François Jacob

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
François Jacob
Narození 17. června 1920
Nancy
Úmrtí 19. dubna 2013 (ve věku 92 let)
Paříž
Alma mater Pařížská univerzita
Lycée Carnot
Povolání biochemik, vysokoškolský pedagog, genetik, fyziolog, autor autobiografie a profesor
Zaměstnavatel Collège de France (19641991)
Ocenění Nobelova cena za fyziologii a lékařství
Válečný kříž
velkodůstojník Národního řádu za zásluhy
velkokříž Řádu čestné legie
Prix Charles-Léopold Mayer
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Jacob [fransoa žakob] (17. června 1920 Nancy – 19. dubna 2013 Paříž) byl francouzský lékař, fyziolog a genetik, který společně s J. Monodem vytvořil model operonu. Tento model, nazývaný také Jacob-Monodův model, popisuje výstavbu prokaryotických genů a vysvětluje, jak je jejich aktivita regulována. Za to obdržel Jacob roku 1965 společně s Monodem a André Lwoffem Nobelovu cenu za lékařství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Lycée Carnot v Paříži a začal studovat medicinu na Sorbonně. Roku 1940 však studium přerušil a odjel do Londýna, kde se připojil k hnutí Svobodné Francie. Jako zdravotnický důstojník se účastnil bojů v severní Africe, kde byl zraněn. Byl pak zařazen ke druhé obrněné brigádě a v srpnu 1944 byl za invaze v Normandii opět těžce zraněn. Byl vyznamenán Řádem osvobození, nejvyšším válečným vyznamenáním za této války. Po sedmi měsících v nemocnici se vrátil do Paříže a roku 1947 dokončil studium mediciny, kvůli svým zraněním však nemohl pracovat jako chirurg, jak původně zamýšlel. Oženil se s klavíristkou Lisou Bloch a měl s ní čtyři děti. Začal studovat biologii, roku 1950 nastoupil do Pasteurova institutu v Paříži, kde pracoval u dr. André Lwoffa, a roku 1954 obhájil doktorát na téma "Lysogonické baktérie a koncept proviru". Roku 1956 se stal vedoucím laboratoře a roku 1960 samostatného oddělení buněčné genetiky na Pasteurově institutu. Roku 1964 byl jmenován profesorem na Collège de France.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se zejména genetickými mechanismy v bakteriích a bakteriofázích a biochemickými účinky mutací. Studoval nejprve lysogenické bakterie a prokázal jejich schopnost inhibovat aktivitu genů profága. Od roku 1954 spolupracoval s Elie Wollmanem a snažili se zjistit povahu vztahů mezi profágem a genetickým materiálem bakterie. Práce vedla k definici bakteriální konjugace a umožnila zkoumání genetického materiálu bakterie. Vznikla tak řada nových konceptů například orientovaného genetického přenosu ze samečka na samičku, cirkularity bakteriálního chromosomu a koncept episomu. Výsledky shrnuli v knize "Sexualita a genetika bakterií".

Od roku 1958 společně s J. Monodem studoval přenosy genetické informace a regulační cesty, které přizpůsobují aktivitu a synétu makromolekul v bakteriích. Roku 1963 společně se S. Brennerem předložil hypotézu replikonu, aby vysvětlil některé stránky buněčného dělení bakterií, a věnoval se tomuto dělení u bakterií, později i u buněk savců. Z těchto výzkumů vzešla řada nových konceptů, například messenger RNA (mRNA), regulátorových genů, operonů a alosterických proteinů. Roku 1970 publikoval knihu "Logika živého: dějiny dědičnosti", kde popsal dějiny biologického myšlení od 16. století až po molekulární genetiku.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl nositelem mnoha vědeckých cen a čestných doktorátů a byl členem řady vědeckých akademií. Byl vyznamenán velkým křížem Čestné legie a roku 1996 zvolen členem Francouzské akademie.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Nobelprize.org

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • F. Jacob, Hra s možnostmi: esej o různosti života. Praha: Karolinum 1999

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]