Max Delbrück

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Delbrück
Max Delbruck.jpg
Narození 4. září 1906
Berlín
Úmrtí 9. března 1981 (ve věku 74 let)
Pasadena
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Zaměstnavatelé Vanderbiltova univerzita
Kalifornský technologický institut
Ocenění Kimber Genetics Award (1964)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1969)
Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969)
EMBO Membership
člen Královské společnosti
Rodiče Hans Delbrück a Lina Thierschová
Příbuzní Emmi Bonhoefferová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.

Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig. Maxovi sourozenci Justus Delbrück a Emmi Bonhoefferová, byli členy protinacistického odboje. Právník Justus byl spolu se svými příbuznými Klausem a Dietrichem Bonhoefferovými v roce 1945 popraven za přípravu atentátu na Hitlera.

Max Delbrück získal roku 1930 doktorát z fyziky na Univerzitě Göttingen. Od roku 1932 pracoval jako asistent Lise Meitnerové na výzkumu radiaktivního štěpení a radioaktivního záření. Fenomén disperze elektronů na jádrech atomů, který v té době přepovědl, byl později nazván podlě něho.

Roku 1937 Delbrück získal stipendium na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), kde se začal věnovat výzkumu v oblasti molekulární biologie. Roku 1939 zde s E. L. Ellisem publikovali článek „The growth of bacteriophage“, v němž popsali, že viry se množí naráz v jednom kroku, nikoli postupně dělením jako buněčné organismy.

Po vyčerpání stipendia roku 1939 přešel Delbrück na Vanderbiltovu univerzitu v Nashville, kde učil fyziku a vedl biologickou laboratoř. Roku 1941 se seznámil se Salvadorem Luriou a oba vědci začali spolupracovat. Později se k jejich týmu připojil i Alfred Hershey. Jejich první výsledky se týkaly bakteriální rezistence vůči virové infekci. Takzvaným fluktuačním testem pak dokázali, že Darwinova teorie přirozeného výběru následkem náhodných mutací se vztahuje i na bakterie, čímž přispěli k definitivnímu zamítností lamackistických teorií dědičnosti.

Roku 1947 se Delbrück vrátil na Kaltech, kde zůstal jako profesor biologie až do konce své kariéry. Mimoto založil Institut molekulární genetiky v Kolíně nad Rýnem.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]