Richard Dawkins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richard Dawkins
Dawkins
Rodné jméno Clinton Richard Dawkins
Narození 26. března 1941 (77 let)
Nairobi
Bydliště Nairobi
Oxford
Národnost Britové a White Africans of European ancestry
Alma mater Oundle School (1954–1959)
Balliol College (do 1962)
Oxfordská univerzita (do 1966)
Zaměstnavatelé Oxfordská univerzita (1995–2008)
Kalifornská univerzita v Berkeley
Ocenění Silver Medal of the Zoological Society of London (1989)
Londýnská zoologická společnost (1989)
Cena Michaela Faradaye (1990)
Humanista roku (1996)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Marian Stamp Dawkins (1967–1984)
Lalla Ward (od 1992)
Podpis Richard Dawkins – podpis
Citát
Jsem přesvědčen, že do skupiny jevů vysvětlitelných takovouto nongenetickou epidemiologií, možná s příměsí nongenetického darwinovského výběru, patří i náboženství. Mám-li pravdu, nemá náboženství žádnou hodnotu pro přežití lidských individuí ani není ku prospěchu jejich genům. Pokud je zde nějaký prospěch, je to pro náboženství samotné.[1]
Web www.richarddawkins.net
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clinton Richard Dawkins (* 26. březen 1941 Nairobi, Keňa) je britský zoolog, etolog a biolog. Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie. Před svým odchodem do důchodu v roce 2008 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Dále působí jako spisovatel.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Do Velké Británie se s rodiči přestěhoval jako osmiletý. Ukončil Oundle School v hrabství Northampton a pokračoval studiem zoologie na Balliol College v Oxfordu, kde získal titul bakaláře roku 1962. Zde pokračoval ve studiích jako žák nositele Nobelovy ceny etologa Nikolaase Tinbergena a získal titul magistra a následně i doktorský titul roku 1996. V letech 1967-1969 byl asistentem na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Roku 1970 se vrátil na Oxford vyučovat zoologii.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pozornost světové veřejnosti upoutal v roce 1976 knihou Sobecký gen (česky publikována v roce 1998). Jím částečně vytvořená a částečně popularizovaná teorie sobeckého genu se rychle rozšířila a stala se součástí širokého povědomí. Dawkins dokazuje, že základní evoluční jednotkou jsou geny, které – ač samy pasivní – vyvolávají složité reakce vedoucí až ke vzniku složitých biologických strojů pro zachování a šíření genu, mezi které patří i člověk.

V knize píše: „Ve skutečnosti není těžké si představit molekulu, která tvoří své kopie, stačí, aby se vytvořila jednou, berte replikátor jako šablonu či chemický vzor. Předpokládejme, že každá tato molekula má jistou přilnavost vůči molekulám stejného typu. Když se pak do její blízkosti dostane stavební jednotka, vůči které má afinitu, už u ní zůstane.“

Právě teorie sobeckého genu vedla Dawkinse k proklamaci kontroverzní teorie memetické. Podle ní se podobně jako geny replikují i informační řetězce, které pojmenoval mem. Po dlouhých kontroverzích bylo slovo mem zahrnuto do Oxfordského slovníku angličtiny. Počáteční nadšení touto teorií opadlo koncem devadesátých let dvacátého století kvůli těžké definovatelnosti pojmů. V současnosti je memetika vnímána jako metafora na hraně vědy a poezie, značná část jejího slovníku však vstoupila v běžné užívání.

V roce 1982 potvrdil svou pozici na světovém intelektuálním fóru bestsellerem The Extended Phenotype (česky: Rozšířený fenotyp).

Jeho zapálení pro věc mu vyneslo přezdívku Darwinův rotvajler po vzoru přezdívky Thomase Huxleye Darwinův buldok.

Richard Dawkins

Vztah k náboženství[editovat | editovat zdroj]

Dawkins je ateista a ostře vystupuje proti náboženství, ve kterém spatřuje analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky, jak popisuje ve svém eseji Viruses of the Mind (česky: Viry mysli) z roku 1991. Spolu se Samem Harrisem, Christopherem Hitchensem a Danielem Dennettem je považován za ústřední postavy nového ateismu.[3] Pro televizní stanici Channel 4 připravil dvoudílný dokumentární pořad kritizující náboženství. Nese titul Kořen všeho zla? a byl vysílán v lednu 2006.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dawkins je nositelem čestných doktorátů na univerzitách ve Westminsteru, Durhamu a Hullu. Další obdržel na Open University, St. Andrew University a Australian National University.

V roce 1997 byl zvolen členem Královské literární společnosti a o čtyři roky později Královské přírodovědecké společnosti.[2] Je viceprezidentem Britské humanistické asociace a čestným patronem Trinity College University Philosophical Society.

Další ocenění:

Cena Královské literární společnosti (1987), Literární cena Los Angeles Times (1987), Stříbrná plaketa Londýnské zoologické společnosti (1989), Cena Michaela Faradaye (1990), Nakayamova cena (1994), Humanista roku (1996), Kistlerova cena (2001), Vyznamenání prezidenta Italské republiky (2001), Kelvinova cena Královské filozofické společnosti v Glasgow (2002), Shakespearova cena Nadace Alfreda Toepfera (2005), Deschnerova cena (2007).

V roce 2004 zvítězil v hlasování čtenářů magazínu Prospect o sto nejvýznamnějších britských intelektuálů[4] s náskokem dvojnásobku hlasů před držitelem druhého místa, v roce 2005 se umístil v žebříčku sta nejvýznamnějších světových intelektuálů stejného periodika na třetím místě.[5]

Zmínky v kultuře[editovat | editovat zdroj]

V reakci na jeho knihu Boží blud parodovali Dawkinse i autoři animovaného seriálu South Park. V roce 2015 se podílel na tvorbě osmého studiového alba finské symphonic-metalové kapely Nightwish "Endless Forms Most Beautiful". Sám načetl mluvené slovo jako podklad k některým písním.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Dokumentární filmy[editovat | editovat zdroj]

  • Nice Guys Finish First (1986)
  • The Blind Watchmaker (1987)
  • Growing Up in the Universe (1991)
  • Break the Science Barrier (1996)
  • The Root of All Evil? (2006)
  • The Enemies of Reason (2007)
  • The Genius of Charles Darwin (2008)
  • Expelled: No Intelligence Allowed (2008)
  • The Purpose of Purpose (2009) – řada přednášek po amerických univerzitách
  • Faith School Menace? (2010)
  • Beautiful Minds (duben 2012) – dokument BBC4
  • Sex, Death and the Meaning of Life (2012)
  • The Unbelievers (2013)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAWKINS, Richard. Philosophy of Religion, kap.10, odst.5. Free Inquiry [online]. Council for Secular Humanism, srpen/září 2004. Roč. 24, čís. 5. ISSN 0272-0701. (anglicky) 
  2. a b CRAINE, Anthony G.; PALLARDY, Richard. Richard Dawkins [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PIEXOTTO, Steve. The Chucrh of Non-Believers. Wired [online]. Condé Nast Publications, 11.1.2006. Dostupné online. ISSN 1059-1028. 
  4. Top 100 British intellectuals. Prospect [online]. Prospect Publishing Ltd, 24.7.2004. Čís. July 2004. Dostupné online. ISSN 1359-5024. (anglicky) 
  5. DERBYSHIRE, Jonathan. Richard Dawkins was No 1. Now he's off the list of the world's best thinkers. The Guardian [online]. Guardian News and Media Limited, 22.3.2014. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]