Nikolaas Tinbergen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Nikolaas Tinbergen
NikoTinbergen.jpg
Narození 15. dubna 1907
Haag
Úmrtí 21. prosince 1988 (ve věku 81 let)
Oxford
Alma mater Univerzita v Leidenu
Zaměstnavatel Univerzita v Leidenu
Ocenění Godman-Salvin Medal (1969)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1973)
Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1987)
člen Královské společnosti
Příbuzní Jan Tinbergen
Luuk Tinbergen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
N. Tinbergen a K. Lorenz

Nikolaas (Niko) Tinbergen (15. dubna 1907 Den Haag21. prosince 1988 Oxford) byl nizozemský biolog, etolog a ornitolog. 1973 obdržel společně s Karlem von Frisch a Konradem Lorenzem Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, a to za své objevy, týkající se organizace a společenského chování živočichů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tinbergen studoval biologii na univerzitě v Leidenu, jeho bratr Jan Tinbergen byl významný ekonom (Nobelova cena 1969). Roku 1932 se oženil s E. A. Rutten a jako svatební cestu strávili společně 15 měsíců v Grónsku, kde Tinbergen studoval společenský život Inuitů i různých živočichů. Roku 1937 strávil půl roku v Altenbergu u Vídně u K. Lorenze a navštívil v Mnichově také Frische. V létě 1938 přednášel v USA, kde se setkal s evolučním biologem Ernstem Mayrem, který na něj měl značný vliv. Roku 1940 byl jmenován profesorem, ale už od roku 1942 byl držen nacisty jako rukojmí v zajateckém táboře, což způsobilo roztržku s K. Lorenzem, který s nacisty spolupracoval. Roku 1949 se s rodinou přestěhoval do Oxfordu, v roce 1955 získal britské státní občanství a roku 1966 se stal profesorem Oxfordské univerzity. Mezi jeho žáky byli také Desmond Morris a Richard Dawkins.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tinbergen patřil mezi průkopníky přesného pozorování živočichů ve volné přírodě. Zabýval se hlavně studiem hmyzu (mravkolev, vosa, čmelák) a ptáků (racek), studoval otázky instinktu a vtištění (imprinting), ritualizace a spouštěcích signálů a také hierarchického uspořádání živočišných společenství. Některé jeho výsledky byly později vyvráceny a jeho pokus o výklad dětského autismu byl vůbec odmítnut.

V oblasti biologické metody formuloval takzvané “čtyři otázky” nebo čtyři oblasti biologie, jež se odlišují jednak tím, co se zkoumá (ontogeneze živočicha anebo jeho anatomie a funkce), jednak tím, zda se zkoumají blízké (“proximátní”) anebo konečné (“ultimátní”) souvislosti.

Čtyři oblasti biologie
Dvojí výklad:
Hledisko: vývojový popisný
proximátní ontogeneze mechanismy
ultimátní fylogeneze adaptace

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaas Tinbergen na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • N. Tinbergen, Zvědaví přírodovědci. Praha: Mladá fronta 1973

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]