Werner Forßmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Werner Forßmann
Werner Forssmann nobel.jpg
Narození 29. srpna 1904
Berlín
Úmrtí 1. června 1979 (ve věku 74 let)
Schopfheim
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Alma mater Humboldtova univerzita
Zaměstnavatel Univerzita Johannese Gutenberga
Ocenění Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1956)
Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Manžel(ka) Elisabeth Engelová
Děti 5 synů, 1 dcera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Werner Theodor Otto Forßmann (psán také Forssmann, 29. srpna 1904 – 1. června 1979) byl německý chirurg a urolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1956. Cenu s ním dostali také André Cournand a Dickinson Richards a byla mu udělena za vynález srdeční katetrizace.


Životopis[editovat | editovat zdroj]

Werner Forssmann byl jediné dítě právníka Julia Forssmanna a jeho manželky Emmy roz. Hindenbergové. Vystudoval medicinu na univerzitě Fridricha Wilhelma (dnes Humboldtova) v Berlíně. Již během studií se zajímal o kardiáílní diagnostiku. V roce 1929 pracoval v nemocnici v Eberswalde, kde provedl sám na sobě test na srdeční katetrizaci. Zavedl si kanylu do žíly a 65 cm dlouhý katetr až do pravé srdeční komory, jak bylo dokumentováno v pořízeném rentgenovém snímku. [1]Tento postup publikoval 5. listopadu v odborném tisku, ale větší odezvu v odborné veřejnosti měla až jeho přednáška na konferenci Německé společnosti pro chirurgii v dubnu 1931. Katetrizace byla použita již v předchozích letech na zvířatech i lidech (Ernst Unger, Fritz Bleichröder, Walter Löb v r. 1912), ale prvenství díky publikování bylo přiznáno Forssmannovi. Jeho článek s názvem Katetrizace pravé strany srdce v časopisu Klinische Wochenschrift je dnes považován za jeden z mezníků rozvoje medicíny.[2] Ve své době však Forssmann neměl podporu pro širší uplatnění této metody na svém pracovišti. O zdokonalení katetrizace a její zavedení do klinické praxe se zasloužili až ve 40. letech A.Cournand a D.W.Richards.

Forssmann krátce pracoval v berlínské nemocnici Charité a od července 1932 v městské nemocnici v Mohuči, kde se seznámil se svou budoucí ženou Elisabeth Engelovou. Vzali se v prosinci 1933, a protože jako manželé nemohli zůstat na jednom pracovišti, přijal nové zaměstnání jako urolog v nemocnici Rudolfa Virchowa v Berlíně. V následujících letech pracoval jako vedoucí chirurg v několika dalších nemocnicích v Berlíně a Drážďanech. Byl členem NSDAP. Od r. 1939 byl povolán do Wehrmachtu jako zdravotní důstojník - chirurg a během 2. světové války se zúčastnil bojů v Polsku, Norsku a Sovětském svazu. V r. 1942 se vrátil do Berlína a zde pracoval až do konce války. Z Berlína uprchl a dostal se do zajetí Američanů, ze kterého byl propuštěn v říjnu 1945.[2] Vrátil se ke své rodině do Wiesu (Kleines Wiesental) u Freiburgu. V poválečných letech jako bývalý člen NSDAP měl Forssman zákaz vykonávat činnost a vypomáhal zde v soukromé praxi své manželky.

Od r. 1950 pracoval v různých nemocnicích jako urolog, v této oblasti absolvoval i vědecký výzkum. Kardiologií se již v praxi nezabýval, své zkušenosti s katetrizací prezentoval na přednáškách. V r. 1954 obdržel Leibnizovu medaili Německé akademie věd v Berlíně za přínos terapeutické kardiochirurgii. V r. 1956 získal společně s André Frédéricem Cournandem a Dickinsonem W. Richardsem Nobelovu cenu ve fyziologii a lékařství za objevy týkající se srdeční katetrizace a patologických změn v oběhovém systému. [1] Od r. 1958 pracoval Forssmann jako vedoucí chirurg v nemocnici v Düsseldorfu, kde zůstal až do odchodu do penze v r. 1969. I když se nevěnoval vědecké práci a byl kritizován pro své členství v NSDAP, udělení Nobelovy ceny přineslo Forssmannovi mnohá další ocenění: Spolkový záslužný kříž r. 1959, jmenování čestným profesorem na univerzitách v Cordobě (Argentina) a Düsseldorfu, čestné členství v lékařských společnostech, členství v Akadmii věd Indie, čestný doktorát Humboldtovy univerzity v Berlíně (r. 1977) .[2]

Po odchodu do důchodu žil v Wies-Wambachu a napsal paměti, které byly vydány v r. 1972 pod názvem Pokus na sobě (Selbstversuch). Zemřel 1. června 1979 na infarkt.

Seznam referencí[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Werner Forßmann na německé Wikipedii.

  1. a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1956. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c CODR, Milan; HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Werner Forssmann, s. 42-46. 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]