Přeskočit na obsah

Karl Landsteiner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Landsteiner
Narození14. června 1868
Baden
Úmrtí26. června 1943 (ve věku 75 let)
New York
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníProspect Hill Cemetery
ObčanstvíRakousko-Uhersko a Spojené státy americké
Alma materVídeňská univerzita
Povolánífyziolog, imunolog, lékař, hematolog, patolog, výzkumník, vysokoškolský učitel a chemik
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Ženevská univerzita
Rockefellerova univerzita
OceněníAronson Prize (1926)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1930)
zahraniční člen Královské společnosti (1941)
Laskerova-DeBakeyova cena za klinický medicínský výzkum (1946)
Cameron Prize of the University of Edinburgh
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťLeopoldine Helene Wlasto
RodičeLeopold Landsteiner[1]
PodpisKarl Landsteiner – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Landsteiner (14. června 1868, Vídeň – 26. června 1943, New York) byl rakouský biolog a lékař (patolog). V roce 1930 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu za výzkumy typů lidské krve. Spoluobjevil virus dětské obrny i krevní Rh faktor.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do židovské rodiny Leopolda Landsteinera (1818–1875), renomovaného vídeňského žurnalisty a šéfredaktora Die Presse, a Franzisky roz. Hessové (1837–1908), která se narodila v Prostějově.[2] Když v 56 letech otec zemřel, bylo Karlovi pouhých 6 let, což jej velice sblížilo s matkou.[2] Po vystudování střední školy nastoupil na studium medicíny na Vídeňskou univerzitu a svou doktorskou práci obhájil roku 1891. Již jako student publikoval pojednání o vlivu stravy na složení krve.[2]

Mezi lety 1891 a 1893 studoval Karl Landsteiner chemii ve Würzburgu pod vedením Hermanna Emila Fischera, v Mnichově, kde za ním stál Eugen Bamberger a v Zürichu s podporou Arthura Rudolfa Hantzsche.[2] V tomto období napsal řadu článků, některé ve spolupráci se svými profesory.

Objev polioviru

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Vídně nastoupil na Hygienickém institutu jako asistent Maxe von Grubera a zaměřoval se imunitní mechanismy a podstatu protilátek. Od listopadu 1897 do roku 1908 pracoval jako asistent na patologicko-anatomickém institutu Vídeňské univerzity pod záštitou Antona Weichselbauma, kde publikoval 75 článků, pojednávajících o sérologii, bakteriologii, virologii a patologické anatomii. V návaznosti provedl tou dobou okolo 3 600 pitev. Pod Weichselbaumem prošel Landsteiner postgraduálním studiem a habilitačním řízením v roce 1903. Od roku 1908 do roku 1920 pracoval Landsteiner jako prosektor ve vídeňském Wilhelminspitalu a roku 1911 složil přísahu jako profesor patologické anatomie. V této době objevil ve spolupráci s Erwinem Popperem infekční povahu dětské obrny (poliomyelitidy) a izoloval jejího původce – poliovirus.

Jako uznání za tento převratný objev, který se ukázal být základem pro boj s dětskou obrnou, byl posmrtně zobrazen na Polio Hall of Fame (Síň slávy obrny) v Rooseveltově institutu pro rehabilitaci ve Warm Springs v Georgii, jež byla otevřena v lednu roku 1958 a skládá se ze seskupení bust patnácti vědců a dvou laiků, kteří významně přispěli k poznání a léčbě obrny.[3]

Výzkum krevních skupin

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1900 objevil Karl Landsteiner, že krev dvou lidí po kontaktu tzv. aglutinuje (shlukuje se) a o rok později zjistil, že se tak stane prostřednictvím kontaktu krve s krevním sérem. Dospěl k závěru, že jsou tři typy lidské krve, a sice A, B a C (nyní značena 0) a že krevní transfúze provedená mezi lidmi stejné krevní skupiny nevyvolává hemolýzu (destrukci červených krvinek), zatímco u transfúze mezi lidmi skupin rozdílných se tak stává. Na základě těchto poznatků provedl Reuben Ottenberg roku 1907 v New Yorku první úspěšnou krevní transfúzi.

Zde navázali Landsteinerovi kolegové, kteří o dva roky později popsali čtvrtou skupinu jako „výjimku z Landsteinerova pravidla“, ale správnou klasifikaci skupin provedl roku 1907 Jan Janský, který zaručil spolehlivost dělení. Američan William Lorenzo Moss dospěl k naprosto stejným výsledkům (o svých předchůdcích nevěděl), ale až o tři roky později. Nyní tak s definitivní platností přibyla ve známost i skupina AB – tito jedinci se považují za univerzální příjemce, protože jejich krev neobsahuje žádné protilátky proti daným antigenům A a B. Krev skupiny 0 může být naopak libovolně darována jiným skupinám, tedy se jedná o univerzální dárce, neboť nemá ani antigen A ani antigen B, a tedy nevyvolává imunitní reakci.

Landsteiner byl za své průkopnické práce v této oblasti odměněn Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu za rok 1930 a po právu je nazýván otcem transfúzní medicíny.

V Nizozemsku a ve Spojených státech

[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce bylo celé Rakousko v desolátním stavu a Landsteiner zde nespatřoval možnosti v pokračování ve své práci, a proto se přestěhoval do Nizozemska a přijal zde post prosektora v malé nemocnici – nynější MCH Westeinde v Haagu. Za účelem zlepšení své finanční situace také přijal práci v továrně na tuberculin. Rovněž dále publikoval a pět z jeho článku se dočkalo vydání na Nizozemské královské akademii umění a věd.
Pracovní podmínky se posléze ukázaly nebýt o mnoho lepší než v poválečné Vídni, a tak přijel čtyřiapadesátiletý Landsteiner i s rodinou do New Yorku na pozvání Simon Flexnera pracovat v Rockefellerově institutu. Během dvacátých let se zabýval imunitou a alergiemi. Roku 1940 spolu s Alexandrem Wienerem objevil Rh faktor (pojmenován podle makaků, anglicky Rhesus Macaque, na nichž byl Rh faktor objeven), který se označuje buď jako pozitivní, nebo negativní.[2]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Landsteiner konvertoval ze židovství k římskému katolictví roku 1890. Později se oženil s Leopoldinou Helenou Wlastovou, řeckou katoličkou, která také přijala manželovu víru. V druhé polovině třicátých let (již v Americe) podnikl neúspěšné právní kroky proti vydavateli, který jej zahrnul do knihy Who is who in American Jewry (Kdo je kdo mezi americkými Židy) – Landsteiner prohlásil, že „bude na škodu zdůrazňovat víru mých předků.“

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Je po něm pojmenován kráter Landsteiner na přivrácené straně Měsíce.[4][5] Je zobrazen na poslední rakouské bankovce 1 000 šilinků před přijetím měny euro.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Landsteiner na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Karl Landsteiner. In: Wien Geschichte Wiki. Dostupné online. [cit. 2019-12-28].
  2. 1 2 3 4 5 RECHCIGL, Mila. Nobel Prize Winners of Czech or Slovak Ancestry. “Czech and Slovak Recipients of the Highest Recognition the World Can Provide,” in: Contributions of Czechs and Slovaks to Science and Technology in the 21st Century. New York: SVU, 2011, pp. 195-228.. Dostupné online [cit. 2023-10-29].
  3. ↑ Odhalení síně slávy (1958) [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ Crater Landsteiner on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  5. ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Le Verrier, str. 48, č. mapového listu 11, ISBN 80-85277-10-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_Landsteiner&oldid=25559908“