G. H. Hardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
G. H. Hardy
Narození 7. února 1877
Cranleigh
Úmrtí 1. prosince 1947 (ve věku 70 let)
Cambridge
Alma mater Winchester College
Trinity College
Povolání matematik, vědec a vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatelé Univerzita v Cambridgi
Oxfordská univerzita
Ocenění Copleyho medaile (1947)
člen Královské společnosti
Královská medaile
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Godfrey Harold “G. H.” Hardy FRS (7. února 1877 Cranleigh1. prosince 1947 Cambridge)[1] byl významný anglický matematik známý svou prací v oblasti teorie čísel a matematické analýzy.

V roce 1940 napsal esej o estetice matematiky, Obrana matematikova, která je často považována za jeden z nejlepších vhledů do matematikovy mysli napsaného pro laiky.

Od roku 1914 byl učitelem indického matematika Srinivasy Ramanujana.[2][3] Hardy velmi brzy rozpoznal jeho genialitu a začal s ním úzce spolupracovat. Když se ho v rozhovoru Paul Erdős zeptal, co bylo jeho největším příspěvkem na poli matematiky, Hardy bez rozmýšlení odpověděl, že to bylo objevení Ramanujana.[2][4]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Hardyho sympatie k matematice se u něho projevovaly už od mala. Když mu byly teprve dva roky, psal si čísla až do milionů a když šel do kostela, bavil se faktorizací čísel církevních písní.[5]

Po škole v Cranleighu získal kvůli svému matematickému nadání stipendium na Winchester College. V roce 1896 začal navštěvovat Trinity College na Cambridgeské univerzitě. V roce 1903 získal titul M.A. (Master of Arts), což byl v té době nejvyšší titul na anglických univerzitách. Od roku 1906 pracoval jako profesor, ale pouze šest hodin týdně, takže měl dostatek času na výzkum. V roce 1919 odešel na Oxfordskou univerzitu, ale v roce 1931 se zase vrátil na Cambridge.

Práce[editovat | editovat zdroj]

Hardy je známý jako reformátor britské matematiky. Zavedl do ní totiž přísnost, která byla dříve charakteristická pro Francii, Švýcarsko a Německo. Britští matematici se většinou po vzoru Isaaca Newtona věnovali aplikované matematice, ale Hardy oproti hydrodynamice, která měla v Cambridgi významnou roli, agresivně prosazoval čistou matematiku.

Od roku 1911 spolupracoval s Johnem Littlewoodem v oblasti matematické analýzy a analytické teorie čísel. Udělali velký pokrok v řešení Waringova problému a také v teorii prvočísel. Spolupráce Hardyho a Littlewooda je jedna z nejúspěšnějších a nejznámějších v dějinách matematiky. Při přednášce v roce 1947 řekl dánský matematik Harald Bohr: „V dnešní době žijí jen tři výborní angličtí matematici: Hardy, Littlewood a Hardy-Littlewood.“[6]

Hardy také v roce 1908 nezávisle na Wilhelmu Weinbergovi formuloval Hardy-Weinbergův zákon, základní princip populační genetiky.

Sbírka jeho článků byla vydána v sedmi vydáních nakladatelstvím Oxford University Press.

Osobnost[editovat | editovat zdroj]

Jako dítě byl Hardy velmi stydlivý. Během školních let byl nejlepší ve třídě ve většině předmětů a vyhrál mnoho cen, ale nerad je přebíral před celou školou. Nerad se setkával s neznámými lidmi a nesnesl hledět na sebe v zrcadle.[7]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Obrana matematikova (A Mathematician's Apology, 1940)
  • Hardy, G. H. (1940) Ramanujan, Cambridge University Press: London (1940). Ams Chelsea Pub. (November 25, 1999) ISBN 0-8218-2023-0.
  • [1938](2008) An Introduction to the Theory of Numbers, 6th, Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0199219858. 
  • Hardy, G. H.[1908](1952). A Course of Pure Mathematics, 10th, Cambridge: University Press. ISBN 978-0521720557 (2008 reissue). 
  • Hardy, G. H.(1949). Divergent Series. Oxford: Clarendon Press, xvi+396. ISBN 978-0821826492. 
  • Hardy, G. H.; London Mathematical Society(1966). Collected papers of G.H. Hardy; including joint papers with J.E. Littlewood and others. Oxford: Clarendon Press. OCLC 823424. 
  • [1934](1952) Inequalities, 2nd, Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-0521358804. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku G. H. Hardy na anglické Wikipedii.

  1. GRO Register of Deaths: DEC 1947 4a 204 Cambridge – Godfrey H. Hardy, aged 70
  2. a b THE MAN WHO KNEW INFINITY: A Life of the Genius Ramanujan. Retrieved December 2, 2010.
  3. 20TH CENTURY MATHEMATICS - HARDY AND RAMANUJAN [online]. [cit. 2010-12-02]. [1]. (anglicky) 
  4. Lust for Numbers [online]. [cit. 2010-12-02]. [2]. (anglicky) 
  5. Robert Kanigel, The Man Who Knew Infinity, p. 116, Charles Scribner's Sons, New York, 1991. ISBN 0-684-19259-4.
  6. Bohr, Harald(1952)."Looking Backward", Collected Mathematical Works 1. Copenhagen: Dansk Matematisk Forening, xiii–xxxiv. OCLC 3172542. 
  7. C. P. Snow, Foreword, in: G. H. Hardy, A Mathematician's Apology, Cambridge University Press, 1967.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kanigel, Robert(1991). The Man Who Knew Infinity: A Life of the Genius Ramanujan. New York: Washington Square Press. ISBN 0671750615. 
  • Snow, C. P. (1967). Variety of Men. London: Macmillan

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]