Max Delbrück

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Max Delbrück
Max Delbruck.jpg
Narození 4. září 1906
Berlín
Úmrtí 10. března 1981 (ve věku 74 let)
Pasadena
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Zaměstnavatelé Vanderbiltova univerzita
Kalifornský technologický institut
Ocenění Kimber Genetics Award (1964)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969)
Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969)
EMBO Membership
člen Královské společnosti
Rodiče Hans Delbrück a Lina Thierschová
Příbuzní Emmi Bonhoefferová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.

Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig. Maxovi sourozenci Justus Delbrück a Emmi Bonhoefferová, byli členy protinacistického odboje. Právník Justus byl spolu se svými příbuznými Klausem a Dietrichem Bonhoefferovými v roce 1945 popraven za přípravu atentátu na Hitlera.

Max Delbrück získal roku 1930 doktorát z fyziky na Univerzitě Göttingen. Od roku 1932 pracoval jako asistent Lise Meitnerové na výzkumu radiaktivního štěpení a radioaktivního záření. Fenomén disperze elektronů na jádrech atomů, který v té době přepovědl, byl později nazván podlě něho.

Roku 1937 Delbrück získal stipendium na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), kde se začal věnovat výzkumu v oblasti molekulární biologie. Roku 1939 zde s E. L. Ellisem publikovali článek „The growth of bacteriophage“, v němž popsali, že viry se množí naráz v jednom kroku, nikoli postupně dělením jako buněčné organismy.

Po vyčerpání stipendia roku 1939 přešel Delbrück na Vanderbiltovu univerzitu v Nashville, kde učil fyziku a vedl biologickou laboratoř. Roku 1941 se seznámil se Salvadorem Luriou a oba vědci začali spolupracovat. Později se k jejich týmu připojil i Alfred Hershey. Jejich první výsledky se týkaly bakteriální rezistence vůči virové infekci. Takzvaným fluktuačním testem pak dokázali, že Darwinova teorie přirozeného výběru následkem náhodných mutací se vztahuje i na bakterie, čímž přispěli k definitivnímu zamítností lamackistických teorií dědičnosti.

Roku 1947 se Delbrück vrátil na Kaltech, kde zůstal jako profesor biologie až do konce své kariéry. Mimoto založil Institut molekulární genetiky v Kolíně nad Rýnem.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]