ soudobé formální logiky. Jeho teorie popisů, spjatá s výkladem určitého i neurčitého členu, analýza vlastních jmen, smyslu a významu, rozlišení tzv. úplných a neúplných symbolů ovlivnily výzkumy v oblasti sémantiky přirozených i umělých jazyků.

Kromě exaktních věd se Russell věnoval také sociálním a etickým otázkám, dějinám filozofie a mravním aspektům politiky. Roku 1950 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako uznání za jeho mnohostranné a významné dílo, v němž vystupuje jako zastánce humanity a svobody myšlení (citace z odůvodnění Švédské akademie). Stal se tak po Theodoru Mommsenovi, Rudolfu Euckenovi a Henri Bergsonovi čtvrtým nositelem této ceny, který nebyl spisovatelem krásné literatury, ale jiných spisů, které svou formou a pojetím mají literární hodnotu (jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně).

Bertrand Arthur Wiliam Russell zemřel roku 1970.

Russellův logický atomismus[editovat | editovat zdroj]

Podle Russella skutečno jsou jednotlivá smyslová data (sense-data), jež spolu navzájem souvisejí logicky, mezi věcmi neexistují vnitřní vztahy, neexistuje ani hmota, ani duch, dokonce ani , nýbrž pouze smyslová data (vliv pozitivismu)

Přírodní věda, která jediná je pravým zdrojem poznávání a našeho vědění o světě, poznává smyslová data a jinak nic. Nedává prostor žádné víře v nesmrtelnost či boha(y). Náboženství je podle Russella postradatelné, ne-li dokonce zlem. Je typické pro nevyspělého člověka. Existuje hierarchie hodnot, jež nutně přesahuje i přírodu, ale opravdová morálka se neopírá o pověrečné představy. Postačujícím lidským údělem je život vedený láskou a orientovaný věděním. Logický atomismus tedy zakládá na tom, že poznáváme jen smyslová data. Ta naše vědomí reflektuje ve formě jazykových vyjádření. Vhodným jazykem k tomu je symbolická logika.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • German Social Democracy (1896, Německá sociální demokracie),
  • An Essay on the Foundations of Geometry (1897, Esej o základech geometrie),
  • A Critical Exposition of the Philosophy of Leibniz (1900, Kritický výklad Leibnizovy filozofie),
  • The Principles of Mathematics (1903, Principy matematiky), dílo rozvíjející názory německého matematika Gottloba Fregea, že matematika je pokračováním logiky.
  • On Denoting (1905, O označení), stať je mezníkem ve vývoji Russellových názorů z doby, kdy odmítl učení rakouského filozofa Alexiuse Meinonga o existenci logicky rozporných objektů a počíná navazovat na Fregeovu teorii popisů.
  • Philosophical Essays (1910, Filozofické eseje),
  • Principia Mathematica (19101913), společně s Alfredem North Whiteheadem, jedná se o třísvazkovou knihu (jednotlivé díly 1910, 1912 a 1913), ve které se Russell a Whitehead pokusili upevnit a sjednotit logické základy matematiky. Dílo dovršuje základy matematické logiky a zároveň otevírá cestu k rozpracování logické sémantiky.
  • The Problems of Philosophy (1912, Problémy filozofie),
  • Our Knowledge of the External World as a Field for Scientific Method in Philosophy (1914, Naše znalost vnějšího světa jako prostor pro vědeckou metodu ve filozofii),
  • Principles of Social Reconstruction (1916, Principy sociální přestavby),
  • Political Ideals (1917, Politické ideje),
  • Mysticism and Logic and Other Essays (1918, Mysticismus a logika a jiné eseje),
  • Roads to Freedom: Socialism, Anarchism, and Syndicalism (1918, Cesty ke svobodě: Socialismus, anarchismus a syndikalismus),
  • The Philosophy of Logical Atomism (1918, Filozofie logického atomismu),
  • Introduction to Mathematical Philosophy (1919, Úvod do filozofie matematiky),
  • The Practice and Theory of Bolshevism (1920, Praxe a teorie bolševizmu),
  • The Analysis of Mind (1921, Analýza myšlení),
  • The Problem of China (1922, Čínský problém),
  • The ABC of Atoms ( 1923, Abeceda atomů),
  • The ABC of Relativity ( 1925, Abeceda relativity),
  • What I Believe (1925, V co věřím),
  • On Education, Especially in Early Childhood (1926, O výchově zejména v raném dětství),
  • The Analys of Matter (1927, Analýza hmoty),
  • An Outline of Philosophy (1927, Přehled filozofie),
  • Why I Am Not a Christian (1927, Proč nejsem křesťanem),
  • Sceptical Essays (1928, 'Skeptické eseje),
  • Marriage and Morals (1929, Manželství a mravnost),
  • The Conquest of Happiness (1930, Boj o štěstí),
  • The Scientific Outlook (1931, Vědecké vyhlídky),
  • Education and the Social Order (1932, Vzdělání a společenský systém),
  • Freedom and Organization: 1814-1914 (1934, Svoboda a organizace: 1814-1914),
  • Religion and Science (1935, Náboženství a věda),
  • Power: A New Social Analysis (1938, Vldáda. nová společenská analýza),
  • An Inquiry into Meaning and Truth (1940, Zkoumání o smyslu a pravdivosti), kniha vzniklá z přednášek, jež Russell konal koncem třicátých let 20. století na amerických univerzitách, jejímž cílem je prozkoumat určité problémy týkající se empirického poznání. Při svých úvahách o problematice smyslu a pravdivosti vychází Rusell z čistého empirismu a rozvíjí jej v závislosti na své koncepci logického atomismu.
  • A History of Western Philosophy (1945, Dějiny západní filozofie)
  • Philosophy and Politics (1947, Filozofie a politika),
  • Human Knowledge: Its Scope and Limits (1948, Lidské vědění: jeho rozsah a meze),
  • Authority and Individual (1949, Moc a jednotlivec),
  • Unpopular Essays (1950, Nepopulární eseje),
  • New Hopes for a Changing World (1951, Nové naděje pro měnící se svět),
  • The Impact of Science on Society (1952, Vliv vědy na společnost),
  • Satan in the Suburbs (1953, Satan na předměstí), soubor povídek,
  • Portraits from Memory and Other Essays (1956, Portrety z paměti a jiné eseje),
  • My Philosophical Development (1959, Můj filozofický vývoj),
  • Wisdom of the West (1959, Moudrost západu),
  • On the Philosophy of Science (1965, O filozofii vědy),
  • War Crimes in Vietnam (1967, Válečné zločiny ve Vietnamu),
  • The Autobiography of Bertrand Russell (19671969, Autobiografie), tři díly.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu