Susumu Tonegawa
| Susumu Tonegawa | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. září 1939 (85 let) Nagoja |
| Bydliště | Prefektura Aiči |
| Alma mater | Kjótská univerzita Tokijská metropolitní střední škola Hibija Kalifornská univerzita v San Diegu |
| Povolání | molekulární biolog, imunolog, neurovědec, profesor, vědec, lékař, chemik a genetik |
| Zaměstnavatelé | Massachusettský technologický institut Basel Institute for Immunology Salk Institute for Biological Studies RIKEN |
| Ocenění | Cloëtta Prize (1978) Averyho-Landsteinerova cena (1981) Cena Asahi (1981) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1982) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1983) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Susumu Tonegawa (* 6. září 1939 Nagoja) je japonský imunolog, molekulární biolog a neurovědec, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1987. Cenu získal za objev genetického mechanismu, jenž umožňuje diversitu protilátek, který učinil v 70. letech 20. století.
Susumu Tonegawa absolvoval Kjótskou univerzitu, doktorát získal roku 1968 na Kalifornské univerzitě v San Diegu. V 70. letech pracoval v Basileji na Imunologickém institutu, kde uskutečnil své stěžejní imunologické experimenty. Od roku 1981 byl profesorem na Massachusettském technologickém institutu (MIT), kde se zaměřil na neurobiologii a studoval mozkové funkce, především základy učení a paměti. Patří tak k nemnoha vědcům, kteří dokázali významně ovlivnit více než jeden obor.
Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Susumu Tonegawa se narodil 6. září 1939 v Nagoji v Japonsku. Jeho otec pracoval jako inženýr pro textilní společnost, která měla několik továren roztroušených ve venkovských městech v jižní části Japonska. Kvůli firemní politice se rodina musela často stěhovat z jedné továrny do druhé. Susumu, jeho dva bratři a mladší sestra v těchto malých provinčních městech strávili většinu dětství. Když se starším bratrem dospěli, rodiče se rozhodli poslat je do Tokia, aby mohli získat lepší vzdělání.[1]
Ze strýcova domu v Tokiu Susumu dojížděl na prestižní střední školu Hibiya. O molekulární biologii se začal zajímat během univerzitního studia, kdy se seznámil s prací Françoise Jacoba a Jacquese Monoda o teorii operonů. V roce 1963 absolvoval obor chemie na Kjótské univerzitě a kvůli omezeným možnostem studia molekulární biologie v Japonsku odešel na Kalifornskou univerzitu v San Diegu, kde v roce 1968 získal doktorát.[1]
Profesní život
[editovat | editovat zdroj]Jako postdoktorand pracoval Tonegawa na Salkově institutu v San Diegu v laboratoři Renata Dulbecca. S jeho podporou přešel v roce 1971 do Švýcarska do Basilejského institutu pro imunologii, jehož ředitelem byl pozdější laureát Nobelovy ceny Niels Kaj Jerne. Togenawa se zde zaměřil na imunologický výzkum a provedl své stěžejní imunologické práce, při nichž využil nedávno vynalezených technik molekulární biologie, konkrétně restrikčních enzymů a rekombinantní DNA.[1]
V roce 1981 odjel do USA a stal se profesorem na Massachusettském technologickém institutu (MIT). V roce 1994 byl jmenován prvním ředitelem Centra pro učení a paměť MIT, které se pod jeho vedením proměnilo v Picowerův institut pro učení a paměť. V roce 2006 se vzdal ředitelské funkce a působil jako Picowerův profesor neurovědy a biologie a výzkumník Lékařského institutu Howarda Hughese (1988–2009). V v letech 2009 až 2017 byl ředitelem RIKEN Brain Science Institute.
Vědecká práce
[editovat | editovat zdroj]Imunologie
[editovat | editovat zdroj]Tonegawova práce oceněná Nobelovou cenou objasnila genetický mechanismus adaptivního imunitního systému, který byl po více než 100 let ústřední otázkou imunologie. Jedna z prvních teorií vysvětlujících adaptivní imunitní systém předpokládala, že každý gen produkuje jeden protein. V lidském těle je však méně než 19 000 genů, které přesto mohou produkovat miliony protilátek. V experimentech zahájených v roce 1976 Tonegawa prokázal, že během vývoje B-lymfocytů (typ bílých krvinek) dochází k rekombinaci genů, segmenty DNA kódující protilátky se přeskupují a vznikají tak nové kombinace a tím i různé typy a velké množství protilátek.[2]
Porovnáním DNA B-lymfocytů embryonálních a dospělých myší Tonegawa zjistil, že geny ve zralých B-lymfocytech dospělých myší se mohou různě přesouvat, rekombinovat a vyřazovat a tím je umožněna rozmanitost variabilní oblasti protilátek. Tento proces je známý jako V(D)J rekombinace.[2] V roce 1983 Tonegawa objevil první transkripční zesilovač (enhancer) spojený s genovým komplexem pro protilátky.
Neurovědy
[editovat | editovat zdroj]Krátce po udělení Nobelovy ceny Tonegawa znovu změnil obor a zaměřil se z imunologie na neurobiologii. Zajímal se zejména o molekulární a buněčné základy učení a paměti. Věnoval se roli hipokampu v procesech vytváření a vybavování vzpomínek. Pomocí geneticky modifikovaných myší zkoumal, jakou roli hrají specifické enzymy, geny a dráhy v krátkodobé i dlouhodobé paměti. Jeho výzkum může pomoci při vývoji léků na léčbu neurologických a psychologických poruch, včetně schizofrenie a demence.[3]
Tonegawa vyvinul geneticky upravený myší model, kde zvířata nebyla schopna produkovat enzym zvaný kalcineurin. Kalcineurin hraje důležitou roli v imunitním systému a v mozku, zejména v receptorech, které vážou chemické látky zapojené do nervového synaptického přenosu. Tonegawovy myši vykazovaly příznaky charakteristické pro schizofrenii. Další studie ukázaly, že genetické odchylky v genu pro kalcineurin přispívají k rozvoji schizofrenie u lidí. Tonegawa také identifikoval geny a proteiny účastnící se uchovávání dlouhodobých vzpomínek a vyvinul techniky usnadňující studium neuronálních obvodů podílejících se na poznávání a chování.[4]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Togenawa je podruhé ženatý. Jeho současná manželka Mayumi Yoshinari Tonegawa[1] je spisovatelkou na volné noze a dříve pracovala jako režisérka a moderátorka pro Japan Broadcasting Corporation. Mají spolu tři děti.
Ocenění a vyznamenání (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1982 – cena Louisy Gross Horwitz
- 1983 – mezinárodní cena Gairdnerovy nadace
- 1986 – cena Roberta Kocha
- 1987 – cena Alberta Laskera za základní výzkum
- 1987 – Nobelova cena za fyziologii a lékařství
- 2004 – čestný doktorát Kyótské univerzity
- 2009 – čestný doktorát City University of Hong Kong
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Susumu Tonegawa na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Susumu Tonegawa – Biographical. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1987 - Press release. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The American Association of Immunologists - Susumu Tonegawa. www.aai.org [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Tonegawa Susumu | Japanese Molecular Biologist & Nobel Prize Winner | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Susumu Tonegawa na Wikimedia Commons
- Japonští imunologové
- Molekulární biologové
- Japonští chemici
- Neurovědci
- Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství
- Japonští nositelé Nobelovy ceny
- Absolventi Kalifornské univerzity v San Diegu
- Američané japonského původu
- Narození v roce 1939
- Narození 6. září
- Narození v Nagoji
- Absolventi Kjótské univerzity