Tchu Jou-jou
| Tchu Jou-jou 屠呦呦 | |
|---|---|
 Tchu Jou-jou ve Stockholmu v prosinci 2015 | |
| Narození | 30. prosince 1930 (93 let) Ning-po, Čínská republika |
| Národnost | čínská (rodný jazyk: wu) |
| Alma mater | Lékařská fakulta Pekingské univerzity |
| Povolání | chemička, farmakoložka oblasti: klinická medicína, lékařská chemie |
| Známá jako | odbornice v tradiční čínské medicíně, tropickém lékařství, která izolovala artemisinin |
| Ocenění | Nobelova cena (2015) |
| Rod | Jung-šang Tchu Š' |
| Funkce | profesor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tchu Jou-jou, čínsky pchin-jinem Tú Yōuyōu, znaky tradiční 屠呦呦 (* 30. prosince 1930 Ning-po, Če-ťiang) je čínská chemička a farmakoložka, která jako první izolovala hořčin artemisinin z pelyňku, který využila v léčbě malárie. Kombinovaná terapie snížila úmrtnost nemoci o 20–30 % a pouze na africkém kontinentu zachránila životy více než 100 000 infikovaných za rok.[1]
Za novou účinnou léčbu malárie obdržela v roce 2015 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, jakožto první čínský občan.[2] Druhou polovinu ocenění si rozdělili americko-irský parazitolog William C. Campbell a japonský biochemik Satoši Ómura, když byly oceněny jejich objevy na poli nové terapie parazitárních infekcí způsobených hlísticemi.[3][4][2]
Tchu se stala první Číňankou, která obdržela Nobelovu cenu v přírodních vědách a celkem dvanáctou ženou v kategorii lékařství nebo fyziologie. Během profesní dráhy nikdy neuskutečnila zahraniční studijní pobyt, ani neprováděla výzkum mimo rodnou zemi.[5]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1930 v Ning-pu, ležícím v provincii Če-ťiang.[6] Navštěvovala základní školu a první ročníky střední školy Siao-š’ čung-süe (效实中学; Xiàoshí Zhōngxué), odkud v roce 1948 přešla do dalšího středoškolského zařízení Ning-po čung-süe (宁波中学; Níngbō Zhōngxué). Mezi lety 1951–1955 studovala Lékařskou fakultu Pekingské univerzity, která se v roce 1952 stala samostatnou vysokou školou (v dubnu 2000 došlo k jejímu zpětnému začlenění do Pekingské univerzity).[7] Absolvovala ji roku 1955 v oboru farmaceutická věda. Následně získala dvouapůlleté vzdělání v tradiční čínské medicíně.
Po studiu nastoupila do pekingské Akademie čínské medicíny. V souvislosti s postupující čínskou hospodářskou reformou, se plnohodnotnou vědkyní stala teprve v roce 1980. Post školitelky postgraduálních studentů jí byl přiznán v roce 2001. Následně se stala hlavní vědkyní Akademie.[8]
Do roku 2011 byla v čínské vědě řadu desetiletí nepovšimnutou osobou a charakterizována jako „lidmi téměř úplně zapomenutá“.[9] Vzhledem k absenci postgraduálního systému vzdělávání v komunistické Číně až do roku 1979, neabsolvovala žádný doktorandský program, nevycestovala na zahraniční studijní či výzkumný pobyt, ani se nestala členkou žádné čínské národní vědecké akademie.[10][11] Tchu byla později prezentována jako hlavní představitelka první generace vědců čínského lékařského výzkumu od vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949.[12]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Tchu se provdala za spolužáka ze střední školy Li Tching-čaa. Společně mají dvě dcery, starší z nich působí na univerzitě v Cambridgi.[13]
Objev účinného antimalarika[editovat | editovat zdroj]
Pozadí vědecké práce[editovat | editovat zdroj]
V roce 1967, kdy probíhala Vietnamská válka, požádal severovietnamský vůdce Ho Či Min čínského premiéra Čou En-laje o pomoc s vývojem antimalarik pro vojáky, kteří se vydávali Ho Či Minovou stezkou na jih. Podávání chlorochinu bylo totiž kvůli snadnému rozvoji rezistence neúčinné.
Malárie byla také rozšířena v jihočínských provinciích Chaj-nan, Jün-nan, Kuang-si a Kuang-tung. Čou En-laj přesvědčil Mao Ce-tunga ke zřízení tajného programu nazvaného Projekt 523 na výrobu léčiva, který zahájil činnost 23. května 1967.[14] Po zapojení se do programu Tchu pracovala na Chaj-nanu, kde studovala infikované pacienty.[15]
Vědci do konce 60. let prověřili více než 240 000 sloučenin, ale bez úspěchu. V roce 1969 přišla tehdy 39letá Tchu s nápadem prostudovat látky v čínských bylinách. Nejdříve se věnovala sběru známých informací a navštěvovala praktické lékaře provozující tradiční medicínu. Závěry shrnula v knize nazvané Sbírka jednotlivých praktických receptů proti malárii, která obsahovala 640 lékařských receptů. Její tým také shromáždil na dva tisíce tradičních receptů a 382 extraktů rostlin otestoval na myších.[14]
Žádaný účinek přinesl až pelyněk roční (Artemisia annua), užívaný pro intermitentní (střídavé) horečky. Recepturu přípravy vědkyně nalezla v 1 600 let starém textu. Nejdříve však látka neúčinkovala, protože byl extrakt získáván tradičním vařením ve vodě. Tchu zjistila, že k izolaci účinné antimalarické látky z rostliny lze použít nízkoteplotní extrakci. Pro daný postup se inspirovala zdrojem v tradiční čínské rostlinné medicíně, zápiscích sepsaných Ke Chungem roku 340 pod názvem Příručka receptů pro akutní léčbu, v nichž stálo, že by se bylina měla louhovat ve studené vodě.[16][17] Tchu si uvědomila, že horká voda již v rostlině poškodila účinnou látku a proto místo toho navrhla k extrakci účinné látky metodu využívající nízkoteplotní éter. K izolaci čisté formy látky došlo v roce 1972 a čínské pojmenování znělo čching-chao-su (青蒿素, qinghaosu).[1][18][19] Testy na zvířatech ukázaly, že je zcela účinná u myší a opic.[14]
Vědkyně se dobrovolně nabídla jako první testovaný člověk (pro zjištění nežádoucích účinků), když uvedla: „Jako vedoucí vědecké skupiny jsem cítila odpovědnost“. Experiment byl bezpečný a následovaly úspěšné klinické studie s lidskými pacienty. Výsledky publikovala anonymně v práci z roku 1977.[14] Na čínském zasedání Světové zdravotnické organizace o malárii v roce 1981 přednesla objev účinné látky – artemisininu,[20][21] jež usmrcuje časná vývojová stádia parazitického prvoka Plasmodium.[1] Za práci v oblasti malárie jí byla 5. října 2015 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Antimalarika artemisininu postupně zachránila miliony lidských životů, především v rozvojovém světě.[22]
Artemisinin představuje seskviterpenový lakton s peroxidovým můstkem. Má se zato, že právě tento můstek zodpovídá za mechanismus účinku.[23] WHO brání monoterapii[24] před možným rozvojem parazitární rezistence na tuto sloučeninu. V léčbě se proto využívá kombinace artemisininu, či jeho derivátů, s dalšími antimalariky na odlišné chemické bázi. Vedle stoupající preskripce jako antimalarika[25] se také stal zájmem výzkumu nádorových onemocnění.
V roce 2006 došlo ke zveřejnění postupu přenesení odpovídajících genů pelyňku do kvasinek s cílem vytvořit prekurzor artemisininu v bioreaktorech. Tím byly nastoleny podmínky průmyslové výroby a zvýšení produkce účinné látky o desítky tun ročně, což odpovídalo nárůstu v řádu desítek milionů dávek. Takto biosyntetizovaný artemisinin začal být používán v srpnu 2014.[1]
Výběr ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1987 – Albert Einstein World Science Prize[26]
- 2011 – GlaxoSmithKline Outstanding Achievement Award in Life Science[27]
- 2011 – Albert Lasker Award for Clinical Medical Research[28]
- 2015 – Warren Alpert Foundation Prize[29]
- 2015 – Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství[30]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tu Youyou na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d VRTIŠKA, Ondřej. Nobelova cena za boj s malárií a parazitickými hlísticemi. Vesmír [online]. 2015-10-05 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-26.
- ↑ a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2015 [online]. Nobel Media AB, 5 October 2015 [cit. 2015-10-06]. Dostupné online.
- ↑ William C Campbell, Satoshi Ōmura and Youyou Tu win Nobel prize in medicine. The Guardian. 5 October 2015. Dostupné online [cit. 5 October 2015].
- ↑ Irish scientist wins Nobel Prize for Medicine. RTE News. rte.ie, 5 October 2015. Dostupné online [cit. 5 October 2015].
- ↑ MILLER, Louis H.; SU, Xinzhuan. Artemisinin: Discovery from the Chinese Herbal Garden. Cell. 2011, s. 855–8. DOI 10.1016/j.cell.2011.08.024. PMID 21907397.
- ↑ Magic Drug Saved Half Billion People [online]. Phoenix Television News, Hong Kong, 16 March 2007 [cit. 2011-09-13]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ Introduction [online]. Peking University Health Science Center, 27 October 2010 [cit. 2011-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-17.
- ↑ Official Biography [online]. China Academy of Chinese Medical Sciences [cit. 2011-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-06. (čínsky)
- ↑ Hong Kong Wen Wei Po [cit. 2011-09-13]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ Luxiao Zou. Chinese Scientist Wins Nobel Prize in Medicine; China Hails the Laureate with Reflection [online]. People's Daily, October 6, 2015. Dostupné online.
- ↑ Sohu News, 13 September 2011 [cit. 2011-09-13]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ Sohu News, 29 September 2009 [cit. 2011-09-13]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ zh:同学们眼中的"三无教授"：屠呦呦 [online]. Sina.com, 13 October 2011 [cit. 2015-10-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d The modest woman who beat malaria for China, Phil McKenna, New Scientist, 15 November 2011
- ↑ Tom Phillips. Tu Youyou: how Mao’s challenge to malaria pioneer led to Nobel prize [online]. The Guardian, October 6, 2015. Dostupné online.
- ↑ Lasker Award Rekindles Debate Over Artemisinin's Discovery | Science/AAAS | News [online]. News.sciencemag.org [cit. 2014-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Miller L.H. and Su X. Artemisinin: discovery from the Chinese herbal garden. Cell. CAMBRIDGE, MA 02139, USA: Cell Press, 16 September 2011, s. 855–858. Dostupné online. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/j.cell.2011.08.024. PMID 21907397.
- ↑ Geoff Brown. Special Issue Artemisinin (Qinghaosu): Commemorative Issue in Honor of Professor Youyou Tu on the Occasion of her 80th Anniversary [online]. Molecules, 2010 [cit. 2011-09-14]. Dostupné online.
- ↑ TU, Youyou. Acceptance remarks by Tu Youyou [online]. New York, NY 10017 USA: LASKER FOUNDATION. Dostupné online.
- ↑ Jeff Guo. How a secret Chinese military drug based on an ancient herb won the Nobel Prize [online]. October 6, 2015. Dostupné online.
- ↑ Youyou Tu. The discovery of artemisinin (qinghaosu) and gifts from Chinese medicine [online]. Nature, 11 October 2011. Dostupné online.
- ↑ Elizabeth Weise. 'America's Nobel' awarded to Chinese scientist [online]. USA Today, 12 September 2011 [cit. 2011-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Royal Society of Chemistry. Artemisinin and a new generation of antimalarial drugs. Education in Chemistry. July 2006. Dostupné online. Archivovaná kopie. www.rsc.org [online]. [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-06.
- ↑ WHO calls for an immediate halt to provision of single-drug artemisinin malaria pills [online]. WHO, 19 January 2006. Dostupné online.
- ↑ Douglas NM, Anstey NM, Angus BJ, Nosten F, Price RN. Artemisinin combination therapy for vivax malaria. Lancet Infect Dis. June 2010, s. 405–16. DOI 10.1016/S1473-3099(10)70079-7. PMID 20510281.
- ↑ Tu Youyou 屠呦呦 [online]. China Vitae [cit. 2012-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-29.
- ↑ Chen Zhili Congratulates Lasker Award Winner Tu Youyou [online]. Women of China, 22 September 2011 [cit. 2012-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-06.
- ↑ Tu Youyou [online]. Lasker Foundation, 12 September 2011 [cit. 2011-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. Warren Alpert Foundation, 4 June 2015 [cit. 2015-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14.
- ↑ Nobel Prize announcement [online]. [cit. 2015-10-05]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchu Jou-jou na Wikimedia Commons - LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Letošní Nobelovka se zrodila podle 1 600 let starého receptu. Technet.cz [online]. 2015-10-05. Dostupné online.
